Rudoltičtí zastupitelé opakovaně žádali stát o bezúplatné převedení zámku do majetku obce, museli doplňovat své žádosti stále novými podklady, přesto bylo rozhodnutí v nedohlednu. Stát se rozhodl ignorovat své sliby obci a potichu zámek prodal v balíku dalších nemovitostí.

K vyřešení nekonečných průtahů kolem darování zámku obci paradoxně pomohl podezřelý pokus o jeho prodej. V lednu, kdy se plánovaný prodej zámků na Osoblažsku dostal na veřejnost, spolily Slezské Rudotice své síly se stejně postiženým Dívčím Hradem a Branticemi. Za obce, kterým chtěl stát bez jejich vědomí zprivatizovat zámky, se postavil hejtman i řada opozičních a komunálních politiků. Pod tímto tlakem nabídl stát obcím zámky za odhadní cenu, což ministerstvo zdravotnictví komentovalo jako velkorysý ústupek.

Protože obce původně počítaly s bezúplatným získáním zámků, příliš nezkoumaly majetkoprávní vztahy kolem nich. Teprve pod hrozbou privatizace či prodeje zámků obcím za odhadní cenu začaly obce zkoumat, jak stát vlastně zámky získal.

Slezské Rudoltice na poslední chvíli předložily ministerstvu dokumenty, které právníci uznali jako důkaz vlastnictví obce. Historická vlastnická práva k zámku jsou pro obec ještě výhodnější než při bezúplatném převodu. Obec Slezské Rudoltice už čeká jen na písemné rozhodnutí a okamžitě si nechá zámek zanést do katastru.

Prodej Dívčího Hradu zastavily církevní restituce a o vlastnictví brantického zámku asi rozhodne soud.

Dita Voznicová