V sále to radostně zašumělo, když školáci na záběrech z Afriky poznali tašky plné dárků, které ještě nedávno viděli ve svých třídách, když ve Třemešné probíhala dobročinná sbírka. Policisté s českým znakem na rukávu dopravili sedmnáct kilogramů autíček, panenek, plyšáků, pastelek, pexes, omalovánek do sirotčince ve vesnici Klay, ve které žije asi sedmdesát dětí.

A protože obyvatelé Třemešné jsou štědří, dostalo se opravdu na každého. „Nežijí tam jen sirotci, ale také děti, které do domova odložili rodiče. Měli zkrátka víc dětí, než rodina dokázala uživit, a tak to řešili tímto způsobem. Jak vidíte na záběrech, liberijské děti byly z dárků nadšené. Stačí jim k radosti opravdu málo. A jak je v Africe zvykem, svou radost projevují hlavně tancem, zpěvem a hudbou. Jsou to neuvěřitelně talentovaní zpěváčci,“ komentoval Marcel Koláček záběry afrických dětí, které se chtěly před vzácnou návštěvou pochlubit co všechno dovedou.

Roztomile se styděly před cizími lidmi, když se jich čeští policisté vyptávali, do které třídy chodí. Zatímco zprávy o misi českých policistů v Afghánistánu, Iráku nebo v bývalé Jugoslávii se v médiích objevují poměrně často, Libérie dosud zůstává poněkud stranou jejich zájmu. Proto se Marcel Koláček snažil dětem vysvětlit jaké úkoly Češi v této africké zemi vlastně plní.

„Na mezinárodní policejní misi OSN v Libérii se podílí víc jak tři desítky států, aby pomohly místním lidem vyrovnat se s následky občanské války a vyškolily místní policisty. V současnosti tam působí pět českých policistů. Já sám jsem v Libérii již podruhé. Poprvé jsem zde pracoval rok, od dubna 2008 do dubna 2009, a poté jsem zase strávil rok v Afghánistánu. Podruhé jsem působil v Libérii od května 2011 a budu tam zase až do letošního května,“ představil se velitel českého kontingentu v Libérii Marcel Koláček.

Tento policista sice pochází z nedalekého Jindřichova, ale pokud není zrovna v Afghánistánu nebo v Libérii, pracuje ve Službě kriminální policie a vyšetřování v Olomouci. Asistentku mu při přednášce na Základní škole v Třemešné dělala manželka Kateřina Koláčková, která zde působí jako učitelka. Zlatým hřebem programu bylo speciální komplikované podání ruky po liberijsku, které je zakončeno zvláštním lusknutím.

Manželé Koláčkovi tento složitý rituální pozdrav dlouho nacvičovali, a odměnou jim byl zasloužený obdiv žáků. „Protože naši žáci dostali od svých vrstevníků z Libérie dopisy s poděkováním, je to pro ně motivace, aby se učili anglicky. Samozřejmě je to také doplnění učiva z hodin zeměpisu. Hlavním smyslem našeho projektu je, aby se zamysleli nad tím, že ne všude na světě se žije dětem tak jako u nás. Možná si víc budou vážit toho, že mají milující rodiče, zázemí, svůj vlastní pokojíček, dostatek hraček nebo možnost vzdělání,“ popsala Kateřina Koláčková význam projektu, pro který se nadchli učitelé, žáci i jejich rodiny z Třemešné a okolí.

Co se ale těžko vysvětluje, a to nejen nejmladším žákům, proč jsou lidé v Libérii tak chudí, když jejich země těží a vyváží takové množství diamantů a zlata. Marcel Koláček ještě dlouho vyprávěl o každodenním životě v Libérii i o svém osobním setkání s charismatickou prezidentkou, nositelkou Nobelovy ceny, Ellen Johnson-Sirleaf.

Rozhovor s Marcelem Koláčkem přineseme 21. 4. v sobotním vydání Deníku!

.

Manželé Marcel a Kateřina Koláčkovi sklidili obdiv, když v Třemešné předvedli speciální komplikované podání ruky po liberijsku, které je zakončeno zvláštním lusknutím. Koláčkovi tento složitý rituální pozdrav dlouho nacvičovali. foto: Deník/Fidel Kuba