Kandidát na prezidenta Mirek Topolánek se ve své kampani zastal krnovského Krámku u radnice, který za prodej desetikorunového koláčku bez účtenky dostal pokutu 11 tisíc korun. Taková částka může být pro drobný obchůdek likvidační.

„Nevím, jestli ti lidé, kteří pokuty udělují, tuší, s jakou marží a kolik pečiva a koláčků krámek musí prodat, aby vydělal 11 tisíc korun,“ upozornil Topolánek na zásadní problém, že státní zaměstnanci, kteří se živí výběrem a kontrolou daní, nemají ani orientační představu o ekonomice obchůdků s potravinami. Vzhledem ke svým příjmům si úředníci finanční správy a kontroloři nedokážou představit, jaká peněžní sankce je pro drobného prodejce potravin likvidační a jaká je přiměřený výchovný postih za přestupek.

Podobná situace ve společnosti nastala už před 90 lety. Tehdy v roce 1929 byl do československého parlamentu zvolen Otto Halke z Krnova-Kostelce, který kandidoval za Německý svaz zemědělců.

ZASTAL SE ZEMĚDĚLCŮ PROTI ÚŘEDNÍKŮM

Halke byl svědkem přezíravého a necitlivého chování úředníků berní správy vůči zemědělcům. Přišel s převratným návrhem, aby také úředníci finanční správy poznali tvrdou práci rolníků a víc si jí vážili. „Dobrý prostředek, jak to zlepšiti, spatřuji v tom, aby se každé berní správě dostalo jednoho hospodářství, jež by vedla ve vlastní režii,“ navrhl krnovský poslanec v parlamentu.

Podle Halkeho by zemědělské statky zřízené při berním úřadě měly řadu předností. „Po práci v sedě bylo by to jak pro pány, tak pro ženy, zdravé zaměstnání ve stáji a na poli. Výtěžku z takového hospodářství by se výlučně použilo jako zvláštního přídavku pro úřednictvo,“ navrhl Halke v parlamentu jak zvýšit potravinovou soběstačnost Československa a současně zlepšit porozumění mezi zemědělci a státní finanční správou. Když Halke zaznamenal udivené reakce v jednacím sále, pro jistotu zdůraznil, že nejde o recesi.

DĚLNÍCI, ROLNÍCI A ÚŘEDNÍCI

Na první pohled by se mohlo zdát, že Halkeho návrhy na zapojení úřednických sil v zemědělství inspirovaly komunistické teze o převýchově buržoazie prací nebo že podněcuje třídní nenávist.

Ve skutečnosti si vážil zemědělské i úřednické práce, jen mu vadil tak výrazný nepoměr příjmů.

„Dokud není vyřešena otázka alespoň trochu spravedlivé pracovní mzdy i pro zemědělské pracovníky, je zhola vyloučeno řešení sociální otázky. Není specifické dělnické třídy, poněvadž každý, kdo pracuje, jest dělníkem, tedy právě tak úředník, jako rolník,“ pokračoval Halke ve svém projevu, který zakončil zvoláním, že politika musí být sociálně výhodná pro všecky.

STATEČNÝ NĚMECKÝ ANTINACISTA

Krnovský poslanec Halke později prokázal velkou statečnost jako německý antinacista. Využil svého vlivu mezi německými zemědělci, aby je na různých shromážděních v roce 1938 varoval před záměry henleinovců. Sklidil hlavně nenávist nacistických fanatiků. Skupina henleinovců 13. září 1938 přepadla krnovskou usedlost Halkeových. Vymlátili okna a celé stavení pomazali blátem a hnojem. Za války Halkeho rodina pomáhala shánět potraviny pro francouzské, britské a sovětské zajatce.

V roce 2005 převzali Halkeho potomci Cenu Františka Kriegla za občanskou statečnost. „Česká republika se rozhodla hlasitě říci, že pana Halkeho a jeho rodiny a s nimi také všech stejně statečných německých demokratů, si hluboce vážíme. Jejich věrnost nikoli krvi, ale demokratickým principům, nás inspiruje,“ uvedl při předání ceny Petr Pihhart.