Zatímco komunisté slavili Vítězný únor na Olšanech u hrobu Klementa Gottwalda, v Krnově byla u stejné příležitosti sloužena mše za oběti komunistického režimu.

V Krnově v kostele minoritů vikář Adam Rucki ve svém kázání vzpomínal na vlastní zkušenosti s výslechy na Státní bezpečnosti StB, politicky zmanipulované soudy, násilné zakládání družstev, i jak se cítí kněz, když přijde o státní souhlas s výkonem svého povolání a duchovní činnosti.

V roce 1984 byl zatčen za organizování nepovolených biblických čtení pro mládež, držen ve vazbě v Ostravě a nakonec odsouzen k šestiměsíčnímu trestu za maření státního dozoru nad církvemi.

Po propuštění pracoval jako dělník v Jablunkově. Dnes bydlí na faře v Ostravě-Mariánských Horách. V lednu 2012 jej papež Benedikt XVI. jmenoval kaplanem Jeho Svatosti.

„Čtyřicet let jsem knězem, a stále mě baví milovat lidi i Boha. V tom je jádro křesťanství. Církev není dokonalá jako třeba Real Madrid, který si kupuje jen nejlepší perfektní hráče. Církev je naopak nemocnice, kde se léčí a uzdravují lidé chybující a nedokonalí.

Ty, co definitivně přestali hřešit, nehledejme v církvi, ale leda tak na hřbitově," uvedl ve svém kázání Rucki a všem bylo jasné, že své životní zkušenosti umí předávat nečekaně zábavnou formou.

Když v osmdesátých letech začal pracovat s mládeží, mělo jeho duchovní poselství velký ohlas. „Nelíbilo se jim, že mám kostel plný mladých lidí. Snažili se mi v tom bránit na okrese, na kraji i na ústředním výboru, až jsem nakonec skončil ve vazbě a před soudem.

Říkali o nás ty nejhorší věci, třeba včetně distribuce drog, jen aby nám nahnali strach. Já jsem zůstával klidný, protože se jen naplnila slova Písma, kde se říká: Vztáhnou na vás ruce, budou vás pronásledovat, vydávat na soud a do vězení, budou vás předvádět před vladaře pro mé jméno," popsal Rucki, jak mu víra pomohla překonat nejtěžší období.

„Kdybych se připravoval na obhajobu sám, určitě by to skončilo špatně, ale já jsem se jen pomodlil a u soudu jsem cítil, jak ze mě promlouvá Bůh," doplnil Rucki, kterému se po mnoha letech dostalo nečekaného zadostiučinění.

„Přišel za mnou starý rozrušený člověk, který měl slzy v očích. ‚Víte, kdo já jsem?' ptal se, ale já jsem ho nepoznával. ‚Před 25 lety jsem vás poslal před soud,' připomenul se mi.

Obrátil se na víru tak opravdově, jako se Šavel změnil na svatého Pavla. Padli jsme si do náruče. Byl to nejkrásnější výsledek mého kněžství. Cítil jsem, že ten člověk také díky mně našel odpuštění v boží náruči," prozradil Rucki a vyzval farníky, aby stejně jako on děkovali svým rodičům za předání daru víry.