Vše začalo na nově zbudované americké letecké základně v blízkosti města Bari v Itálii 7. července 1944. Probouzí se nový letní den. Na startovací ploše je připraveno 51 stíhacích letounů typu P-51 Mustang. V 7.55 hodin se z výšky 1 500 metrů nad zemí začíná ozývat mohutné dunění. Nad letištěm v té chvíli přelétá mohutný svaz 2., 4. a 5. skupiny tvořený více než sto deseti bombardovacími letadly typu B17 a B24.

Operační cíl: Slezsko

Cílem tohoto mohutného seskupení je přes 1 100 kilometrů vzdálené Slezsko, konkrétně město Blechhammer (polsky Kędzierzyn-Koźle). V jeho blízkosti jsou umístěny strategické nádrže se syntetickými produkty určenými pro německou armádu. Stíhací letouny se jeden po druhém odlepují od země a zařazují se do přesně stanovené formace, která má za úkol chránit mohutné bombardéry před německými stihači. Pod křídly vzlétajících letadel jsou umístěny mohutné dvojice přídavných palivových nádrží.

Jako druhý ze šestičlenné „červené“ letky startuje poručík Franklin a zařazuje se na své stanovené místo. Letmo si hlídá skupinu bombardérů, kde se na její druhé straně objevují stroje „žluté letky“. Vzhledem k velikému počtu letadel trvá seskupení do formace dlouhých čtyřicet minut. Poté již celý svaz stoupá do letové výše 26.000 stop, což je přibližně devět tisíc metrů.

Těžké bombardéry jsou nad cílovým prostorem očekávány v 11 hodin. Zde se rozdělí na jednotlivé roje, které budou postupně nalétávat a bombardovat předem stanovené cíle. Následně budou letouny přelétávat nad hřebeny Jeseníků, kde se budou opětovně řadit do letových formací pro návrat domů.

Americkou formaci dostihly německé messerschmidty

Přestože těžká letadla letí maximální rychlostí přes 400 km /hod, je si por. Franklin vědom, že telefony dole na zemi jsou rychlejší. Němečtí pozorovatelé si od města k městu předávají hlášení, analytici vyhodnocují letovou dráhu a čas, vojáci si začínají připravovat protiletadlová děla.

První chomáčky výstřelů na obloze se objevují v 9.05 po přeletu hranic Jugoslávie, další v 9.20 nad Záhřebem, poté se pod letadly objevují milosrdné mraky a do dalšího pekla dělostřelecké palby vlétá formace v 10.20 v blízkosti města Bohumín. V té chvíli je skupina stíhacích letounů značně oslabena.

Boj s nepřítelem i ubývajícím palivem

Z původního počtu 51 stíhacích letounů se z důvodů závad nebo poškození muselo předčasně vrátit 19 letadel. Poručík Franklin, který zůstává z „červené“ letky osamocen, přelétává ke „žluté“ letce a zařazuje se vedle mustangu s imatrikulacemi FV-Y, který řídí poručík John E. Floyd. Oba se dobře znají. Poručík Franklin v jídelně rád sedává vedle tohoto mladíka z Alabamy. Vzájemný úsměv ale opětovně přeruší blížící se trojice německých letadel Messerschmidt BF – 109.

Jejich piloti přelétají v uctivé vzdálenosti a snaží se odlákat americké stíhače z letecké formace a vyvolat takzvaný „psí souboj“. Piloti mustangů zůstávají v klidu. Vědí, že jejich úkolem je chránit těžké a lehce zranitelné bombardéry, a také jsou nuceni přepočítavat každý litr paliva, který potřebují pro zpáteční let.

Steins vs Floyd: Souboj na život a na smrt

V čase 11.10, se zpožděním deset minut oproti harmonogramu, se letecký svaz dělí na roje, které utočí na jednotlivé pozemní cíle. Ze severu proti červené letce vyráží dva piloti s Messerschmidt Bf-109. Jejich letouny v zelenošedé kamufláži mají pouze bílé pruhy na ocasních plochách. Dvojice mustangů se odpoutává od formace a letí proti stroji přilétajícímu z levé strany.

