O silné zážitky nemá nouzi a ráda by se o ně podělila se čtenáři Deníku. „Chci lidem ukázat, že na cestování člověk nepotřebuje mnoho peněz a že sny si můžeme plnit v každém věku," vysvětlila svůj zájem o sdílení zážitků mladá Krnovanka, jejíž sloupek budou čtenáři na stránkách Deníku pravidelně nacházet.

Když jsem přijela do Hong Kongu, tak jsem se hned první den seznámila s majitelem malé kavárny, ve které jsem se potřebovala připojit na internet.

Představil se jako Joe a padl mi do oka od prvního okamžiku. Byl to mladý velmi příjemný kluk. Zajímal se, odkud jsem přijela a co mě do Hong Kongu přivedlo. Vzápětí na to jsem se rozvykládala o svých cestách a také o vynikající vietnamské kávě.

„Chceš vyzkoušet nějakou kávu z našeho sortimentu?" ptá se Joe a já přikyvuji. „Uvař mi tu, kterou máš nejraději," odpovídám a zvědavě mu koukám pod ruce.

Jde vidět, že kávu připravuje s láskou. Našlehá pěnu a tenkou jehlou do ní vmaluje obrázek opice. Než se do ní pustím, dá mi instrukce. „Pokud máš raději hořkou kávu, začni pít z této strany, kde káva prostupuje pěnou, a pokud ne natočí ke mně okraj s pěnou začni tady." Hned po prvním doušku si ji zamiluji.

„Můžeš sem přijít, kdy se ti zachce. Rádi tě tu s přáteli uvidíme," nabídne mi. „Ale já jsem přeci v HONG KONGU a musím to tady pořádně prochodit," honí se mi hlavou.

A skutečně, ulicemi města bloudím každý den několik hodin. Nakonec ale vždy skončím v jeho kavárně. Jeden večer s Hillary, milou holkou za pultíkem, povídám až do zavíračky. Ukazuje mi spoustu fíglů, například jak zintenzivnit chuť kávy při její přípravě a pak společně porovnáváme chutě několika odlišných druhů kávy z různých koutů světa. Zavírací hodinu přetahujeme asi o hodinu a půl. Hillary se ale vůbec nechce domů a dál mi zajímavě vypráví o životě v Hong Kongu.

Teď už opravdu zavřeme, zítra je také den a já se opět objevím ve dveřích kavárny. Tentokrát se zákusky, bez kterých si pití kávy snad ani nedovedu představit. Díky novým přátelům ochutnávám místní speciality, které jsou pro Hong Kong tak specifické, že je prý neseženu v žádném jiném městě na světě. Přijímám také pozvání na výborné sushi.

Z poobědové diskuze se dozvídám další informace o životě v tomto městě. Společně jsme narazili na zajímavé téma. Hong Kong byl v minulosti britskou kolonií a téměř každý tady mluví anglicky. Přestože leží na území Číny, tak má autonomii a jinou politiku. Jak se vůbec cítí obyvatelé Hong Kongu? Jako Číňané, nebo jako Britové? Vyzvídám. „My nejsme ani Britové, ani Číňané, jsme prostě Hongkongčané," odpovídají jednohlasně přátelé.

Michaela Bugrisová, www.facebook.com/michaelabugrisovanacestach