O silné zážitky nemá nouzi a ráda by se o ně podělila se čtenáři Deníku. „Chci lidem ukázat, že na cestování člověk nepotřebuje mnoho peněz a že sny si můžeme plnit v každém věku," vysvětlila svůj zájem o sdílení zážitků mladá krnovanka, jejíž sloupek budou čtenáři na stránkách Deníku pravidelně nacházet.

V dnešním prvním dílu můžeme začít nasávat atmosféru jihovýchodní Asie, Michaela v několika cestovatelských střípcích shrne své zážitky z prvních týdnů daleko od rodného Krnova.

Kambodža SvaKom Tow Kampouchea, jsem v Kambodži! Letiště mají nádherné, ale hned za ním se skrývá ta pravá Asie zaprášené silnice, všudypřítomné odpadky a toulaví psi. Dostat se z letiště do města byl velký oříšek. Několikrát jsem odmítla nabídku „taxi" (7 USD/9 km) a šla pěšky.

Autobus tady prý nejezdí (po chvíli kolem mě projel) a tak zkouším stopovat zastaví, ale chtějí peníze. Podařilo se mi zabloudit někde v poli, kde mi zastavil jeden sympaťák a nabídl odvoz na své motorce až do hostelu, šlápni na to, ať mi vlajou vlasy!

Co v Kambodži určitě nesmíte vynechat, je prohlídka chrámového komplexu Angkor Wat. Jednodenní vstupné je 20 USD au, to bolí! Ani my jsme si ji nenechaly ujít. A jak to probíhalo? „Spumprlíkovaly" jsme se tam s místními strážci, kteří nás během polední pauzy přizvali ke stolu na piva (ťul muj = na zdraví) a polévku.

A protože byla zábava v plném proudu a čas utekl jako voda, zavřeli nám skoro všechny chrámy. Naši přátelé nás ještě stihli na motorkách zavézt do chrámu Ta Prohm, který proslavila Angelina Jolie ve filmu Tomb Rider.

Do Kambodži jsem přeletěla z Malajsie proto, abych se sešla s Pájou. Ta od listopadu procestovala Thajsko a přes Laos se dostala až do Siem Reap. Známe se díky facebookové skupině Spolucestování cestovatelská seznamka, kde jsme se našly a po společném obědě se rozhodly procestovat kus světa společně. Cítím v kostech, že to bude jízda!

Stopování v Kambodži není vůbec legrace. Vybaveny cedulkou v místním khmérském jazyce jsme se přesto postavily na okraj silnice. Sem tam někdo zastaví, ale požaduje nesmyslně vysokou částku to ty bílé obličeje. Pak se ale přiřítí motorkář a nabere nás na „palubu" obě i s bágly.

Po devíti kilometrech jízdy se loučí a my číháme na další oběť. Vystřihnu si téměř divadelní scénu a po 15 minutách přemlouvání a nabídce trsu banánů místo peněz pokračujeme dál s jedním strejdou v autě. Dalších padesát kilometrů za námi! Řeknu vám, je to fuška, ale všechno jde!

Michaela Bugrisová, bugrisova@gmail.com