Druhá dvojice, ve které je poručík J. Floyd, vyráží proti letounu nalétávajícímu zprava. Netuší, že německý letoun pilotuje zkušený pilot nadporučík Steins. Skupinový velitel letící vpředu před poručíkem Floydem zahajuje střelbu z kulometů Browning. Svítící červená stužka výstřelů trhá plátno pravého křídla nepřátelského letadla.

Zasažené letadlo se potácí a vypadá, že se musí zřítit k zemi. Ve chvíli, kdy okolo něj prolétávají oba americké letouny, má pilot Steins s messerschmidtem výhodu překvapení. Bleskurychle otáčí a zavěsuje se za ocasní plochy letounu poručíka Floyda. Střelbou zasažený Mustang P-51 se naklání a pod úhlem 60 stupňů padá k zemi. To je také poslední okamžik, kdy byl americký letoun spatřen ostatními piloty. Tak to uvedl poručík Franklin ve výpovědi, kterou sepsal téhož dne ve 18 hodin po návratu na italské letiště.

Sestřel v Povelicích sledovali žasnoucí lidé

Během leteckého souboje se poručík Floyd marně snažil uniknout z dosahu střel. Obě letadla během střemhlavého pádu nabírají rychlost a dostávají se z polské strany na české území. V malé výšce přelétají nad Horními Povelicemi, kde jejich smrtelný souboj sledují němečtí obyvatelé. V 11.15 je americký letoun opětovně zasažen.

Ze země je vidět černý stín, který se odpoutává od kokpitu letadla a vzápětí padá k zemi. Nad tímto stínem se otevírá veliký bílý vrchlík padáku. Je ale už příliš pozdě. Bezvládné tělo pilota poručíka Johna Floyda dopadá přibližně 500 metrů od místa sestřelu, do zákopů na okraji lesa v blízkosti zaniklé osady Nový les. Letadlo bez pilota letí ještě dalších pět kilometrů a dopadá do pole v blízkosti Třemešné. Je výbuchem rozmetáno do širokého okolí.

Johna Floyda pochovali v Třemešné

U zahynulého pilota se shromaždují němečtí obyvatelé. Po příjezdu vojenské osádky je tělo naloženo na vůz a převezeno do Třemešné. Zde je provedena prohlídka a identifikace pilota. Trosky havarovaného letadla, ležícího na pozemku zemědělce Saullicha v blízkosti Třemešné jsou hlídány až do příjezdu jednotky z Grotkowa. Odvezeny jsou 9. 7. 1944. Tělo pilota Loyda je 8. 7. 1944 zakopáno na hřbitově v Třemešné. Dnes si v Třemešné už nikdo nevzpomíná na exhumaci ostatků těla poručíka Floyda ze dne 27. 8. 1946 a jejich převoz na hřbitov spojeneckých vojsk ve Francii.

Bruno Steins své vítězství dlouho nepřežil

Po návratu na své letiště si německý pilot nadporučík Bruno Steins 2. Letecké divize Východ nárokoval své druhé vítězství. Sestřelené letadlo typu P-51 Mustang prokazoval filmovým záznamem pořízeným německým letadlem v blízkosti Ratiboře. V lednu 1945 měl na svém kontě sedm sestřelených nepřátelských letadel. Zahynul v leteckém souboji 7.1.1945.

K dnešnímu dni již v Třemešné nežije žádný pamětník, který by byl svědkem těchto událostí. Několika starším obyvatelům Třemešné se vybavuje, že v mládí vídali díly havarovaného letadla ve svahu nad obcí, které postupem času z okraje pole zmizely. Ty tam sice opravdu ležely, ale jednalo se o úplně jiné letadlo. Byly to trosky bezejmenného sovětského letounu Lavočkin La-7, ale to už je úplně jiný příběh.

Dalibor Zlomek