O Rudolfu Krautschneiderovi je známo, že na plachetnicích podniká výpravy po všech mořích, které jsou srovnatelné snad jen s expedicemi nejznámějších světových dobrodruhů. Pomocí větrů například obeplul Antarktidu nebo se vydal za severní polární kruh.

Letos plánoval na voru Eurica přeplout Atlantik z Evropy do Ameriky a zpět, ale nakonec kapituloval před nástrahami portugalské byrokracie. Kromě toho píše knížky, točí dokumentární filmy a podporuje dětské domovy.

Dobrodruh důchodce

Sociální pracovníky v Krnově bavil popisováním svého originálního životního stylu. Tento dobrodruh ve svých 74 letech nemá s běžnými českými důchodci vůbec nic společného, kromě věku.

„Když mi bylo asi dvaašedesát, potkal jsem jednu úřednici, která mi nadšeně oznámila: ,Dívali jsme se do vašich papírů a vy už máte věk na odchod do důchodu!´ Tak to jsem byl opravdu překvapený, že mi poprvé v životě někdo chce dát něco zadarmo," vzpomínal Krautschneider, jak se z něj stal mořeplavec penzista.

Lano je důležitější než penze

Když Krautschneider úřednici oznámil, že si důchod vyřizovat nehodlá, protože nemá rád papírování, nevěřila vlastním uším. Sama se nabídla, že vyplňování formulářů může zařídit místo něj.

„Za půl roku přišel dopis: ,Jste důchodce, budete brát penzi 2800 korun měsíčně´. Tak jsem ten dar radostně shrábnul. Já jsem totiž od roku 1990 nedal do penzijního nebo sociálního pojištění ani halíř, protože jsem za vydělané peníze potřeboval nakoupit třeba lana a podobné věci potřebné pro přežití na moři.

Co by mi pomohlo, kdybych si platil sociálku a pak bych se někde utopil jen proto, že nemám na lano," usmál se.

Ale vzápětí zcela vážně dodává: „To je přece nesmysl platit si pojistku na stáří, když potřebuji přežít právě teď. A ten důchod se mi pořád jen zvyšuje, takže už jsem pomalu v balíku," zaskočil své posluchače Krautschneider.

Snad poprvé ve své kariéře v sociální oblasti viděli zblízka seniora, který považuje svou penzi za nečekaně vysokou a vnímá ji jako nezasloužené bohatství. A navíc se chystá přeplout oceán na voru nebo na plachetnici a při tom shání peníze pro dětský domov.

Auto nezamykám

Rudolf Krautschneider se také představil jako hrdý vlastník auta, které má tržní hodnotu asi tisíc korun.

„Budete se divit, ale skoro pořád jezdí. Nikdo mi ho neukradne, přestože vůbec nezamykám. Poznáte ho snadno podle toho, že na střeše jsou samé boule. Kdysi mi na auto spadla asi tuna ledu ze čtvrtého patra, takže si lidi myslí, že to mám od toho. Jenomže ty boule jsou vytlačené zespodu. Vznikly, jak jsem si tu střechu zase vybouchal zpět.

Trám jsem podložil heverem, abych střechu přizvedl, takže teď už to auto zas vypadá nádherně," popsal Krautschneider nadšeně svůj vztah k automobilismu.

Výchova: poraď si sám

Rudolf Krautschneider se v Krnově také svěřil, jak moc je vděčný mamince, že se o něj nestarala.

„Jako kluk jsem to měl matce za zlé, ale jako dospělý jsem jí vděčný, že jsem unikl tomu rodičovskému slintání nad dítětem. Já jsem nepoznal, jak se cítí děťátko, když se nad ním dospělí rozplývají a šišlají u toho ťuťuťu. Neztrácel jsem čas a hned jak to šlo, začal jsem se o sebe starat sám.

Dnes jsem matce vděčný, že mi to umožnila. Až jako dospělý jsem pochopil, co důležitého mi dala. Dala mi prostor. Nikdo se o mě nebál, takže jsem mohl cestovat, jak jsem chtěl. Nikoho nezajímalo, jestli jsem zrovna na ulici nebo ve sklepě.

Měl jsem na výchovu velké štěstí, ale když se mně narodí nějaké děti, hned na ně dělám ťuťuťu a rozmazluji je," prozradil Rudolf Krautschneider, jaký typ rodičovské výchovy je pro budoucí mořeplavce optimální, a vzápětí doplnil, jak je šťastný, že nikdy nerealizoval plán zastřelit svého otčíma, přestože už ho jednou měl na mušce a prst na spoušti.

Uzlíky místo honoráře

Setkání s Rudolfem Krautschneiderem se zúčastnila stovka sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách. Nenechali si ho ujít ani starostka Krnova Jana Koukolová Petrová a místostarosta Jan Krkoška. Zanechalo v nich hluboký dojem a navíc se naučili vázat uzly.

Mořeplavec, který podobné besedy absolvuje jen zřídka, odmítl jakýkoliv honorář. „Místo něj řekl, že přivítá příspěvek pro dětský domov v Písku, s nímž spolupracuje. K tomuto účelu jsme po sále rozmístili provázky, na něž účastníci po celou dobu setkání mohli dělat uzlíky. Zavázali jsme se k tomu, že za každý uzlík tomuto domovu darujeme jednu korunu.

Celkem bylo uvázáno 9151 uzlíků na 271 provázcích v celkové délce více než čtvrt kilometru. Znamená to, že mořeplavcem Rudou vybraný dětský domov v Písku obdrží dar minimálně v této výši," uzavřel Lubomír Rapušák, hlavní koordinátor setkání.