Práci na stati o medvědovi hnědém dokončil Ivan Hornišer 11. října 2000. „Datum je zároveň datem otcovy poslední dokončené práce, 28. října stejného roku zemřel. Materiál zatím nikdo nikde neotiskl," řekl historikův syn Igor Hornišer. On sám pracuje jako správce archeologického depozitáře bruntálského muzea.

Text jeho otec zpracoval ještě v počítačovém textovém programu T602. Medvěd hnědý zvaný brtník (latinsky Ursus arctos) byl odedávna původní velkou stálou dravou zvěří v pralesovitém pohraničním hvozdu na pomezí Čech, Moravy a Slezska téměř do konce 18. století, kdy byl vyhuben. V Jeseníkách se sporadicky objevil, když se sem zatoulal, naposledy byl zaznamenán asi před patnácti lety.

Smutné je, že jeden z medvědů, který prošel v roce 1989 přes Jeseníky, skončil v kafilerii…

Medvěd nepřežil rok 1800

Z dávných výskytů medvědů uvádí historik Emil Hošek první zmínku o medvědovi z roku 1336. Tehdy ulovil statného medvěda u Starého Města pod Sněžníkem dvacetiletý markrabě moravský Václav, později známý jako císař Karel IV. Podle této události má Staré Město pod Sněžníkem medvěda v horách dodnes ve znaku.

„V roce 1624 je uváděn v ocenění panství Branná výskyt medvěda jako běžný. V roce 1724 se medvěd chytil do želez v revíru Velká Morava na úbočí Kralického Sněžníku. Poslední medvěd na Jesenicku byl uloven v roce 1792 v divokém pralese mezi Pradědem a městem Jeseníkem," uvedl ve své práci Ivan Hornišer.

Během stovky předchozích let lovci skolili v Jeseníkách na osmdesát kusů medvěda hnědého. Úlovky medvědů v dávných dobách pocházely z míst, kde se dochovaly dodnes místní názvy po medvědech, jako jsou Medvědí vrch, Medvědí hřbet, Medvědí hora, Medvědí důl, Medvědí kámen v bruntálském okrese či Medvědí kámen v okrese Jeseník. Není bez zajímavosti, že stezky novodobě příchozích medvědů směřovaly v současnosti do těch samých míst.

Přísně chránění medvědi se vrátili do Jeseníků po téměř dvou stech letech.

Z Beskyd zamířil do Čech

Po sto devadesáti sedmi letech bez medvědů v Jeseníkách, ale i na Moravě a ve Slezsku, se 14. března 1989 najednou jeden objevil na louce u Těšíkova v Nízkém Jeseníku. Zřejmě byl na cestě ze slovenských hor přes Beskydy k Hrubému Jeseníku. Pokračoval 18. a 19. března směrem k Bedřichovu, Klepáčovu, k obci Sedmidvory až k úpatí Hrubého Jeseníku a ke Třem potokům v Loučné nad Desnou, později k Branné, Josefovu a Františkovu.

„Odtud zamířil ke Kralickému Sněžníku k Podbělce, kde byl spatřen 24. března. Pronásledován lidmi rozvášněnými velkou pozorností veřejných sdělovacích prostředků nenacházel potřebný klid," pokračoval Ivan Hornišer.

Medvěd hnědý se stále snažil uniknout, ale nedařilo se mu to. Objevil se 26. března na předměstí České Třebové, přešel k obci Přívrat u Vysokého Mýta, den nato pokračoval směrem na Ždánice, Vitochov, Krasín, Veselíčko, Mělkovice, Lhotky, Vysokou, Hodíškov. Do 21. dubna prošel trasu přes Velkou Bíteš, Kohoutovice, Omice, Hořice u Blanska, Olešnou, Kýtiny, Březinu, Železnou Horu, Pivín a Želechovice. U Skalky na Prostějovsku se 22. dubna ukryl v polním lesíku, ale vyslíděn psem vyběhl na volné prostranství.

