„Slavíme 80 let českého a 90 let německého skautingu v Krnově. Naše setkání propojí skautské generace. Pojďme opět vystavět mosty, poznat bohatou minulost a představit současnost krnovského skautingu," zvou organizátoři.

V novodobé historii prožíval skauting svá „zlatá devadesátá" léta. Krnov byl sídlem okresní rady, rozběhla se činnost oddílů v Rýmařově, Bruntále, Vrbně pod Pradědem, Zlatých Horách…

Skauting je stále živý. V březnu v Krnově proběhlo setkání skautských vůdců a vůdkyň, skauti se zapojili do akce Ukliďme Česko a zúčastnili se setkání na Ivančeně.

Akce Skautské mosty se koná v Sokolovně na Petrovické ulici v Krnově od 16 hodin.

Krnovští skauti slaví založení a připomínají své předchůdce

Akce Skautské mosty provází výročí 80/90 let od založení skautských oddílů v Krnově. Vzhledem k tomu, že došlo k přetrhání vazeb, hledají organizátoři kontakty na starší skauty, kteří byli členy oddílů před desítkami let.

Kronikář Krnova Vladimír Blucha se stal skautem v roce 1945 jako čtrnáctiletý. Vzpomínky na krásné časy jsou důvodem, proč v roce 1992 věnoval dlouhý zápis skautské organizaci Junák a oslavám osmdesátého výročí. Vladimír Blucha do kroniky města zapsal následující řádky.

„V krnovském muzeu se konala výstava 80 let československého skautingu. Nejvzácnějším exponátem byl skautský průkaz pana Hankuse, podepsaný B. A. Svojsíkem. Pan Josef Hankus, železničář z nedalekých Skrochovic, byl tehdy vedoucím skautů na Krnovsku. Pak přišla okupace a po ní další dva zákazy Junáka.

Zahájení výstavy, obsahující exponáty z celého okresu, přilákalo hodně přítomných. Exponáty byly velmi zajímavé. Nejvíce jich bylo z období po roce 1968. Z těch nejstarších předmětů se dochovalo totiž již málo. Jsem rád, že mezi ně jsem mohl přispět i svým průkazem z poválečné doby a osvědčeními o vykonání skautských odborných zkoušek. Je to ovšem příspěvek velmi skromný.

Z doby mého působení žije ještě v Krnově několik kamarádů, kteří se kdysi scházeli v klubovně na Bezručově ulici. Jeden z nich ještě stále věnuje skautingu svůj volný čas. Obnovoval Junáka v roce 1968 a pak znovu v roce 1989 a 1990. Je to učitel v důchodu Josef Rusek, narozený v roce 1931 na Valašsku. Odtud pochází jeho otec a matka přišla do Krnova za manželem již za první republiky.

Josef Rusek se přistěhoval do Krnova s rodiči roku 1945. Jeho otec pracoval v Dílnách ČSD a matka v Závodech S. K. Neumanna. Vystudoval krnovské gymnázium, kde jsme společně maturovali v roce 1950. Jako učitel působil v Krnově i v tehdejším okrese Krnov a pak delší dobu ve Světlé Hoře pod Pradědem.

Vždy se věnoval dětem a mládeži. Nejraději ovšem jako skaut. Podílel se i se svou manželkou Marií na vzpomínkové výstavě. A nejen na ní. V létě jezdí oba jako vedoucí na skautské tábory v jesenické přírodě. Plní tak hezké poslání při výchově a také zábavě dětí a mládeže.

Při každé likvidaci Junáka přišla tato organizace, nebo lépe hnutí, o svůj majetek a zařízení. Aby mohl i teď pracovat, snaží se pro to vytvořit podmínky. Krásný tábor v zahradě s několika dřevěnými chatami, které byly Junáka po válce, se už ovšem nikdy nevrátí.

4. února 1992 projednávala městská rada žádost skautů o dům bývalé mateřské školy na Březinově ulici 1, který kdysi v padesátých letech sloužil mládeži. Nebyla schválena, ale místo domu na Březinově ulici byl schválen bezplatný nájem bývalé školy na Ježníku na dobu dvaceti let. Povinností Junáka je provádět údržbu budovy.

Nevím, jak se to osvědčí, protože není jasné, jakými prostředky může dětská nevýdělečná organizace udržovat jednoposchoďovou budovu s rozsáhlou zahradou. Objekt je navíc neudržován a v nedobrém stavu. Budoucnost ukáže, zda toto rozhodnutí bylo moudré."

close Ilustrační foto. info Zdroj: DENÍK/Attila Racek zoom_in

Významné mezníky v historii skautingu

1927
První skautské oddíly v Krnově vznikly v období první republiky. Z roku 1927 je dochován novinový článek o působení německých skautských oddílů Pfadfinders.

1937
První český skautský oddíl vzniká v Krnově 11. dubna 1937. Vedoucím se stává Josef Hankus. Dochovala se jeho legitimace, vystavená přímo A.B. Svojsíkem. Brzy poté všechny skautské organizace zanikají záborem Sudet.  Josef Hankus je významný představitel odboje.

1945
Po válce dochází k velkému rozmachu skautingu, skautská organizace v Československu má přes 250 tisíc členů. Také v Krnově působí stovky skautů. První oddíl skautů v Krnově vede J. Humplík a M. Dočkal. V roce 1946 se započala spolupráce Krnova se skauty v polském Prudniku, která byla obnovena po dlouhých letech v roce 2005.

