Děti z řeckých a makedonských rodin tvořily mezi 25 tisíci dětských uprchlíků přibližně stejné poloviny. Zatímco dětští uprchlíci mluvili řecky a makedonsky, pro jejich vnuky je už mateřštinou čeština a polština.

Socialistické Polsko a Československo poskytly krátce po druhé světové válce své dětské domovy nejmladším uprchlíkům, které z Řecka vyhnala občanská válka.

Historici si dodnes nejsou jistí, zda tyto události interpretovat spíš jako vynucený exodus, dobrovolný odchod nebo evakuaci dětí z válečné oblasti do bezpečí. Stejně těžké je pojmenovat příčiny řecké občanské války, ve které lze hlavní válčící skupiny označit za republikány, komunisty a monarchisty.

Slovanští Makedonci rozuměli češtině a polštině

Výstava ke Světovému dni uprchlíků bude v Linhartovech přístupná až do srpna. Na vernisáži se ujal slova hlavní organizátor Dimitri Kitjakovský: „Děti byly od rodičů odloučené na mnoho let. Někteří už se nemohli do svých domovů vrátit. Tato výstava je o nekonečných pochodech a dramatech, které děti prožívaly. O nic netušících dětech, které se toulaly po celé Evropě, než konečně našly nový domov v zemích bývalého východního bloku.

Zámek Linhartovy symbolicky leží v místech, kde se na hraniční řece Opavě potkávají Česko a Polsko. Právě v Moravskoslezském a Olomouckém kraji a ve Vroclavském vojvodství se nacházelo nejvíc dětských domovů, které poskytly těmto dětem bezpečí.

Můžeme vzpomínat na Velké Heraltice, Klokočov, Vítkov, Darkov, Uničov, Sobotín, Loučná, Veselíčko, a podobně bych mohl jmenovat dětské domovy tady blízko v okolí na polské straně hranice.“

Čeští a polští Makedonci v Linhartovech hledali na fotkách své blízké a vzpomínali jak historické události ovlivnily konkrétní osudy jejich předků, když se jako děti ocitli v neznámé cizině bez rodičů.

Setkání na zámku Linhartovy ukázalo, jak si makedonská menšina váží velkorysého přijetí v Česku i v Polsku. V jejich rodinách se traduje jak žasli nad dostatkem jídla v dětských domovech poválečných padesátých let.

Slovanští Makedonci byli překvapeni, že aspoň trochu rozumí slovanské češtině a polštině.

Režisér Aleksowski uvedl svůj film Makedonec

Výstava na zámku připomněla těžký úděl 25 tisíc řeckých a makedonských dětí, které se ocitly v pozici válečných uprchlíků. Situaci dětí symbolizovaly červené "krvavé" dětské stopy rozmístěné na různých místech zámku. Umělec George Goece van Durtanosky si před vernisáží natřel nohy červenou barvou, symbolem krve, aby vyjádřil svůj názor na tyto dávné události a nesmyslnost válek.

Významný režisér Petro Aleksowski se narodil v Polsku. Vrátil se s kamerou do Řecka, aby navštívil rodné vesnice svých makedonských předků. Tak vznikl jeho dokumentární film Makedonec, který vysvětluje, proč se makedonská menšina v Řecku cítí diskriminovaná. Například tím, že si řečtí Makedonci v rámci novodobé helenizace museli změnit jména svých vesnic i svá příjmení, aby zněla řecky.

Zdroj: Youtube

Místní Makedonci si ve filmu stěžují, že v dnešním Řecku nejsou makedonské školy ani kostely. Petro Aleksowski zaznamenal také vzpomínky Makedonců na dětství v Polsku. Tématem jeho filmu je vlastně hledání vlastní identity.

„V roce 1982 vláda povolila těmto dětem návrat pod podmínkou, že budou národností Řeci. Makedonci mohli žádat o návrat s podmínkou, že se zřeknou slovanského původu a přijmou řecká příjmení,“ říkají závěrečné titulky filmu Makedonec, který měl českou premiéru na zámku Linhartovy za přítomnosti režiséra Petro Aleksowského. Ten se v Linhartovech představil v tričku s vlajkou Makedonie a s kamerou v ruce.

Ministři zahraničí Česka, Slovenska a Rakouska v uplynulém týdnu navštívili Severní Makedonii, aby jednali s makedonskou vládou i s opozicí o změnách, které musí předcházet vstupu do Evropské unie.