Markéta Charousková je milovnice výletů, umění a především zábavy s vytříbeným smyslem pro humor.

Když jste byla dítě, čím jste chtěla být?

Chtěla jsem být psem. Nejlépe pradědovým psem Kubou. Líbilo se mi, jak se celé dny vyvaluje, každou chvíli ho někdo podrbe za uchem a dá mu pamlsek. Dokonce jsem jeden čas lezla neustále po čtyřech, kroutila zadkem zleva doprava a štěkala. Do psí podoby se mi ale převtělit nepodařilo, a tak jsem se jednoho dne zvedla ze čtyř na dvě, oprášila kolena a smířila se s tím, že jsem člověk.

Jaká jste byla žačka?

Tuto Pandořinu skříňku bych raději nechala zavřenou.

Proč se věnujete malbě na textil a výrobě hraček?

Mám ráda hravost. Líbí se mi, když můžu vytvářet pomocí kresbiček nějaký jednoduchý příběh. Třeba jak se pták uhnízdí na pohodlném místečku a v zápětí zjišťuje, že si libuje za uchem kočky, která ho mlsně pozoruje, nebo jak jezevčík běží jak o závod a na jeho zádech se veze šnek, kterému vinou rychlosti vlají tykadla.

Barvy na textil mi navíc umožňují vytvářet jednoduchý detail, který mě prostě baví. A proč volím spíše dětské motivy? Mé duši je v dětském světě prostě dobře.

Byly chvíle, kdy jste s tím chtěla seknout?

Tato chvíle nastane vždy, když po mě někdo chce vytvořit něco na zakázku a nadiktuje mi, jak by si to přesně do detailu představoval. A já už na začátku vím, že to bude vypadat blbě. Když se ale chce člověk živit tímto způsobem, musí se někdy zákazníkovi přizpůsobit víc, než by chtěl.

Kde nejvíc naberete síly, jak relaxujete?

Relaxuji svou prací.

Vzpomenete si na seznámení se svým životním partnerem?

Naprosto přesně. Bylo to na malířském a sochařském sympoziu v Hradci nad Moravicí. Když jsem ho uviděla, jak pobíhá celý zaprášený od pískovcového prachu s bekovkou na hlavě, už jsem ho nepustila z očí. A jak jsem později zjistila, je to člověk, který mě obohacuje a naplňuje ve všech směrech.

Sportujete? Který sport vás baví?

Jsem takový nadšenec do všeho, hlavně první týden. Většinou mě něco uchvátí, nakoupím vrcholovou výbavu za tisíce a po pár týdnech to skončí na půdě pro případ, že bych do budoucna hladověla po pohybu. Jediné, co mě drží a hlavně neopouští už od dětství, je plavání. Divím se, že mi ještě nenarostly žábry.

Jaká kulturní událost vás v poslední době zaujala?

Naposledy jsem byla na vernisáži Ivy Dedek, která se konala v krnovské Flemmichově vile.

Máte nějaké oblíbené místo ve městě?

Ráda chodím k lomu na samém vrcholu cvilínského vrchu. Sednu si na okraj propasti, koukám do dálky a nasávám pach bylinek, které mi voní za zády. Pokaždé děkuji pánu Bohu za to, že ještě nikoho nenapadlo tento koutek zregulovat nějakou nesmyslnou stavbou.

Co byste v životě nechtěla zažít?

Zajímají mě lidské příběhy
z druhé světové války a hodně se mě dotýkají. Někdy můj zájem přerůstá až v posedlost. Obdivuji lidi, kteří zažili útrapy 
v koncentračních táborech, a přesto si zachovali svou lidskost a nezahořkli. Já sama bych ale byla osudu vděčná, kdyby mě 
v mém životě válečným zkušenostem zažitých na vlastní kůži ušetřil.

Která historka vás v poslední době pobavila?

Asi jsou to historky a komentáře mého nastávajícího. Většinou naše večerní hovory končí záchvatem smíchu.

Vaše nejoblíbenější jídlo? Vaříte si ho sama?

Popisovat to, tak bychom tu byli do rána. Je jich hodně. Ale abychom poškádlili čtenářovy chuťové pohárky, je to například italská omáčka z domácích rajčat, oliv a bazalky. A ano, vařím si sama.

Co děláte, když na vás přijdou chmury?

Tyto stavy nenávidím a miluji zároveň. Takovou situaci řeším deníčkem, kam si píšu básně a příběhy. Zkrátka se vypíšu do dobré nálady. V poslední době ho ale moc nevyužívám. Není důvod.

Který moderní přístroj byste oželela?

Televizi. Už ji dva roky nemám a zjišťuji, že mi vůbec nechybí. Nedávno jsem byla nucena při večeři v restauraci vyslechnout zprávy a zkazilo mi to celý večer, takže i když večeře byla výborná, tento podnik s televizí už nenavštěvuji.

Markéta Charousková Povolání: výtvarná činnost zaměřená na děti
Vzdělání: Šperkařská škola Turnov
Rodina: milující