V soutěži Krnovská stuha na krnovském letišti se o víkendu utkali čeští, polští a slovenští parašutisté ve dvou hlavních disciplínách: ve spolupráci na otevřených padácích a v přesnosti přistání jednotlivců a družstev.

„Spolupráce na padácích spočívá v tom, že družstvo má po výskoku za úkol vytvořit na otevřených padácích určenou formaci. Aby bylo hodnocení objektivní, musí spolupráci parašutistů ve vzduchu natáčet kameraman, který vyskočí z letadla současně se soutěžícími. Soutěž v přesnosti přistání spočívá v tom, že se parašutisté snaží svůj let nasměrovat na doskokovou matraci, na které je hodnocen bod prvního doteku a jeho vzdálenost od středu," popsal pravidla ředitel soutěže Igor Kozelek.

Jedinou dámou mezi parašutisty byla Lenka Vašková z Hranic, která si vůbec nevedla špatně a skončila mezi jednotlivci přibližně uprostřed výsledkové listiny.

Brigadýr a Andula

Sportovní parašutisty i s kameramanem vynesla do vzduchu dvanáctimístná Andula pilota Jaroslava Kloudy a třímístný Brigadýr.

„Metr nad zemí už člověk zapomene na pozemské starosti. A když strávím den v oblacích, tak večer usnu, ani nevím jak," prozradil nejkrásnější pocity pilota Jaroslav Klouda, který s letectvím začínal v sedmnácti letech.

„Nejdřív mě pustili jen k zametání hangáru, ale už po půl roce jsem se dostal k letům na větroni a odtud už je kousek k různým motorovým letadlům. Svého času jsem dokonce dělal leteckou akrobacii, ale teď, na stará kolena, už létám většinou jen s klidnějšími stroji," uvedl Klouda s tím, že létání je podle něj jako droga. Zamiloval si volný prostor i lidi kolem letadel.

Andula je přezdívka sovětského jednomotorového dvojplošníku Antonov An-2, který je u nás známý především jako práškovací zemědělské letadlo s typicky brumlavým zvukem motoru. Ve skutečnosti má daleko širší uplatnění. Anduly sloužily nejen k dopravě v civilním sektoru, ale díky krátkému vzletu a schopnosti operovat na nezpevněných travnatých letištích si ho všimla také armáda. Dnes slouží hlavně pro vyhlídkové lety a výsadkářům. První Anduly se k nám dostaly v padesátých letech. V době jejich největší slávy jich u nás létaly desítky.

„Dnes jich je v České republice v provozu zhruba patnáct až dvacet. Cena letuschopného stroje se pohybuje mezi milionu až jedním a půl milionem korun," řekl Petr Kolmann, který před týdnem uspořádal v Hradci Králové celoevropský slet Andul, na který dorazilo jedenáct těchto dvojplošníků. Nechyběly mezi nimi ani stroje ze Švédska a Dánska.

Také druhé letadlo na Krnovské stuze, Aero L-60, přezdívané Brigadýr, u nás létalo už v padesátých letech. Také tento československý letoun byl původně určen pro zemědělství, a pak vznikla i jeho vyzbrojená verze pro vojenské účely.

Existuje také turistická, sanitní a výsadková verze. Svazarmovcům sloužil Brigadýr především jako letoun pro vlečení větroňů.

Šestikolovou soutěž na přesnost přistání v jednotlivcích vyhrál Pavel Sedláček z Olomouce, a v družstvech se nejlépe dařilo olomouckému týmu ve složení Jan Kopřiva, Vladislav Říha a Pavel Obšil, který už má na svém kontě řádově osm set seskoků.

„Lidi, kteří se věnují seskokům, by si měli především udržet respekt, nepodceňovat rizika a nějakým způsobem se také udržovat v kondici," vysvětlil Pavel Obšil z Hanáckého paraklubu, který si i po letech stále dobře pamatuje na svůj první seskok po absolvování kurzu.

„Nejdřív jsme mysleli, že se kvůli počasí skákat ani nebude, ale nakonec to všechno dopadlo dobře," řekl Obšil, který už na padáku zažil i dramatické situace, ve kterých se mu podařilo zachovat si chladnou hlavu. „Jednou se mi lana hlavního padáku zamotala pod nohy, takže jsem automaticky vystřelil padák záložní. Na zemi jsem jen prohmatal, jestli jsem v pořádku, a šel jsem si to skočit znovu," zavzpomínal se smíchem Obšil.

FIDEL KUBA, MICHAELA MICHALCOVÁ