Znovu ho pronásledoval řvoucí dav vyzbrojený klacky, vidlemi a podobným náčiním. Za divoké střelby z pušek do vzduchu, které se účastnili i někteří myslivci z okolí, pronásledován dvěma auty Veřejné bezpečnosti, se brtník znovu ukryl v malém lesíku. Před pronásledovateli proběhl okolo 350 kilometrů. Honičku na medvěda popsal podrobně již v roce 1989 Pavel Šimek v časopise Veronica.

Medvěda dostihla uspávací střela

Nakonec zvíře přece jen dopadli. „Ukrývajícího se medvěda zasáhla uspávací střela, vystřelená pracovníkem Zoologické zahrady na Kopečku u Olomouce, do levé strany hrudníku mezi desáté a jedenácté žebro," popsal událost Hornišer. Jehla uvízla v okraji žeberní kosti. Při vyprošťování se oddělila od zakončení a zmizela v medvědím těle. Uspaného medvěda odvezli automobilem do zoologické zahrady.

Po svém procitnutí pozřel dva pecny chleba a tašku jablek. Po necelých čtyřech dnech medvěd uhynul. Odvezla jej veterinární služba k pitevnímu zjištění příčin úhynu. Podle nálezu Státního veterinárního Ústavu v Olomouci z 2. května 1989 pronikla vystřelená injekční jehla v délce 4,5 centimetrů do dutiny hrudní.

„Způsobila poranění levé plíce v rozsahu dlaně a protržení části levé poloviny bránice. Otvorem v délce čtyř až pěti centimetrů pronikla část tenkého střeva v délce šedesáti centimetrů do dutiny hrudní," líčil zranění Hornišer. Stěna proniklé části střeva prosákla krví a zduřela, došlo také k zánětu žaludku. Vyšetření neprokázalo ani svalovce, ani vzteklinu. Šlo o mladého samce s hmotností okolo osmdesáti kilogramů v dobré tělesné kondici.

O pozůstatky neměl nikdo zájem

Jako pracovníka muzea Ivana Hornišera zajímalo, kam se tělo uhynulého medvěda podělo. Nebo kde by se mohla nacházet alespoň medvědí houně nebo lebka, jako mimořádně cenné doklady a exponáty pro stálou expozici Příroda Bruntálska, instalovanou v zámku Bruntál. „Snažil jsem se objasnit okolnosti kolem úhynu a zmizení pozůstatků medvěda," ujistil Hornišer.

Cenné poznatky o medvědovi poskytl 27. února 1999 jeho poslední ošetřovatel z roku 1989 Lubomír Veselý ze Zoo na Svatém Kopečku u Olomouce. „Získal jsem od něho i kopii ,Nálezu' Státního veterinárního ústavu (SVÚ) z 2. května 1989 a objasnění podrobností od tehdejšího ředitele SVÚ MVDr. Zdeňka Králíka a MVDr. Františka Bláhy," prohlásil historik.

Uhynulý medvěd skončil s největší pravděpodobností na voze směřujícím do kafilerie v Blatci u Olomouce. Dokumentace vzala za své v roce 1997 při povodňových záplavách v Olomouci. Odvoz do kafilerie potvrdil i zvěrolékař Vratislav Muzikant a tím poslední stopa po pozůstatcích vzácného živočicha končí. Nenahraditelnou ztrátou je nejen to, že byl po téměř dvou stech letech od posledního výskytu připraven o život jediný medvěd, ale i to, že jeho tělesné pozůstatky skončily v kafilerii.

V rozhodujícím okamžiku se bohužel nenašel nikdo, kdo by je jako mimořádně cenný přírodovědný doklad zachránil.

Přišli také další medvědi

Do Jeseníků přišli následně i další medvědi. V roce 1994 o prázdninách spatřili dva turisté na Kapličkovém vrchu u Malé Morávky na slezské straně karlovského údolí medvěda, stojícího vzpřímeně u kmene stromu a škrábajícího předními tlapami kůru. Vyděšení turisté udělali obrovský hluk, kvůli němuž medvěd utekl. Po několika dnech ho zastihl ve vzdálenosti asi tří kilometrů na protější straně Karlova pod Pradědem nedaleko Solného vrchu místní myslivecký hospodář Jan Pánek.

