Martin Staněk: Nikdy nechci ztratit svou kuchařskou hrdost

Kým jste si přál být, když jste byl malý?

Jako malý jsem nechtěl být kuchařem, ale stolařem. Už odmala mě bavila práce se dřevem a veškeré kutilské práce. Bylo to asi tím, že jsem vyrůstal na vesnici v době, kdy rodiče stavěli barák a my se sestrou jsme si hráli celé dny na stavbě.

Jaký jste byl ve škole žák?

Na základní škole jsem byl spíše průměrný žák, ale začátkem středoškolského studia jsem se dostal mezi nejlepší žáky v ročníku. Bylo to dané asi tím, že jsem se konečně začal věnovat věcem důležitých pro mou budoucnost.

Kdo vás k vaření přivedl, jak jste se k tomu vůbec dostal?

Jak se říká, k vaření jsem se dostal jako slepý k houslím, protože v rodině nemáme žádné kuchařské předky. Jak již bylo zmíněno, odmala jsem chtěl být stolařem, ale rodiče mi to rozmlouvali. Nakonec mi máma na jednom náboru studentů nabídla, zda nechci být kuchařem, že jíst se bude pořád, a pokud budu šikovný, tak se budu mít jednou dobře. A zase měla ta maminka pravdu.

Byl jsem se podívat 
v Hotelu Hvězda, kde probíhala praxe studentů v oboru gastronomie. Prostředí hotelu na mě dýchalo úchvatnou atmosférou a byl jsem rozhodnutý, že tímto povoláním se chci v budoucnu živit.

Které osoby vás v životě asi nejvíce ovlivnily?

Určitě rodiče, kteří mi umožnili vystudovat nejlepší gastronomické školy a celou dobu mě podporovali. Všichni učitelé a mistři, kterým jsem prošel po dobu studia pod rukama, a hlavně profesor Paulullik, který mě přivedl ke kuchařským soutěžím a byl mi rádcem a oporou na soutěžních cestách.

Momentálně čerpám hodně zkušeností od svého současného zaměstnavatele Filipa Sajlera (jeden z Kluků v akci). A samozřejmě má přítelkyně Radka, která má pochopení pro mou velice časově náročnou práci a je mi oporou.

Co považujete za asi nejdůležitější rok vašeho života?

Určitě rok 2014, který byl pro mě velice zlomový. Přestěhoval jsem se do Prahy, poznal jsem osudovou lásku, práci, která mě naplňuje a poskytuje mi dostatečnou seberealizaci.

Když jsme pořád u toho vaření, které jídlo máte vy osobně rád?

Nemám asi úplného favorita, ale mám rád dobré těstoviny a burger. Rád experimentuji, a proto ochutnám vše, co jsem ještě nikdy nejedl.

Když jste doma, vaříte si také sám, nebo to rád přenecháte někomu jinému?

Doma se moc nevaří, a když už ano, tak většinou vařím já. Přítelkyně na to moc není, baví ji pečení, takže ona vytváří ty dezerty po jídle. Ale nejčastěji se ve volnu stravuji po restauracích, rád chodím na jídlo k jiným kuchařům a zjišťuji, jak to dělají jinde.

Co je pro vás asi největší životní úspěch?

Že se živím prací, která mě naplňuje a umožňuje mi poznávat neustále nové lidi, po boku mám milující přítelkyni a celou rodinu.

Jaké máte koníčky?

Největší koníček je jídlo a navštěvování restaurací, ale taky si rád zahraji squash a badminton.

Co byste nechtěl nikdy v životě zažít nebo ztratit?

Nikdy bych nechtěl ve svém životě ztratit svoji kuchařskou hrdost. Muset vařit a vydávat jídla, za kterými si stoprocentně nestojím, ze surovin, kterým nevěřím, jen proto, že by si to zaměstnavatel přál.

Jaký je váš nynější život? Co plánujete do budoucna?

Můj život se hodně točí kolem gastronomie. V posledních dvou letech jsem se hodně posunul dopředu a zažil spoustu zajímavých věcí. Momentálně řídím největší provoz ve společnosti Perfect Canteen s. r. o. a mám pod sebou patnáctičlenný tým. V tom všem mě podporuje má přítelkyně Radka a náš zlobivý kočičí mazlíček.

Se svým životem jsem maximálně spokojený a nabízí mi neskutečné možnosti. Co plánuji do budoucna? Chci nadále cestovat, držet tempo 
s nejlepšími kuchaři a porovnávat se s nimi v kuchařských soutěžích.

Miriam Opletalová