Mnohdy byly za takzvaným udáním i osobní neshody a soudce je podle předložených důkazů v mnoha případech buď neodsoudil, nebo vyměřil minimální trest. Až dosud se události roku 1948 a následující udály v Praze a dalších velkých městech, „malá historie“ byla opomíjena. Pražské události však měly svůj ohlas i v malých městech a na vesnicích bruntálského okresu. Následující řádky tuto skutečnost dokazují, i když ne tak dramaticky.

Josef Cepek, kronikář města Bruntál

ZE STARÝCH ARCHÍVŮ


Bruntál - Další zajímavý příkaz k zatčení nalezl v archivu okresního soudu z roku 1948 bruntálský kronikář Josef Cepek. Šlo o případ rodáka a místního tkalce Eugena Grütznera. Spáchat měl zločin podle zákona o trestní ochraně znárodněných podniků.

Eugen Grützner se narodil v roce 1905

v Bruntále. V době, kdy mu bylo třiačtyřicet let, bydlel trvale na Žlutém kopci v Bruntále. Pracoval jako tkadlec, přípravářský mistr znárodněného podniku firmy Machold. Tkalce a původem německého obyvatele zatkl strážmistr Josef Panoch 26. února 1948, jelikož byl prý důvodně podezřelý, že chtěl ze zlomyslnosti ve znárodněné fabrice v případě svého odsunu do vnitrozemí poškodit zařízení a nářadí za dva miliony korun.

„Na vysvětlenou, po provedení řádného odsunu německých obyvatel Bruntálu v roce 1946 zde zůstali odborníci v textilním průmyslu, jedním z nich byl právě Eugen Grützner,“ řekl kronikář Josef Cepek. Dodal, že se Macholdova fabrika nalézala v areálu Lenasu, později závodu ČSAO. V roce 1947 probíhala další akce na takzvané rozptýlení zbývajících německých obyvatel po celé České republice. Z Bruntálu tehdy takto muselo odejít hned šestnáct rodin.

Snad pod dojmem těchto událostí se měl tkadlec Eugen Grützner ve znárodněném podniku vyjádřit: „Kdybych musel býti odsunut, tak zde něco vyvedu takového, aby se nemohlo dále pracovati.“ O tom, že by byl podobného skutku schopen, byl zatýkající strážmistr Panoch naprosto přesvědčen. „Provádí od listopadu 1947 drobné sabotáže, úmyslně nepřiděluje jako přípravárenský mistr podřízeným silám denní zaměstnání. Sám byl v době zaměstnání dvakrát přistižen ve spánku,“ udával strážmistr Panoch tkalce, který měl jako mistr přístup do celé fabriky. Opravovat měl Grützner podle udavače tkalcovské stroje se vztekem tak, že místo toho, aby ze stavu vyjmul pouze nutné jednotlivé tkaniny, strhl celý tkalcovský stav, a tím ochromil chod zařízení na více než třicet hodin. Dále měl ve skladišti podniku poměnit tabulky s hodnotami a označením kvality, což prý mohlo mít nedozírné následky pro výrobu.

Grützner, pracující ve fabrice od roku 1932, se stal rázem nepohodlným. Těžko říct, jak dopadl soud, který měl jeho vinu potvrdit, či naopak vyvrátit. Materiály se kronikáři Cepkovi nepodařilo dohledat: „Zda a kým byl, pokud skutečně byl, souzen a odsouzen, zjištěno ze spisu není.“