1948
Komunistický převrat v Československu přeruší slibně se rozvíjející skauting. Začíná systematická likvidace skautingu komunistickým režimem. Junák ještě chvíli živoří pod Československým svazem mládeže, ČSM. Nakonec je v roce 1950 rozpuštěn a majetek zabaven a předán pionýrům.

Řada oddílů působí v ilegalitě a mnozí skauti poznali vězení i nucené práce v uranových dolech. Posledním skautským vedoucím v Krnově byl Josef Rusek – Myšák.

1968 - 1970
uvolnění režimu, pražské jaro a s ním i krátkodobá obnova skautingu v Československu. V Krnově zahajuje práci okresní rada junáka 10. dubna 1968. Vedoucím střediska je Jindřich Pomianovský. V Krnově pracuje nejméně sedm oddílů. Přichází sovětská okupace a skauting je značně okleštěn ve své činnosti státními a stranickými zásahy.

Přežívá do roku 1970. Pak následuje zánik a zabavení majetku, problémy skautů v zaměstnání i ve škole. Toto krátké období oživení skautingu v Československu prožila Duška Cestrová jako členka oddílu Amazonky v Bratislavě. Přes zákaz skautingu pokračovala ještě mnoho let.

Na Slovensku absolvovala rádcovský kurz a také Lesní školu na Velké Fatře pod vedením náčelníka slovenského skautingu Václava Rubeše – Akely. Po přestěhování do Krnova působila Charlie ve skautském oddíle Artemis. Dnes je vůdkyně oddílu Krnovská trojka známá pod skautskou přezdívkou Charlie Vydra.

po listopadu 1989
Dochází k obnově skautské organizace v Československu. Také v Krnově se skauting velmi slibně rozvíjel. Bylo zde několik početných oddílů a v nich stovky skautů a skautek. V Krnově se činnost oficiálně obnovuje 6. ledna 1990 setkáním v domě dětí a mládeže. Tehdy se zde sešlo téměř 200 skautů a zájemců o skauting.

Krnov se stal opět sídlem okresní rady, předsedou se stal Dušan Pomianovský – Soptík. V rámci okresu se rozběhla činnost oddílů v Rýmařově, Bruntále, Vrbně pod Pradědem, Zlatých Horách a chvilkově také v Městě Albrechticích.

V tomto období plném nadšení je v Krnově pět velmi silných oddílů, které mají na 150 registrovaných členů. Schází se v klubovnách v Kostelci, na Staré ulici, na Bezručově ulici a v DDM. Prakticky o všechny tyto prostory v následujících letech z různých důvodů přišli.

Přelom století byl ve znamení útlumu. Dochází ke generační výměně a odchod rádců na školy mimo Krnov. Řada bývalých vedoucích se už k aktivnímu působení ve skautingu nevrátila.

close Ilustrační foto info Zdroj: Svojsíkův závod zoom_in

POZNÁMKA FIDELA KUBY: Pionýr a skaut

Sovětské tanky v srpnu 1968 jsem pozoroval z kočárku Liberta jako spokojený kojenec. Jestli mě normalizace připravila o něco důležitého, tak o zkušenost se skautingem.

Starší bratranci pro mě schraňovali hromady knih a časopisů, ve kterých byl zakonzervován závan svobody šedesátých let. Chtěli, abych měl stejně jako oni v dětství k dispozici foglarovky a komiksy s Rychlými šípy. Nebýt toho rodinného pokladu, byl bych při hledání chlapecké četby odkázán na Pionýrskou stezku, Sedmičku pionýrů a časopis Pionýr, kde i články o zazimování ježků a modelářství zaváněly Socialistickým svazem mládeže.

Vstupu do pionýrské organizace jsem se vyhnul, protože jsem chodil ministrovat, ale jinak byli pionýři snad všichni spolužáci. Tak se stalo, že ač nepionýr, zažil jsem několik pionýrských táborů a výletů pod dohledem pionýrských vedoucích.

Při pochoďáku kdesi mezi skalami Malé Fatry došla řeč také na to, v čem vlastně byli ti skauti tak špatní. S dětskou bezprostředností jsem se ptal pionýrských vedoucích, proč jsou mí oblíbení Hoši od Bobří řeky v seznamu zakázané literatury. Vystupují tam přece hodní, slušní a čestní hoši, co sportují, nekouří, nepijí a nemluví sprostě, tak bych těžko mohl z četby pochytit nějaká alotria.

Pionýrský soudruh vedoucí byl i milicionář, takže věděl, jak pracovat s dezorientovanou mládeží, jako jsem já. Trpělivě mi vysvětlil, že skauti byli úplně pomýlení, protože naváděli děti dělníků, aby se kamarádily s dětmi z buržoazních rodin a chovaly se k nim jako k sobě rovným. To je samozřejmě špatně, protože takové kamarádšofty podrývají třídní boj.

Proto pionýři nosí rudé šátky, aby jim připomínaly krev dělníků a rolníků prolitou v boji za světlé zítřky i třídní nenávist k vykořisťovateli.

Večer jsme na jakési ubytovně se spolužáky sváděli polštářové bitvy a skákali po patrových postelích. Jeden kamarád se dlouho přehraboval v kufru. Nemohl najít kapesníky, tak se vysmrkal do pionýrského šátku. Se zlomyslným potěšením jsem mu udělal přednášku o hanobení symboliky rudé dělnické krve.

Když chci, dokážu být přesvědčivý, takže jsem chudáka pionýra opakováním těch pitomostí rozbrečel. Nejsem Mirek Dušín.