Bylo napínavé sledovat, jak si kněz a příslušník Řádu minoritů Josef Goryl poradí v chrámu plném motorkářů, kteří se dosud o křesťanství a věci víry příliš nezajímali, a kostely většinou znali jen zvenčí.

Hlavní organizátor motorkářské akce Jaroslav Mlček nic neponechal náhodě a před zahájením mše všem dal základní instrukce, jak se chovat v katolickém kostele při bohoslužbě: „Chtěl bych vás upozornit, že v chrámu Páně se nemluví, ale modlí,“ řekl Mlček a vyzval kolegy v lavicích, aby důstojně vzpomínali na kamarády, kteří se na ně dívají z motorkářského nebe.

„Věřící i nevěřící mají jedno společné: naše cesta životem jednou skončí. Zamyslete se proto nad slovy kněze, který nás přijal tak vlídně a vstřícně,“ řekl před zahájením bohoslužby Mlček.

Jeho výzva dopadla na úrodnou půdu. Přestože před kostelem byla motorkářská společnost hlučná a rozjařená, bohoslužbu všichni brali vážně. V chrámu při modlitbách, kázání i eucharistii vládl klid, který jen občas narušovalo tiché vrzání páteřních chráničů, kožených bund a pevných motorkářských bot.

Přestože kněz Josef Goryl vybral opravdu jednoduchý žalm „Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý,“ se zpěvem u motorkářů příliš nepochodil. Se zpěvem mu to sice nevyšlo, ale odpověď antifonou „Pane, doveď nás k cíli“ už zvládli motorkáři na jedničku.

Kněz měl před sebou nelehký úkol. Musel zvolit takové téma kázání, aby zaujalo publikum s přilbami na lavicích, které nemá s katolickými tradicemi téměř žádnou zkušenost. Dokáže najít paralelu mezi křesťanstvím a motorismem?

„Váš koníček vám slouží k setkávání, blízkosti, vstřícnosti a vzájemnosti. Je to tedy stejné poslání, jaké dal Ježíš svým apoštolům. Stejně jako oni překonáváte vzdálenosti, sbíráte při tom zážitky a provází vás radost,“ poradil si se svým úkolem profesionálně minoritský kněz Josef Goryl. Nezaskočily ho ani přezdívky zesnulých motorkářů, za které sloužil zádušní mši.

„Nyní pokropím svěcenou vodou všechny ty krásné stroje, které jste sem dovezli, nebo přesněji řečeno stroje, které sem dovezly vás,“ dodal s humorem v závěru bohoslužby.

„Měl jsem obavy, aby nám vyšlo počasí, protože předpověď byla docela strašidelná. Zima motorkářům nevadí, v dubnu každý musí počítat s tím, že je třeba se teple obléknout. Daleko horší je déšť, který spolehlivě zkazí požitek z jízdy,“ pochvaloval si vydařenou akci Mlček, který doufá, že se nyní už budou motorkáři setkávat na Cvilíně každoročně, podobně jako třeba myslivci na Svatohubertské mši.

„Víte, že ani nevím, jestli motorkáři mají nějakého patrona? Samozřejmě nad všemi motoristy a nad bezpečností dopravy bdí svatý Kryštof, ale jestli motorkáři mají nějakého svého vlastního svatého extra, to fakt nevím,“ přiznal motorkář Mlček.

Zdánlivě neslučitelné světy motorkářů a křesťanů se v našem regionu začaly sbližovat asi před pěti lety, když do Opavy přišel mladý kněz z Polska. V Polsku je daleko užší propojení církve a světské společnosti, takže zde jsou zcela běžné i skupinky zbožných motorkářů, kteří si každoročně nechávají své stroje požehnat knězem a pak na nich vyráží na poutní místa. Tak se stalo, že do Opavy se začali sjíždět motorkáři z Krnovska i z dalekého okolí a pěkná tradice žehnání motorek se začala šířit i mimo Opavsko.

Modlitba pro motorkáře

Pane, svěřil jsi mi sílu, která může sloužit, ale je schopná též ublížit nebo zabít.

Prosím, pomoz mi, aby tato jízda nebyla pro mne nebo jiné jízdou zraňující, nebo setkáním se smrtí.

Pane, slyš moji prosbu, daruj mi klid a rozvahu, abych schopnost řídit doplnil i ohleduplností,

a tak plnil Tvé přikázání

NEZABIJEŠ…

Matko milostná, přimlouvej se za mne a za všechny, které na této cestě budu potkávat, vždyť jsi naší matkou a tvůj syn je Ježíš Kristus, můj Bůh a Pán, který nás učil a přikázal:

„Miluj bližního svého jako sám sebe ! „

Volám o Tvojí pomoc, neboť vím, že Ty nás, svoje děti,miluješ Ježíši.

Vypros nám Boží ochranu a šťastný návrat do naších domovů.

Amen.