Správce chaty Antonín Lanc s Otomarem Olivou a partou kamarádů tady před čtyřmi roky postavili Památník obětem hor v podobě zvonice. Jeho smyslem je uctít památku těch horolezců, jejichž život a těla si ponechaly hory. Jako poslední zde přibyla deska se jménem horolezce z Blatničky na Hodonínsku Martina Minaříka.

Jména zahynulých horolezců přibývají

„Ti kluci nemají hroby. Proto jsme postavili památník, kde na ně můžeme zavzpomínat. Nechtěl jsem na něm vidět tolik jmen, bohužel přibývají,“ řekl Antonín Lanc. Minulý týden se zde uskutečnilo rozloučení s Martinem Minaříkem, který na konci dubna zahynul při zdolávání Annapurny. Horolezec se vydal na vrchol 10. dubna společně s Francouzskou Elizabeth Revolovou a Slovákem Jozefem Kopoldem. Ten však expedici po několika dnech opustil a vrátil se na Slovensko.

„Dvojici se podařilo dosáhnout východního předvrcholu Annapurny. Výstup na vrchol hory však museli kvůli špatnému počasí přerušit. Oba horolezci poté začali sestupovat do údolí. Cesta dolů byla ale velmi obtížná. Martinovi ji navíc znepříjemňovaly omrzlé prsty. Dvojice se poté rozdělila a Revolová se dostala do údolí sama s tím, že zajistí pro Minaříka pomoc. Následná záchranná akce nebyla úspěšná,“ konstatoval Minaříkův kamarád a horolezec Antonín Lanc.

Smrt nezasáhla poprvé

Při slavnostním odhalení pamětní desky, kterou zhotovil Martinův přítel, akademický sochař Otmar Oliva, nechyběl ani Jiří Rohel, který v roli lékaře a fotografa zažil s Martinem Minaříkem výpravu v roce 2007.

„Martin tehdy dokončil výstup, který se mu rok předtím nepovedl kvůli smrti kolegy. V nemocnici se vzpamatovával z omrzlin a už tehdy si asi řekl, že výpravu dokončí a do hor přinese pamětní desku věnovanou Pavlu Kalnému, byl to veselý a kamarádský kluk. Hodně jsme spolu zažili. Nikdy jsem si nepřál vidět jeho jméno na této zvonici,“ dodal krátce po obřadu s dojetím v hlase Rohel.

Lehkým stylem na ty nejtěžší vrcholy

Jedenačtyřicetiletý Martin Minařík podnikl celkem deset himálajských expedic, na kterých úspěšně zdolal sedm osmitisícovek. Vylezl na Manaslu, Kangchenjunga, Broad Peak, Shisha Pangma, za kterou získal v roce 2004 ocenění výstup roku, Cho Oju, Lhotse a Dhaulagiri. Kromě toho realizoval řadu obtížných výstupů v dalších světových velehorách: Cassinův pilíř na Mount McKinley alpským stylem, Mt. Logan – první a dosud jediný sólo přechod masivu, Aconcagua – sólo východní stěnou.

Martin Minařík byl vyznavačem alpského nebo lehkého expedičního stylu bez kyslíku a výškových nosičů. Vrcholy zdolával sám nebo v malém týmu, jako tomu bylo i při jeho posledním výstupu, kdy se rozhodl podruhé zdolat Annapurnu. Podle Zdeňka Hrubého patřil v posledních letech Minařík mezi naše nejlepší himálajské horolezce.

Danuše Krčová, Zuzana Černá