„Byla by obrovská škoda, kdyby takové objekty padly a nahradily je nějaké plastové čekárny. To si Česká republika nezaslouží. Jsou příklady, že je lze zachránit a ekonomicky to může fungovat. My jsme se vydali za tímto cílem a věříme, že se toto naše poselství příštím generacím podaří naplnit,“ uvedl v rozhovoru pro Deník podnikatel, který přitom spíše než k železnici a vlakům tíhne k automobilům.

Proč? Přiblížíte, co vás jako úspěšného podnikatele, který vlastní autosalon, motivovalo k tomu, že koupíte v podstatě zdevastované nádraží?
Postupem času jsem se dostal do bodu, kdy jsem věděl, že se musím pokusit zachovat zajímavou stavbu, aby ji mohli využívat i příští generace. Cítil jsem, že potřebuji, aby po mně něco takto hodnotného, co nás přesáhne, zůstalo. Jak říká můj přítel, filmový a divadelní herec Jaroslav Dušek: Poselství pro příští generace. Nejprve jsem se proto zajímal o bývalé olomoucké kino Lípa, což mi bohužel uniklo. Náhodou jsem pak na procházce s kočárkem viděl, že je na prodej nádraží v Hrubé Vodě, kde to mám odmalička rád. Budova, její krása a historie mi učarovaly, stejně tak manželce Ivetě Gronské, která mi pomáhá. Tchán, Václav Bubník, dlouholetý pracovník ČD, kde působil i v hlavních manažerských pozicích, byl doslova nadšen. Dobře mi poradil a hned se chopil části úkolů. Bohužel již zesnul.

Vstupní investice byla vysoká?
Abych se mohl pustit do prvních kroků směrem k záchraně budovy, zaplatil jsem kupní cenu 1,8 milionu korun. K tomu „získal“ nedořešené spory se SŽDC, která nám ve finále bránila převodu – na objektu jsou věcná břemena v podobě ovládacího zařízení.

Takže soudy?
Ano. Ty už máme úspěšně za sebou a se Správou železnic komunikujeme a spolupracujeme bezproblémově.

Projekt na obnovu nádraží je hotov? Rozpočet?
Ten se pohybuje v rozmezí od 16 do 20 milionů korun.

Bazíruje se na detailech a budovy chátrají

Jde vše hladce? Naznačoval jste, že moc ne. Co je aktuálně tou největší překážkou?
Nejsložitější je velmi zdlouhavé a komplikované jednání s institucemi památkové péče.

Objekt byl v roce 2018 prohlášen kulturní památkou…
Stavba je dnes zcela zdevastovaná, nachází se v kritickém stavu. A já si nejsem jist, zda si všichni uvědomují, přesněji chtějí uvědomit, že její záchrana vyžaduje obrovské úsilí. Místo toho, abychom se na obnovu památky dívali s vidinou společného cíle, tedy jestli nádraží a jeho historickou hodnotu zachráníme, bazírujeme na detailech.

Můžete být konkrétnější?
Naší snahou je obnova památkově chráněného objektu, jeho návrat do někdejšího stavu. Místo toho, abychom zrychlili celou proceduru, trvá vše neskutečně dlouho. Jenže čas běží – bohužel pro chátrající objekt.

V čem je problém?
Dnes máme na stole vyjádření od památkářů obsahující 35 podmínek. Potýkáme se se spoustou nedorozumění, které nás neposouvají dále. Uvedu příklad: padá strop a oprava byla už v minulosti provedena špatně. Je potřeba použít jinou technologii, aby následně nedošlo ke znehodnocování investice. Ne vždy a za každou cenu lze použít starou technologii. Pokud mi statik řekne, že se problém musí vyřešit tak a tak, tak mu prostě věřím. Bavíme se teď o prvcích, které nejsou a nebudou vidět.

Muzeum údolí Bystřice i občerstvení

Kalkulujete s využitím dotace? Zažádáte Ministerstvo kultury?
Ano, ale vzhledem ke komplikacím to bude možné až v příštím roce. Potřebujeme k tomu pochopení památkářů. Na propojení čekárny první a druhé třídy jsme se s nimi domluvili, abychom získali větší místnost na kulturní akce, vernisáže, aby nádraží žilo, protože to celí děláme pro lidi. Věřím tedy, že nakonec najdeme shodu.

Na co se může těšit veřejnost? Co jí chcete nabídnout? Jaká je vaše vize?
Čeká nás kompletní obnova objektu, přesněji dvou budov. Budovu č. 2, nazývanou vodárna, která stojí bokem nádraží, chceme rozdělit na dvě části, v nichž vzniknou muzeum železnice a muzeum údolí Bystřice. V hlavním objektu obnovíme malé občerstvení, prodej starých jízdenek a pohlednic, ve spojených čekárnách pak vznikne prostor pro kulturní akce - uvažujeme o aktivitách spojených se železnicí. Chceme nabídnout zázemí železničářům, aby se měli kde setkávat. Myslíme na jízdy historickým vlakem. Do původní, prvorepublikové podoby obnovíme i WC. Pod zastřešeným peronem vznikne posezení, zázemí pro návštěvníky, turisty, cestující.

Z čeho chcete tvořit fond oprav?
Obnovit chceme byty, které zde byly a jsou. V tom spatřujeme hlavní zdroj příjmů potřebných pro provoz a údržbu objektu.

Nezaslouží si plastové čekárny

Nádraží je vstupní branou do obce, kde obnovou části starých objektů vznikl v posledních letech vyhledávaný resort s celoročním rekreačním a sportovním vyžitím. Cítíte podporu sousedů? Vedení obce? Paní starostka mi říkala, že vám drží palce…
Ano. Nikdo nám nehází klacky pod nohy, naopak. Věřím v dobrou spolupráci s obcí do budoucna.

Kdy bude nádraží v Hrubé Vodě možná jediným dochovaným nádražím mezi Bruntálem a Olomoucí…
Je to kus historie. Nejen Olomoucko a Bruntálsko, ale Česká republika si nezaslouží, aby tyto objekty byly zrušeny a nahradily je nějaké plastové čekárny. Jsou příklady, že je lze zachránit a ekonomicky to může fungovat. My jsme se vydali za tímto nelehkých cílem a věříme, že se to naše poselství příštím generacím podaří naplnit.