„Výstava je pro ně příležitostí ukázat, co se studiem tohoto uměleckého oboru naučily," říká jejich učitelka odborných předmětů a třídní čtvrťaček Martina Kvapilová. Řeklo by se „typická Krnovačka". Martina Kvapilová je totiž „textilačka": za sebou má zkušenost z Karnoly i textilního učiliště.

Dnes by byla ráda, kdyby se budovu Karnoly podařilo zachránit a přeměnit v textilní muzeum.

Co by v budově bývalého podnikového ředitelství Karnoly podle vás mohlo být? Sníte o obnově textilnictví v Krnově?

Líbilo by se mi, kdyby se podařilo vybudovat muzeum spojené s drobnou výrobou, kde by našly uplatnění i naše absolventky. Určitě byla by škoda, kdyby se tuto budovu nepovedlo zachránit. Myslím, že se zachraňují stavby s mnohem menším významem.

Máte ke Karnole vztah…

Ano. Na podnik i školu, která k němu patřila, vzpomínám 
s velkou nostalgií – a určitě nejsem sama. Karnolu jsem dobře znala, po studiu na vysoké škole v Liberci jsem v ní pracovala. Všechny textilní podniky v celé zemi potkal podobný osud, chápu to, přesto se neubráním pocitu, že je to škoda.

Vaše škola navazuje na tyto textilní tradice Krnova?

Nynější Střední škola průmyslová v Krnově vznikla v roce 1948 v souvislosti s obnovou strojírenského průmyslu v Krnově a nabízela vzdělání ve strojírenských oborech, hlavně pro podnik Strojosvit. V roce 1997 se nabídka rozšířila o obor Umělecká řemesla, protože zaniklo textilní učiliště.

Škola nyní nabízí dva umělecké obory: Návrh a realizace textilií a oděvů a Truhlářské uměleckořemeslné a restaurátorské práce.

Mají dnešní dívky zájem o výrobu oděvů, když si mohou vše koupit ve výprodejích nejrůznějších řetězců?

Vše určitě řetězce nabídnout nemohou. Naše studentky na školu přilákalo to, že se naučí šít, plést, tkát, ale také si oděv dozdobit například paličkováním nebo vyšívanou krajkou či aplikacemi. Osoblažskou krajku ani jiné rukodělné techniky zatím řetězce neprodávají.

Ostatně na výstavě se lidé ptali, zda si výrobky našich studentek mohou koupit.

A mohou?

To už je věc tvůrkyň, jak se domluví, škola je k tomu vybízí, své výrobky samozřejmě mohou prodávat. Naše škola prodejní akce organizuje dvakrát ročně. Nejbližší termín bude v předvánočním čase.

To ale asi není hlavní uplatnění vašich absolventek…

Většina našich absolventek pokračuje na vysoké škole. Studují design textilu, dějiny umění, učitelství výtvarné výchovy. Mohou ale přejít rovnou do praxe, pracovat v dílnách a ateliérech nebo rozjet vlastní podnikání. Ovládají textilní řemesla – tkaní, paličkování, vyšívání a šití. Vedeme je k vlastním návrhům, které potom v dílnách realizují.

Hlásí se k vám vaše absolventky? Máte přehled, jak se jim daří?

Absolventky se přijdou občas osobně pochlubit svými studijními úspěchy. S většinou z nich jsem také v kontaktu prostřednictvím facebooku.

Jaká byla vaše cesta k textilu?

Málem jsem ji minula. Studovala jsem na krnovském gymnáziu a váhala mezi stavebnictvím a textilem. Naštěstí mě můj profesor popostrčil k textilu. Po vysoké škole jsem pracovala v Karnole. Od roku 1990 učím, tehdy bylo textilní učiliště ještě na náměstí Míru v Krnově.

Máte čas na vlastní tvorbu, nebo platí, že „kovářova kobyla chodí bosa"?

Bohužel spíš platí to druhé. Ve školství narůstá byrokracie, takže moc energie na vlastní tvorbu nezbývá. Občas pořádám kurzy textilních technik nebo výstavy tvorby studentek a módní přehlídky ve škole. Relaxuji pletením a háčkováním ze silných přízí.

Jaké je vaše oblíbené místo 
v Krnově či okolí?

V létě se projíždím na kole
v okolí Krnova, kolem obou řek. Na podzim a na jaře mám v oblibě procházky po kopci Cvilíně.

Martina KvapilováPovolání: učitelka odborných textilních předmětů
Vzdělání: Vysoká škola strojní a textilní v Liberci
Bydliště: Krnov
Zájmy: ruční práce, organizování výstav, kurzů textilních technik a módních přehlídek

Gabriela Mathiasová