Obnovení tradice krnovského piva je pro město událost. Naposledy se v Krnově vařilo pivo v roce 1950. Na to, jak chutnalo, si tedy už zřejmě nikdo nepamatuje.

Jste vystudovaný sládek, takových lidí asi na Krnovsku moc nebude… Proč jste si vybral zrovna tento obor?

Bavila mě matematika, chemie a k pivu mám vřelý vztah již od mládí, proto jsem se rozhodl tento krásný obor i studovat. Povedlo se mi obor pivovarství na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze úspěšně absolvovat, zalíbilo se mi to tak, že jsem si k inženýrskému přidal ještě postgraduální doktorské studium.

Podařilo se vám získané vědomosti uplatnit v praxi?

Ano, po škole jsem nastoupil do skupiny Pivovary Lobkowicz. Skupina sdružuje sedm regionálních pivovarů, pracoval jsem zde pět let na pozici hlavního technologa pro celou skupinu, což je takový kluk z výroby pro všechno.

Prošel jsem si výrobou v sedmi pivovarech, měl na starosti suroviny, kontrolu výroby a kvality v laboratořích, vývoj nových receptur atd. Jsem rád, že jsem měl tuto příležitost, je to mnohem lepší, než kdybych byl pět let v jednom pivovaru.

Používá se pro toto povolání stále označení sládek?

Používá. I když dnes je sládek také manažerská pozice, musí mít znalosti z přírodních věd, jako chemie, mikrobiologie, biotechnologie, fyziky.

Proč jste se rozhodl vrátit do Krnova?

Důvodů bylo více. Táhlo mě to s rodinou z Prahy pryč, chtěl jsem si založit svůj podnik. Pak jsem se seznámil se svým budoucím společníkem a začali jsme plánovat společný podnik v Krnově.

Budete mít u pivovaru i hospodu?

Lidé se nás na to často ptají, ale od začátku to neplánujeme, možná později. Jednak na to zatím nemáme prostředky a jednak si ani nemyslíme, že si hospodu může otevřít kdekdo. Ctíme v tom odbornost. A my umíme vařit pivo.

Takže budete jen vařit pivo…

Nejen to. Chceme pořádat degustační a vzdělávací večery, což bude fungovat podobně jako vinný sklípek, chceme pivovar zpřístupnit, ukázat celý postup výroby, což může být zajímavé jednak pro turisty, jednak i například pro studenty.

K tomu máme v pivovaru malou degustační místnost. S degustacemi mám bohaté zkušenosti, jako sládek jste nucen ochutnávat nejen hotové pivo, ale i meziprodukty, pokusné várky, piva 
z reklamací. Vzorek má okolo půl deci. U piva ho potřebujete polknout, jen tak lze posoudit hořkost, plnost…

Neposuzuje se jen chuť, ale i vůně. Ležák by neměl vonět po banánech jako pšenice nebo po kartonu, který značí oxidaci.

Myslíte, že lidé budou mít o takové degustační a vzdělávací akce zájem?

Myslím, že ano, o pivu se dá povídat hodiny a my Češi jsme přece národ pivařů. Mám zkušenosti z Prague food festivalu, kde jsem poslední tři ročníky dělal řízené degustace pro veřejnost. Navíc lidé jsou soutěživí, takže když jim uspořádáte soutěž v degustování piv, je to pro ně velký zážitek.

Máme 
k pivu co říct, můžeme vyvracet různé mýty, kdy si lidé o pivu něco myslí a není, to pravda.

Ano, zaslechla jsem úryvek rozhovoru, jak si dva pánové říkají, že pivo není alkohol a rum je přísada do cukroví. Takže budete vyvracet něco takového?

Třeba něco podobného. Lidé kolikrát ani nevědí, jaký je rozdíl mezi desítkou a dvanáctkou nebo jaký je rozdíl mezi průmyslovou výrobou a výrobou v řemeslném pivovaru, nebo si myslí, že pivo z PET láhve se nedá pít.

A je pravda, že po pivu se tloustne?

Ne tak docela. Pivo je sice kalorické, ale hlavně aktivuje trávicí procesy, takže ten pivní pupek je spíše výsledkem vyjedené ledničky po pár pivech než samotných kalorií v pivu. K tomu bych ještě rád dodal, že pivo svým složením je považováno za jeden z nejzdravějších nápojů vůbec.

Je tam sice alkohol, ale 
i ten v malém množství má pozitivní vliv na choroby cév a srdce. Ta rozumná míra jsou denně asi dvě velká piva pro muže a dvě malá pro ženy.

Na firmu nejste sám, máte společníka, který má na starosti obchodní věci. Jak se vám podařilo se dohodnout?

Loni v září nás seznámil společný kamarád a v listopadu už jsme si plácli. Jirka provozoval malou reklamní agenturu, stará se o propagaci, lidé mají zájem nám pomáhat, ptají se třeba na naše nálepky na auta. Dobře se doplňujeme, víme, co chceme, každý máme svou oblast. O důležitých věcech samozřejmě rozhodujeme společně.

Kdo budou vaši odběratelé? Bude
o pivo zájem?

Věřím, že ano. Pozorujeme, že se opravdu začíná projevovat poptávka po kvalitě. Kvalitní pivo je pro nás důležité. Budeme plnit hlavně do sudů, počítáme 
s přímými závozy do hospod, kdy budeme mít nad naším pivem kontrolu.

Malé procento půjde do láhví, aby si ho zákazníci mohli koupit i v obchodě nebo u nás v pivovaru.

V supermarketu?

To určitě ne, spíš v malém místním obchůdku. Mimochodem – žádný minipivovar se do supermarketu nedostane. Je třeba ale počítat s tím, že naše lahvové pivo bude trošku dražší, už proto, že plníme ručně. Cenou konkurovat velkým pivovarům nemůžeme, chutí ano, toho se vůbec nebojíme.

Máme odhodlání, zdravý respekt, pokoru a věřím, že toto v podnikání funguje. Většinou to krachne v případě, že někdo má peníze, chce je investovat, ale není vzdělán, nemá zkušenosti. Naše podnikání je postaveno na zkušenostech.

Sám máte raději čepované, nebo lahvové pivo?

Čepované bývá samozřejmě většinou čerstvější, ale zase vám ho může pokazit hospodský. Ale lahvové je zase objektivnější pro posouzení kvality. Takže jak kdy.

Manželce nevadilo stěhování
 z Prahy?

Ne, manželka ani nepochází 
z Prahy, je z České Lípy. Prožila si už slušnou kariéru v bankovnictví a managementu, a teď mě maximálně podporuje. Navíc máme oba spíše blíže k životu na venkově než ve velkoměstě. Před několika týdny se nám narodila druhá holčička, Emma, první, Anička, má dva roky.

Co děláte, když na vás přijdou chmury?

Jdu se projít nebo si zasportovat.

Máte nějaké oblíbené místo?

Vyloženě jedno místo nemám, ale mám rád les, hory, prostě přírodu.

Gabriela Mathiasová