Milan Polanský je jako jediný z České republiky členem prestižní Americké asociace profesionálních fotografů, kde je registrováno přes dvacet tisíc fotografů z celého světa. Když fotí, snaží se zachytit vnitřní život, skrytou dynamiku každého objektu, ať už je to člověk, nebo přírodní živel.

Jeho styl jsme mohli nedávno obdivovat na výstavě nazvané Voda v přírodě, kterou Milan v srpnu uspořádal společně s kastelánem a svým bývalým učitelem Jaroslavem Hrubým na linhartovském zámku.

Fotograf, hasič, kaskadér a freerider

Fotografování je Milanovou vášní, které se věnuje s tím největším možným nasazením. Se stejnou vervou ale dělá i své povolání. Je totiž profesionálním hasičem Záchranného útvaru Hasičského záchranného sboru ČR v Hlučíně. Mimo to je kaskadér a také jezdí takzvaný freeride na motorce. Je to zkrátka muž mnoha tváří.

Ale jak to všechno stíhá? „Většinou málo spím, i když od doby, co mám svou milovanou, to už není jen hodina denně jako dřív,“ svěřil se Milan Polanský.

Kaskadéra začal Milan dělat před sedmi lety, když pracoval v Praze jako státní zaměstnanec. „Po práci jsem neměl co dělat, tak jsem začal trénovat na motorce v kategorii amatér. Předchozí zkušenosti jsem ale samozřejmě měl, na motorkách jezdím od svých pěti let,“ prozradil Milan. Hned v úvodním závodu své kaskadérské kariéry stál Milan Polanský na stupních vítězů. V Czech Bike Festu 2006 tak porazil i mnohem zkušenější kolegy.

V té době začal spolupracovat s firmou Blata, na jejíchž motorkách jezdí dodnes. „Jezdil jsem na minibiku, čtyřkolce a dnes mám motorku Blata 125, kterou testuji a jezdím na ní exhibice. Freeride jezdím na MX speciálu i v zahraničí, hlavně v Itálii,“ řekl Milan Polanský. „Točím také různá i freeridová videa. Jde vlastně o to, že musím co nejrychleji projet neznámým terénem. A to mě opravdu baví,“ pochlubil se Milan adrenalinovými zážitky, které dokáže promítnout i do svých fotografií.

Při práci totiž hledá to, co je nad rámec běžných věcí, a snaží se to zachytit jinak než ostatní. „Nechci nikoho kopírovat, musí to být složité a neznámé. Musím se pak naučit to téma uchopit,“ vysvětlil Milan Polanský. „Fotografie má vnitřní náboj. Není důležité, na co se díváš, ale co vidíš,“ doplnil Milan, jenž se navzdory své pestré životní dráze nepovažuje za nijak výjimečného.

Necítí se být někým výjimečným

Ke své práci přistupuje s chladnou hlavou, bez touhy se předvést jako největší frajer. Jde mu prostě o to, aby překročil hranici možností, posunul ji o něco výš a naučil se něco nového. „Nemyslím si o sobě, že jsem nejlepší, ale chci být nejlepší v tom, co právě dělám. Musím se k tomu dopracovat,“ řekl akční chlapík.

A co Milan Polanský plánuje do budoucna? „Určitě se chci dál věnovat focení. Rád bych autem procestoval západ Ameriky a nafotil Údolí smrti, Grand Canyon a další podobné skvosty. To chci opravdu na tisíc procent,“ zasnil se umělec, který nás v budoucnosti jistě lecčíms překvapí.