Pracovníci Muzea v Bruntále se vytáhli, podařilo se jim vkusně sladit výstavu Bonsaje a suiseki s podtitulem od stromu k bonsaji. Nechyběly bonsaje, odborníci, kteří je umí nůžkami prosvětlit, aranžérka ikeban, odborník, který z kamenů a dřeva umí vytvářet umělecká díla podobná bonsajím, bojová umění ani asijská kuchyně.

Na výstavu přijeli lidé odevšad, třeba Kamil Hurník s přítelkyní Lindou Měchovou a přáteli Michalem a Táňou z Hradce nad Moravicí. Obdivovali zahradu s výzdobou kamenů plnou bonsají. O výstavě se dozvěděli z internetu. „S kolegou chceme zkoušet pěstovat bonsaje, přijeli jsme pro inspiraci. Ty miniatury nás lákají, jsou skutečně pěkné,“ těšil se z návštěvy bruntálského zámku Kamil Hurník.

Odborníkem na úpravu, ošetřování a prostříhávání bonsají je Lukáš Sirotný a jeho otec z Rožnova pod Radhoštěm. „Odstraníme veškeré slabé vnitřní výhony, které nejsou vitální. Musíme odstřihnout všechny květy, ty stromeček zbytečně oslabují,“ radil Sirotný. Nechá jen koneček větve, aby bonsaj posílila. Snahou je dostat do její koruny více světa a vzduchu, aby mohla na starém dřevě opět obrazit. Je to i dobrá obrana proti škůdcům, na houby jsou bonsaje náchylné. Oba odborníky lze požádat o pomoc i během roku přes internet.

Ikebana, japonské aranžování květin je doménou Zdeňky Strnadové z Bruntálu. Ikebanu rádi v minulosti Asiaté umisťovali do výklenků v domech. Jak se poté východní kultura mísila se západní, vzniklo nepřeberné množství dalších druhů ikeban, nízké, vysoké, kulaté. „Ikebanu vnímají Japonci spíše duchovně jako spojení lidstva, tedy člověka, se zemí, nebem a vesmírem. Ikebanu skládají z přírodního materiálu, začínají třeba olšovou či lipovou větvičkou,“ uvedla Zdeňka Strnadová. Obdivuje se jednoduchosti, ale také síle aranží, většinou ze dvou barev.

Asijskou kuchyni přestavila Melanie Kautzová z Bruntálu. Vyznavačům exotických jídel prozradila tamní zvyky při stolování, typické přísady i konkrétní recepty pokrmů. „Sama jsem se divila, kolik toho asijského v našem obchodě prodáváme,“ sdělila odbornice na zdravou výživou z nedaleké prodejny.Stolování v Asii podle ní nerozdělují na několik chodů jako u nás. Stravují se formou jakoby švédského stolu, sami si nabírají to své.

„Umí využít energii v přírodě i energii životní. Používají hodně bylinek jako součást jídel. Další věc, oni téměř neznají sladká jídla, jsou proto vitálnější,“ popsala Melanie Kautzová. Staré pískovny nebo pole okolo Bohušova a na Osoblažsku vyhledává kvůli výrobě dai a suiseki Vlastimil Mlýnek z Úvalna. Jde o kameny na dřevěných podstavcích, které Asiaté používají jako meditační. „Zaujalo mě to, jelikož se již třicet let věnuji bonsajím. Šest, sedm let zpátky jsem začal z dai, miskami pod suiseki, což jsou kameny různých tvarů a velikostí,“ informoval Vlastimil Mlýnek.

Dai a suiseki jsou vlastně zmenšeným kouskem přírody, zasazeným ve dřevě. Tradice trvá v Číně dva tisíce let, až v šestém a sedmém století přišlo umění do Japonska a Koreje. „Číňani, chudí rolníci neměli zahrady, proto se dělali miniaturní zahrádky doma. Neměli ještě tehdy podložky ze dřeva, ty začali vyrábět až později Japonci a Korejci,“ vysvětlil Vlastimil Mlýnek. Kameny znázorňují postavy, pobřeží, vzdálené ostrovy, zvířata či osoby. „Je s tím taková piplačka, dá se říct. Mám to jako koníček při důchodu,“ doplnil Mlýnek.

Výstavu uspořádali pracovníci Muzea v Bruntále u příležitosti Dnů evropského kulturního dědictví. Výstava byla zcela ojedinělá. „Nikde ve Slezsku určitě ještě nikdy nevystavovali bonsaje, suiseki a zenovou zahradu. Při loňské Muzejní noci jsme měli bonsaje v expozici. Tehdy jsme se s Vlastmilem Tošenovským domluvili, že by bylo dobré takovou akci připravit,“ těšila se z radosti návštěvníků zámku památkářka bruntálského muzea Ľubica Mezerová