Aby se všichni zájemci do historického vláčku vlezli, organizátoři ze Slezských zemských drah použili všechny vagony, které mají k dispozici.

I Osoblažka má své limity

Vlaková souprava tažená parní lokomotovou Škoda a historickou dieselovou lokomotivou Faur měla sedm vagonů. Fotografové, kteří číhali kolem trati na okolních kopcích na nejlepší záběr, si stěžovali, že se jim tak dlouhý vlak už nevleze do záběru.

„Letos jsme měli v historické soupravě sedm vagonů, příští rok jich už bude devět. To je ale bohužel maximum. Máme sice dostatečně silné lokomotivy, které by ještě nějaký ten vagon navíc utáhly, ale na Osoblažce nás limituje hlavně délka nástupiště. Konstruktéři nepočítali s tak dlouhými soupravami,“ vysvětluje Jaromír Foltýn, který prostřednictvím Slezských zemských drah je hlavním iniciátorem nostalgických akcí na úzkokolejce.

Ve vlaku, nebo vedle něho?

Vláčkaři mívají těžké dilema, zda je lepší vychutnat si jízdu ze sedadla historického vagonu a smířit se s tím, že hlavní atrakci – parní lokomotivu - zahlédnou jen občas v zatáčce, nebo se mají vydat na cestu autem po silnici kolem úzkokolejky a prohlížet si úžasné podzimní scenérie společně se supící lokomotivou. Jaromír Foltýn se v sobotu zařadil se svým autem do kolony nadšenců, kteří po silnici provází každou jízdu parního vlaku.

„Na akci opět přijel autobus plný polských turistů a několik aut z Polska. Je to díky tomu, že se snažíme dělat Osoblažce propagaci také na polské straně,“ dodal krnovský radní Zdeněk Welna, který společně s Foltýnem sledoval parní jízdu z auta.

Služba kotelníka: Výsada i galeje

Provozovatelům parního vláčku ze Slezských zemských drah se snaží pomáhat skupina mladých nadšenců, čerstvých maturantů, kteří by rádi pochytili co nejvíc z jejich řemesla. Turisty překvapilo, že dokonce i jedna dívka si oblékla montérky, aby pomáhala topit pod kotlem parní lokomotivy.

„O práci na parní lokomotivě je velký zájem, přestože je to hlavně fyzická námaha v dost špinavém prostředí. Musí se počítat s kouřem, sazemi i s uhelným prachem. Při přikládání do kotle topič pracuje za teplot kolem osmdesáti stupňů. Jen hrstka lidí dostane v životě příležitost jezdit na parní lokomotivě, takže je to určité privilegium a romantika, ale na druhou stranu to jsou také galeje,“ popsal Jaromír Foltýn práci mašinfíry na parostroji.

V Bohušově v rekreačním areálu čekaly na cestující, kterým už trochu vyhládlo, stoly prohývající se pod dobrotami a pro zahřátí slivovice, hruškovice nebo svařák. Samozřejmě nesmělo chybět ani koštování martinského vína, svatomartinská husa, zabíjačkové speciality, dobroty z udírny a zvěřinový guláš.