Pořádné rány se ozývaly v sobotu z pátého nádvoří Sovince, střelba však neutichala po celý den ani před vstupem do hradu. Tentokrát zde ale souboje a zápasy nepředváděli bojovníci v historických kostýmech, místo dostali vyznavači současných bojových umění, uniforem a zbraní. Překvapením pro mnohé byl muž ve vojenském, který se snášel po laně z hradní věže. Celodenní akce nesla název Ostří východu 2010. Jednalo se o poslední prázdninovou akci na Sovinci.

Při vstupu do hradu rozbili tábor vojáci, lépe řečeno vyznavači airsoftu, což je americká verze paintballu. „Snažíme se simulovat život vojenské jednotky. Sjeli jsme se sem od Prostějova i odjinud z Moravy. Spojují nás společné zájmy a sympatie,“ přiznal jeden z vyznavačů military Waldemar Kučík z Uherského Brodu.

Jak říká, vojenská základní služba jej bohužel už minula, proto se spolu s ostatními rád oddává vojenskému drilu dobrovolně. Kučík se hlásil i do profesionální armády, ale opět měl smůlu. Nábor skončil. Kdysi bydlíval v Ostravě, na Sovinec jezdil každoročně s rodinou. „Připravili jsme si dynamické ukázky boje. Lidé si mohou osahat naši výzbroj i výstroj, mohou se s námi vyfotografovat, mohou si i zastřílet,“ představil svého životního koníčka Waldemar Kučík.

Vyučují sebeobranu

Na pátém nádvoří hradu předvedla publiku ukázky olomoucká škola bojových umění Yong Tjun a Skirmen, působící v rámci asociace výuky sebeobrany se sídlem v Milovicích. Školu zaštiťuje učitel Láďa Horáček, instruktorem pro Olomouc je Martin Neplech. „Neučíme z vlastní odpovědnosti žádné agresory. Snažíme se, aby se lidé uměli bránit. Ale útok rozhodně nejlepší obranou není,“ vysvětlil principy čestného boje Martin Neplech.

Žáky učí nastoupit proti útočníkovi sebevědomě, aby se naučili hýbat a z obtížné situace se uměli vymanit, a to i přesile. „Jde o to naučit člověka situaci zvládnout spíše psychicky, než pomocí přesných bojových technik. Důležitý je celý systém řešení konfliktní situace,“ sdělil Neplech, který je profesí policista. Umění se mu hodí i v práci, trénuje už jedenáct let. Mezi jeho svěřenci jsou i ženy, spíše mladé dívky.

Aby se před diváky jen neválčilo, vystoupila pětičlenná dívčí taneční skupina Perchty von Bladen z Mladoňova. „Tancujeme gotiku dvorské šlechty i vesnické tanečky, které si rád zatancoval i chudý lid. Nebylo to ale žádoucí pro církev, která ďáblův výmysl zakazovala. Lidé ale i tak tancovat nepřestali,“ řekla se Dagmar Moravcová. Kostýmy si dívky šijí samy doma na koleně. „Já to nachystám, nastříhám a manžel to sešije dohromady,“ rozdělila práci. I choreografii si mimo dvou tanců děláme samy,“ doplnila Moravcová.

V regionu, konkrétně v Suché Rudné, pobývala celý týden rodina z Lovosic na Litoměřicku. „Byli jsme na Pradědu a Švýcárně, v jeskyních na Pomezí, ve Zlatých Horách a na Sovinci. Krásné jsou i Rešovské vodopády. Nejvíce mě tu u vás fascinuje ta příroda,“ prohlásil Vlastimil Walter. Těšil se z toho, že region poskytuje řadu možností, jak aktivně trávit volno. Jen jsou podle něj jednotlivá místa od sebe příliš vzdálena.