Skládání fragmentů různých barev, tvarů a velikostí do harmonického celku vyžaduje invenci, takže dlažba nesla Jiravův autorský rukopis. „Miroslav Jirava měl v Krnově v letech 1960 až 64 svůj ateliér. Na fontáně Rodina spolupracoval s architektem, ale dlažba z mramorových zlomků je přímo jeho návrhem. Zlomkovou mozaiku použil ji i na jiných svých dílech,“ potvrdil Jiravův švagr Vladimír Žák. Teď budou všechny dlaždice stejně velké, stejně šedé, a uspořádané do rovných řad.

Zatímco Jirava pracoval s ladnými oblými křivkami, nový chodník už je srovnaný podle pravítka. Původní chodník byl krnovský originál, zatímco zámkovou dlažbu lze vidět v každém českém městě, i kdekoliv na světě před McDonaldy. Nová podoba kašny u řady lidí vyvolala zděšení. „Zámková dlažba v těchto místech je průser – neumím to říct jinak. Nejde jen o originalitu zničené mramorové dlažby z šedesátých let, ale také o to, že vulgární zámková dlažba může snad vést ke garáži, ale nikdy nemůže korespondovat s estetikou sochy a kašny. Přemýšlím, kdo by měl podobným omylům zabránit. Možná památkáři ,“ řekl výtvarník Jindřich Gola, který se Jiravovou kašnou letos zabýval při inventarizaci krnovských uměleckých děl.

„Smutné na tom je, že mramorové zlomky nejsou o moc dražší než zámková dlažba. Chodník podle mě nebyl poškozený natolik, aby nebylo možné mozaiku zrestaurovat,“ dodal výtvarník Jaroslav Hrubý.

„Kašna, sousoší, dlažba a zeleň tvoří provázaný umělecký celek. Chybou bylo svěřit rekonstrukci technikům, které zajímá kolik chodník stojí, jaké zatížení vydrží, jak z něj odtéká voda a jak se na něm uklízí sníh, ale estetické hodnoty jako originalita, krása nebo harmonie jim nic neříkají. Také bylo chybou, že se záměr před veřejností prezentoval jako oprava chodníku, a ne pod pravým jménem odstranění unikátní dlažby Miroslava Jiravy. O osudu tak zdařilého uměleckého díla by měli rozhodovat umělci, politici a veřejnost, a ne úředníci a technici,“ hodnotí situaci Jan Kuba, který v Krnově pořádá přednášky o výtvarném umění.

„Nechápu, jak mohl vzniknout nápad se zámkovou dlažbou, která rozhodně není materiálem do tak originálního prostředí. Tento případ ukázal, že neumíme své památky ochránit jinde než v muzeích. Je nevypočitatelné, co bude následovat příště. Na základě této události je nutné rozvířit diskusi o geniu loci našeho města, o architektonických detailech, o kreativitě, o sociálním kapitálu a o vztahu k místu,“ dodal architekt Petr Ondruška.

Informace o nové podobě chodníku skutečně chyběly nejen veřejnosti, ale nevěděli o ní předem ani zastupitelé a radní, a dokonce ani krnovská starostka Renata Ramazanová, která díky své původní profesi kunsthistoričky může v podobných případech uplatnit kromě vkusu také své znalosti. Zastupitelé schvalovali pouze peníze na rekonstrukci kašny. O záměru odstranit dílo nebyla informována ani rodina zesnulého Miroslava Jiravy.