Medvěda zastihl opět vsedě u stromu při drásání kůry pazoury předních tlap. Poté, co brtníka vyplašil pes, zmizel v maliní. V dalších dnech se lidem vyhýbal a nikdo ho již nespatřil. „Na podzim se v letech 1994 a 1995 objevily medvědí stopy směřující do houštin a polomů opět pod Kapličkovým vrchem u Malé Morávky. Medvěd v těchto místech přečkal dvě zimy 1994 až 1995 a 1995 až 1996," uvedl historik Ivan Hornišer.

Na jaře roku 1996 vyfotografoval stopy medvěda na zbytcích zimního sněhu u Kapličkového vrchu lesník Jan Podlas z Malé Morávky. Stopy brtníka směřovaly na severozápad k hlavnímu horskému hřebeni Hrubého Jeseníku. V tomto směru byl medvěd zanedlouho spatřen ve třicet kilometrů vzdálené oblasti Keprníku, kde o sobě dával vědět po několik let i jiný medvěd. Při naháňce na vysokou v honitbě Keprník spatřili myslivci 29. prosince 1994 stopy dospělého medvěda, který se poté v průběhu roku 1995 objevoval střídavě v území Lesních správ Jeseník a Javorník.

Medvěda probuzeného z nedokončeného zimního spánku zjistil 22. dubna 1996 revírník Lesní správy Jeseník Oldřich Novobilský v Bělé pod Pradědem u Videlského kříže. „V červenci a srpnu 1996 sledoval několikrát přítomnost medvěda Stanislav Káňa z Jeseníku v honitbě Mlýnky v údolí pod Šerákem podle trusu, lomozu, mumlání, bručení a metání stromků v houštinách a 15. srpna 1996 ho uviděl z posedu na vzdálenost pár desítek metrů.

Pozoroval ho od 19 hodin po dobu šedesáti minut. Vztyčený medvěd měřil okolo 180 až 190 centimetrů," zapsal svědectví Hornišer.

Medvěd načal jelení kýtu

Lovecký host z Německa postřelil 30. září 1996 v 18 hodin v režijní honitbě Keprník průměrného jelena, který po ráně odskočil a pro tmu nebyl toho dne dohledán. V noci vyslídil zhaslého jelena medvěd. Medvěd jelena odtáhl asi deset metrů. Tam ho rozpáral, spotřeboval část vnitřností a načal kýtu. Svoji „kořist" ukryl pod hrabanku a zahrnul kousky kůry a kapradím. Místo si označil na kmeni blízkého stromu rozdrásáním kůry a poblíž zanechal trus.

„Jelen byl nalezen za pomoci psů až na druhý den 1. října 1996 v 9 hodin," uvedl historik Ivan Hornišer. Další lovecký host z Německa zpozoroval v režijní honitbě Lesní správy Jeseník z posedu na vzdálenost asi čtyřiceti metrů tmavý hřbet velkého kusu zvěře s hlavou skrytou v houštině při zemi. Domníval se, že se jedná o mohutného divočáka a zaměřil do místa videokameru. Po chvíli se zvíře zvedlo. Objevila se velká medvědí hlava s typicky kulatýma ušima na mohutném krku.

Pracovník muzea v Jeseníku František Lemon psal v roce 1997 o větším množství zpráv svědků, kteří šelmu spatřili a popsali její typické stopy, trus i poškrábané stromy s medvědími chlupy. Svědectví pocházela z Jeseníků a přilehlých Rychlebských hor. Jesenická novodobá medvědí anabáze dospěla v roce 1997 k podivnému vyústění s otevřeným koncem.

Regionální týdeník v Jeseníku dostal v lednu 1997 obálku s černobílou fotografií bez jakéhokoliv slovního doprovodu. Na fotografii je vyobrazen mrtvý medvěd ležící na břiše s roztaženými tlapami a se smrkovou větví jako „posledním hryzem" v tlamě. Jedná se zřejmě o medvěda uloveného pro loveckou trofej. „Nachází-li se místo na fotografii v Jeseníkách či někde jinde, se lze jen dohadovat, spolehlivě je určit nelze," konstatoval historik Hornišer. Mohlo se jednat o anonymní upozornění na nedovolený odstřel chráněného živočicha nebo o informaci hrdého lovce, jeho doprovodu či náhodného účastníka lovu.

