O silné zážitky nemá nouzi a ráda by se o ně podělila se čtenáři Deníku. „Chci lidem ukázat, že na cestování člověk nepotřebuje mnoho peněz a že sny si můžeme plnit v každém věku," vysvětlila svůj zájem o sdílení zážitků mladá Krnovanka, jejíž sloupek budou čtenáři na stránkách Deníku pravidelně nacházet.

Dnešní díl bych chtěla od srdce věnovat Jessice z USA, kterou jsem poznala na Bali a strávila v její úžasné společnosti téměř týden. Když mi vyprávěla svůj životní příběh, nechápala jsem, jak přes to všechno, co prožila, může být tak pozitivní a usměvavá.

Víte, za svůj život jsem takových lidí moc nepotkala. Těch, co se radují z každé maličkosti, obdarují vás úsměvem jen tak pro radost, obejmou tak pevně, jakoby jste byli přáteli snad celý život. A přitom by mohla mít důvod se na svět mračit.

Ona se však rozhodla jít tou lepší cestou, jejímž cílem je rozdávat radost a lásku všem lidem okolo bez ohledu na jejich náboženství, národnost, barvu pleti, pohlaví nebo věk.

Ve svých 27 letech odjela poprvé v životě na dovolenou do zahraničí. Vybrala si Bali, indonéský ostrov vzdálený tisíce kilometrů od jejího domova, aby zde začala nový život. Opustila všechno a zároveň nic. Aby si na svůj dvouměsíční výlet do ráje vydělala, chodila po dobu čtyř měsíců z jedné práce do druhé.

Každé ráno začínala sbíráním psích hovínek, poté se přesunula do restaurace, kde se láskyplně starala o zákazníky jako servírka. Takto pokračovala se dvěma dalšími pracemi. Za odměnu teď pobývá v nádherné pronajaté vilce.

Přesně takové, jakou si vykreslila ve své hlavě, než na Bali odletěla. V ní teď postupně krok za krokem pracuje na splnění svého dalšího snu. Přitom splnila sen i další holce s malým batohem.

Která baťůžkářka z Krnova může říct, že strávila na Bali pár dní v bambusové vile obklopené chrámy a malebnou přírodou? Která díky té dobré duši popíjela indonéské pivo v restauraci s živou latinskoamerickou muzikou nebo čerstvou osvěžující vodu z mladého kokosu na prostorné terase s výhledem na rýžová políčka?

Věřte mi, že jsem se cítila být Jessice velmi zavázaná a chtěla jí všechnu tu péči nějakým způsobem vrátit. Když jsem se však snažila něco smysluplného vykoktat, zatrhla mě: „Jsi můj host". V tu chvíli mi docvakla jedna důležitá věc. Když člověk chce někomu něco darovat opravdu od srdce, nečeká za to protihodnotu. Takhle by měly fungovat všechny vztahy. Darujte upřímně, ono se vám to v budoucnu vrátí.

Děkuji Jessice, že se o mě tak úžasně postarala. Díky ní pro mě bude tohle místo navždy magické. Na Bali se opravdu dějí zázraky.

Michaela Bugrisová, www.facebook.com/michaelabugrisovanacestach