Jeho manželka Jana na něj vzpomíná jako na nesmírně citlivého, čestného, pracovitého a houževnatého muže, který nikdy neodešel od nedokončené práce.

„Seznámili jsme se v Bruntále, kam dojížděl do laboratoře na konzultace. A pak jsme se potkali v Karlově Studánce. Často jsme chodili na procházky do lesa. Manžel měl rád stromy, les a přírodu celkově. Byl to hluboce věřící člověk s pocitem zodpovědnosti a hlubokou pokorou. Když někdo potřeboval pomoc, snažil se udělat maximum. Až do poslední chvíle sledoval novinky v biochemii,“ říká lékařka Jana Dostálová.

Jeho život nebyl jednoduchý. Mládí prožil v době v době totalitního režimu, bezdůvodných perzekucí a vykonstruovaných procesů. Ale jak říkával: „Vše se v dobré obrátí“. Právě nepřízeň osudu jej zavála do Karlovy Studánky.

S dovolením České společnosti klinické biochemie přinášíme některé postřehy ze života tohoto výjimečného člověka.

Za trest do pohraničí

Antonín Dostál se narodil 2. ledna 1932 a prožil své dětství v Krčmani u Olomouce. V roce 1950 po uzavření salesiánského gymnázia ve Fryštáku byl rok internován v pracovním táboře. Po návratu nastoupil zpět na gymnázium, avšak místo maturity musel absolvovat povinnou vojenskou službu (1953 - 1955), protože jeho žádost o odklad byla zamítnuta. Po vojně pracoval v továrně a maturitu vykonal až s odstupem let.

Během hospitalizace na ORL klinice v Olomouci začal, celkem náhodou, pracovat jako pomocný laborant v laboratoři této kliniky. V Závodní škole práce se mu podařilo získat kvalifikaci zdravotního laboranta. V roce 1957 byl po vykonstruovaném soudním procesu z pracoviště na klinice přeřazen do pohraničí, konkrétně do léčebny TBC v Kunově u Nových Heřminov. Tam pracoval až do roku 1964, kdy přešel do nedalekého Odborného léčebného ústavu v Karlově Studánce na detašované pracoviště Ústavu hygieny práce a chorob z povolání. V roce 1965 mohl vykonat atestaci z biochemie a v roce 1966 i odmaturoval.

Na pracovišti v Karlově Studánce musel sám zvládat nejen běžná biochemická a hematologická vyšetření, ale ve vztahu k zaměření pracoviště na diagnostiku a léčbu konióz, především silikózy, si samostatně osvojovat a zavádět i fyzikálně chemická, cytologická, respirologická vyšetření, včetně vyšetřování krevních a výdechových plynů.

close Antonín Dostál (se slunečními brýlemi) s kolektivem Vyšetřovacího ústavu z tehdejších Státních léčebných lázní Karlova Studánka. info Zdroj: Se svolením A. Martínkové zoom_in Antonín Dostál (se slunečními brýlemi) s kolektivem Vyšetřovacího ústavu z tehdejších Státních léčebných lázní Karlova Studánka.

Středem jeho dlouholetého zájmu se však postupně stala analýza a problematika stopových prvků. V roce 1970 se mu podařilo navázat dlouholetou a úspěšnou spolupráci s Lékařskou fakultou v Olomouci.

Zásluhy v oboru klinické biochemie

"V sedmdesátých letech Antonín Dostál inicioval předvánoční setkání zdravotních laborantů. Z něj se postupně vyvinula jedna z nejvýznamnějších biochemických akcí v ČR, první Regionální konference sekce biochemických laborantů se v Karlově Studánce konala v roce 1982. Je autorem a spoluautorem řady publikací, byl dlouholetým členem výboru sekce zdravotních laborantů a čestným členem České společnosti klinické biochemie,“ přiblížil život tohoto výjimečného člověka profesor Miroslav Engliš z České společnosti klinické biochemie (ČSKB).

Výbor ČSKB si hluboce váží mnohaletého působení Antonína Dostála v sekci biochemických laborantů i jeho přínosu pro obor klinické biochemie. Antonín Dostál patří mezi vyznamenané členy ČSKB. Po udělení čestného členství ČSKB v roce 1993 se v roce 2003 stal v pořadí druhým nositelem čestného uznání „Za zásluhy o obor klinické biochemie a laboratorní medicíny“.

"Jen" laborant v Karlově Studánce?

Antonín Jabor a Jaroslava Vávrová z ČSKB říkají: „Když jsme četli curriculum vitae vzácného člověka a přítele Toníka Dostála, měli jsme pocity mrazení v zádech a slzy v očích. Řada našich známých se považuje za oběti minulého režimu. Někteří z nich jimi skutečně byli, řada z nich se přesto obětí buď necítí nebo to nestaví na odiv ostatním. A to je Antonín Dostál. Patří ke generaci, pro kterou univerzitní vzdělání nemohlo být součástí samozřejmého vývoje schopností člověka.

Asi jsme tušili, proč tento mimořádně vzdělaný, inteligentní, slušností a morálkou vybavený člověk pracuje „jen“ v Karlově Studánce a „jen“ jako laborant. Asi nás mohlo napadnout, proč lidé jeho typu nejsou právě obdařeni mocí a ani možnostmi měnit mínění ostatních. Lidé Dostálova typu plní úplně jinou roli. Jsou pro nás morálním vzorem, autoritou i povzbuzením, a to v případě Toníka vůbec nemluvíme o jeho odborných a organizačních schopnostech.“