Čítávala jste jako malá ráda?

Čítávala. Chodila jsem i do čtenářského kroužku, ale se čtením jsem to měla tak, jak to má asi každý. To, co mě bavilo a líbilo se mi, jsem přečetla rychle. 
S povinnou četbou jsem však bojovala.

Jaká byla vaše oblíbená knížka?

Měla jsem ráda Robinsonku.

Jak je to s dětmi a čtením dnes?

U dětí je to chvilkové. Když uděláme besedu, tak děti přijdou a knížky si půjčí. Když potom ale nějakou dobu beseda není, nechodí ani děti. Je poznat, kdo s nimi doma čte. Jestli s nimi rodiče čtou, potom děti přijdou a knížky si půjčují. Ale čte se méně, než se čítávalo. Knihovny se potom snaží dělat všechno možné, jen aby děti nalákaly a aby jim knížky trochu přiblížily.

Jak je lákáte vy?

Většinou jsou to akce, kde se podívají, jak se například vyrábí knížka, Noc s Andersenem, Vánoční nocování, besedy s autory knih nebo soutěže 
v knihovně. Nedávno byla beseda, na kterou přišla školka, s názvem Největší poklad podle stejnojmenné knížky autora Arcadia Lobata. Je to kniha pro malé děti a je o přátelství čarodějnice, havrana a velryby. Pro děti jsme měli nachystané i dílničky, kde si velrybu vyrobily. Samozřejmostí jsou i pasování prvňáčků.

Co nejvíce čtou dospělí?

Většími čtenářkami jsou ženy. Ty mají rády reálné příběhy, kdy se žena odstěhuje do Afriky nebo do Austrálie. Nejčtenější je Maorská princezna od Laury Waldenové a Stopy větru od 
Kayly Flemingové. Dále jsou populární kriminálky, hlavně od severských autorů, jako je například Jo Nesbø.

Dávají lidé hodně na vaši radu?

Dávají. Samozřejmě přijdou i ti, kteří mají na lístečku napsané, co by chtěli, ale knížky lidem doporučuji často.

Podle čeho lidem radíte při výběru knížek?

Řídím se hlavně podle toho, co mají rádi za žánr, co je baví, co by se chtěli dozvědět nebo v jakém rozpoložení se momentálně nachází. Potom jim nabídnu knihy dostupné v knihovně nebo možnost půjčení knih přes Meziknihovní výpůjční systém z okolních knihoven či Regionálního knihovnického centra v Bruntále, kde je s knihovnicemi a knihovníky skvělá spolupráce.

Mění se nějak počty vypůjčených knih během roku?

Ano, nejvíce si knížky lidé půjčují na zimu, protože jsou dlouhé večery. Začínají tedy chodit hlavně v září a pokračují až do jarních měsíců. Během jara a léta pracují lidé na zahradách a potom jezdí na dovolené, takže to já knihovnu spíše dávám dohromady a vyřazuji a přebaluji knížky.

Mění se s ročním obdobím i vypůjčované žánry?

Dá se říci, že ano. Například během prázdnin čtenáři většinou chtějí nějakou oddechovku. Občas si půjčí i to, co by normálně nečetli.

Jaký je váš názor ne elektronické knihy?

Nejsem zastáncem elektronických knížek. Mám ráda, když knížku držím v ruce a cítím její vůni a můžu si jí listovat. Vím, že je to v dnešní době takový boom, ale já mám radši klasické knihy.

Jak moc čtete vy?

Já mám vždy jednu knížku, a když ji dočtu, tak si půjčím další. Líbí se mi příběhy, ve kterých se někdo rozhodne úplně změnit svůj život. Například kniha Muž s vůní kávy, žena se špetkou skořice, jde o román, kdy autorka kuchařek vyráží do Střední Ameriky, kde v doprovodu charismatického obchodníka s kávou zažívá mnohá dobrodružství. Často si ale pročítávám i časopisy, ty mám hodně ráda.

Jaké jsou vaše oblíbené filmy?

Hlavně komedie, například Pelíšky od Jana Hřebejka nebo Ženy v pokušení od Jiřího Vejdělka. Je v nich klasický český humor a spousta skvělých hlášek a scén.

Máte ráda pěší turistiku. Kam se ráda vypravíte?

Ráda chodím po horách. V České republice mám ráda Jeseníky a Beskydy. Pokud mám cestu na Slovensko, tak se ráda vypravím do Tater.

Miroslava KozubováVěk: 44 let
Zájmy: kolo, turistika, jízda na kolečkových bruslích
Rodina: dvě dospělé děti

Radka Krčová