K působivým mysliveckým zvykům patří Svatohubertské mše. Díky nim se veřejnost může seznámit i se starodávnými mysliveckými rituály.

Česká myslivost je totiž ve světě ojedinělá svými specifickými zvyky i mluvou, takže se ocitla i v seznamu mezinárodní organizace UNESCO.

Při zahájení bohoslužby myslivci přinesli před oltář daňka jako symbol darů přírody a lesa. V tomto průvodu jde kněz až za myslivci, kteří v čele nesou svatohubertský erb s jelenem, který má kříž mezi parožím.

Po obřadu v kostele návštěvníci viděli ukázku slavnostního starodávného obřadu, mysliveckého pasování. Již od 15. století máme známy záznamy o tom, že myslivcem se mohl stát pouze člověk, kterému k tomu dala svolení vrchnost, který tři roky studoval tento obor a složil zkoušky. Budoucí myslivec musel ovládat koně v zápřahu i pod sedlem, musel znát vedení lovu i kladení pastí. Nakonec nováček složil zkoušky a byl mezi myslivce přijímán zvláštním obřadem, pasováním, aby nezapomněl na své sliby, zákony české myslivosti ani na svou čest.