Rýmařovská studentka Kateřina Kopecká z Horního Města má pět adoptivních sourozenců. I tato skutečnost nadanou dívku motivovala k účasti v celostátní literární soutěži Síla rodiny. V soutěžním díle použila vlastní životní zkušenosti. Napsala slohovou práci o tom, zda by si vzala cizí dítě do rodiny.

Úryvek z práce Kateřiny Kopecké:
Mám pět sourozenců a všichni z dětských domovů. Čtyři jsou ještě u nás, ale pátý odešel ke své biologické rodině. Byl dospělý a problémový. Zůstal tu jeho mladší bratr, na kterého si starší vůbec nevzpomene a to mě mrzí.

Dítě z domova ano či ne? Pro mě jednoduchá odpověď: „Ano." Proč? Moc dobře vím, kolik úsilí, lásky, práce, pochopení, nervů, a také hodně odpouštění to rodiče stojí. Spousta lidí si myslí, že je to skvělý zdroj příjmů. Nikdo nemá tušení, čím vším si musí takový pěstoun projít a vůbec nikdo ho na to nepřipraví. Setkáte se s fyzickým napadením, alkoholismem, kouřením marihuany. Mnohokrát jsem i já špatně snášela, když lidé odsuzovali mé rodiče a doslova říkali: „Proč jste sem dotáhli takovou verbež?" Jsou ale i chvíle, na které ráda se sourozenci vzpomínám. Pro tyhle důvody se mé rozhodnutí nezmění.

Jednou moje adoptivní sestra řekla mamce: „Jsi šílená a nenormální." Čekala jsem, co se bude dít, ale mamka to ustála a odpověděla: „Ano, máš pravdu, jsem asi opravdu šílená a nenormální, protože jinak bychom si vás nevzali." Má asi nejspíš pravdu.

Jediná je biologickou dcerou svých rodičů. Další děti mít rodiče nemohli, proto se rozhodli si k sobě vzít ještě děti z dětských domovů, dát jim rodinu a vychovat je. Skromná dívka Katka si ale nemyslí, že by kvůli tomu byli hrdinové.

„Sourozence beru jako vlastní. Rodin, které si berou děti z domova, je hodně," řekla věcně studentka.

Sousedé byli proti adopcím

Kateřina Kopecká je nejvíc zklamaná reakcemi lidí ze sousedství, kteří její rodiče za adopce dětí odsuzují.

„Někteří lidé berou adoptivní rodiče hned jako své nepřátele," pokračovala.

A vyznala se, že nejhorší chvíle si zažila po incidentu, kdy se její bratr popral s jiným klukem. Všichni dávali vinu jejímu bratrovi, i když Kateřina, která u rvačky byla, viděla vinu na obou stranách. Nevlastní bratr Kateřiny byl totiž pro chlapce ze sousedství cizí.

„Nejhorší na tom bylo, že lidé odsuzovali i mamku a říkali jí, že sem dotáhla verbež," uvedla Kateřina a dodala: „Já ale vím svoje. Mí sourozenci můžou být trochu darebáci, ale mám je ráda. V naší rodině je síla."

Všechno napsala na kus papíru

Kateřina má ohledně adopce jasno. Ve své práci popisuje i všechny nepříjemnosti, které si s adoptivními sourozenci zažila, ale příjemné vzpomínky převažují.

„Až budu mít vlastní rodinu, chtěla bych spíš adoptovat africké dítě, i když je to komplikované. Pokud mě za to lidé budou odsuzovat, je mi to jedno, je to přece moje rozhodnutí," vysvětluje svůj postoj.

Úspěch v této soutěži nebyl Kateřinin jediný. Vloni se prosadila i koláží o Terezínu a o druhé světové válce. Letošní soutěž s názvem „Síla rodiny" byla součástí výchovně vzdělávacího projektu „Loterie života". Ten vznikl na základě filmů od režiséra Matěje Mináče o Nicolasi Wintonovi, který před genocidou zachránil několik set židovských dětí.

Finalisté soutěže jeli v červnu na vyhlášení do Prahy, kde jim ocenění předávala ministryně kultury Alena Hanáková. Vyhlášení, které se konalo v Nosticově paláci, se zúčastnil režisér Matěj Mináč a několik herců, mezi kterými byly třeba Květa Fialová a Naďa Konvalinková.

ADÉLA BILOVÁ