Marta Královičová: Člověk má schopnost měnit se
 k lepšímu

„Líbilo se mi to přirovnání se čtyřmi jezdci apokalypsy: že nejhorší je používat při komunikaci pohrdání, kritiku, sebeobranu a mlčení. To jsem neznal," řekl po přednášce jeden z hostů, Radek Do, který přišel, protože se zajímá o praktickou psychologii.

Také další posluchačka odcházela spokojená. „Bezvadné, dostala jsem návody, jak se bránit, jak se sebou pracovat, určitě to využiji," uvedla Krnovanka, která si nepřála z osobních důvodů uvést své jméno.

Hovořila jste o souvislosti emocí a psychické odolnosti. Jak se pozná psychicky odolný člověk?

Psychicky odolný člověk je schopen čelit nepříznivým okolnostem, nenechá se jimi zlomit a hledá v sobě sílu vypořádat se s problematickými nebo nepříjemnými emocemi. Pokud se ocitne v situaci, kterou nemůže ovlivnit, hledá způsob, jak ovlivnit svůj postoj.

Takový člověk nestaví sám sebe do role oběti, nemá tendenci se utápět 
v problémech a nevypořádává se s nimi například únikem 
k alkoholu, různým omamným látkám, pornografii atd. Při nízké psychické odolnosti existuje větší riziko, že se mohou projevit různé psychické poruchy nebo nemoci.

Jste sama psychicky odolná?

Člověk má schopnost měnit se
 k lepšímu a během svého života rozvíjet aspoň některé předpoklady psychické odolnosti. 
V tomto směru se snažím pečovat o své zdraví, vidět smysl svého života, být přínosem pro ostatní, rozpoznávat a řídit své emoce, vytvářet blízké zdravé vztahy a učím se aktivně vyhledat pomoc, když je to potřeba.

Uvědomuji si, že pokud budu žít, budu mít stále co zlepšovat a učit se, ale už nyní mohu říct, že mi to velmi zkvalitňuje život.

Proč jste si jako téma, kterému se věnujete, vybrala emoční inteligenci?

Zlepšování emoční inteligence je důležité pro prevenci deprese. Téměř všichni lidé, včetně mě, mají zkušenost aspoň se situační depresí, a to často nejednou za život. Zlepšení emoční inteligence může vést k tomu, že člověk sníží riziko duševního onemocnění, zlepší kvalitu svého prožívání a vztahů na všech úrovních.

Říkáte, že emoční inteligenci můžeme rozvíjet. Jak?

Prvním krokem je převzít zodpovědnost za své emoce a neobviňovat z nich okolnosti nebo druhého člověka. Naučit se dát si před oči pomyslnou značku „Stop", když se nás zmocní nějaká silná negativní emoce, abychom zastavili automatickou reakci a mohli si uvědomit, co se vlastně stalo, co cítím, co mám tendenci udělat, zhodnotit, zda je to to nejlepší – ano/ne – a rozhodnout se, co tedy udělám.

Důležité pro rozvoj emoční inteligence je také rozvíjet vlastnosti a dovednosti, jako jsou vděčnost, umění odpouštět, motivace, empatie, zásadovost, čestnost, pokora, statečnost, a nekritizovat a neodsuzovat.

Někdy to ale nejde, jsou chvíle, kdy se zlobíme, že nás druhý člověk nechápe…

Může nám pomoci, když si osvojíme jeden ze sedmi návyků z knihy „7 návyků nejvíce efektivních lidí" od Stephena R. Coveyho: nejdříve se snažme pochopit druhého člověka a až pak být pochopeni. Pokud cítíme hněv, měli bychom ho vždy vyjádřit slovně, verbálně, ale zároveň, zvláště pokud jde o partnera nebo dítě, tak ho také ujistit o svém vztahu 
k němu. Rozhodně bychom neměli vyjadřovat hněv neverbálně.

Třeba bouchnout do stolu?

Pokud se naučíme některým dříve zmíněným dovednostem, nemusí dojít k výbuchům.

Je ideálem vztah bez konfliktů?

Absence konfliktů není podle psychologů známkou dobrého vztahu. Možná je dobré zmínit, jak vzniká většina konfliktů. Často jsou způsobeny nesplněným očekáváním nebo rozdílností názorů, a pokud nekomunikujeme, nehledáme společně řešení, máme strach vyjádřit své pocity a myšlenky, začínáme se sobě navzájem odcizovat.

Jaké zdroje využíváte při přípravě přednášky?

Poslouchám semináře zahraničních i českých odborníků a hodně čtu knihy např. Daniela Golemana, Stephena R. Coveyho, Scotta Pecka, Neila Nedleyho, Jara Křivohlavého a dalších odborníků. Za základní pro svou lektorskou činnost považuji svoji dvanáctiletou účast na školeních pro lektory spolku Život a zdraví, jejichž odborným garantem je Kalifornská univerzita Loma Linda.

Čerpám také ze svých životních zkušeností a ze setkání s moudrými lidmi, které jsem měla příležitost poznat.

Jak se vám líbil Krnov?

Krnov jsem navštívila poprvé, moc času prohlédnout si město jsem neměla, ale to, co jsem viděla, se mi velmi líbilo. Řeka, zeleň, kopec nad městem, knihovna, zahrada, lidé…

Plánujete v Krnově, Bruntále či okolí ještě nějakou přednášku?

Pokud budu pozvána a budu moci, ráda přijedu.

Gabriela Mathiasová