Fotografie vyvolává řadu otazníků, ale nic jednoznačně nedokazuje. Obálka se následně bohužel ztratila, takže zmizela i možnost zjistit místo odeslání. „Jinou, tentokráte pouze ústní zprávu o osudu druhého medvěda se mi podařilo získat v roce 1999. Byl prý přibližně v témže čase omylem uloven pod severními svahy Hrubého Jeseníku při večerním lovu na divočáky," líčil Hornišer.

„Přes dodatečné šetření policií půl roku po této události se ale tuto skutečnost prokázat nepodařilo. Jisté je, že od posledních zpráv o dvou výše uvedených medvědech se od roku 1997 o nich již žádná další zpráva z této oblasti neobjevila. Nebo se snad s nimi ještě někdo setkal?" ptal se ve své práci Hornišer.

Nafotil medvědí stopu

Myslivost byla a je celoživotní láskou Jana Podlase z Malé Morávky. Je přímým svědkem pohybu medvěda hnědého v Jeseníkách. V roce 1996 pořídil snímky brtníkových stop.

Myslivost byla a je celoživotní láskou Jana Podlase z Malé Morávky. Je přímým svědkem pohybu medvěda hnědého v Jeseníkách. V roce 1996 pořídil snímky brtníkových stop. foto: Deník/Karel Janeček

Někdejší lesník a hajný Jan Podlas z Malé Morávky objevil v dubnu 1996 místo, kudy jen pár dnů předtím prošel medvěd hnědý. Lesník se okamžitě otočil a šel domů pro fotoaparát, aby třiceticentimetrovou raritní stopu zaznamenal. Stopa nešla přehlédnout, a jak lesník říká, ani na chvíli nezapochyboval o výjimečnosti objevu.

Neobvyklý byl objev i pro tak zkušeného hajného, jakým je Jan Podlas. Jako lesník měl na starost v Malé Morávce úsek od Rychty na konec Karlova pod Pradědem, celou pravou stranu, hraniční byla silnice ve směru na Hvězdu. Jeho revírem bylo území tím směrem až po chatu s názvem Eustaška. Je zajímavé, že na stopu medvěda hnědého narazil lesník Jan Podlas jen pár stovek metrů od svého rodinného domu v horní části Malé Morávky. Dodnes je schopen ukázal, kde přesně se s netradiční stopou u lesa setkal.

Tehdy se psal duben roku 1996. „Vyrazil jsem jako jindy do lesa. Jdu, najednou se podívám, a nestačím se divit. Byla to stopa medvěda hnědého, typická a nezaměnitelná," vzpomínal na zážitek Jan Podlas. „Jen co jsem stopu objevil, otočil jsem se na podpatku a vyrazil zpátky k domovu. Musel jsem zaběhnout pro fotoaparát, přibral jsem i metr, abych zjistil, jak je brtníkova stopa dlouhá," řekl Jan Podlas. Jelikož byl konec dubna, na medvědí stopě se výrazně podepsalo sluníčko. Stopa byla částečně rozbředlá.

„Stopa se nalézala v oblasti Krátkého potoku. Z okna mého domu vidíte kraj lesa, kde ležela. Je to asi tři sta metrů," popisoval Podlas. Jak lesník prozradil, medvěd hnědý si krátce před nálezem stopy ve sněhu pochutnal na zbytcích uhynulého koloucha. „Vypadá to, že se vrhnul na uhynulého koloucha poté, co se probudil ze zimního spánku. V zimě vyhladověl, takže si musel pochutnat," uvedl Podlas.

Stopy brtníka směřovaly na severozápad k hlavnímu horskému hřebeni Hrubého Jeseníku. Následně pokračoval brtník ve svém putování Jeseníky tak, jak to popisuje historik Ivan Hornišer (viz článek Brtník nebyl sám, přišli i další).