Jaká je největší kvalifikace na to, stát se členem vědeckého týmu na stanici v Antarktidě? Pavel Kapler má právnické vzdělání, titul inženýra i doktorát z aplikované a krajinné ekologie. Je pracovníkem Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Ale možná největší devízou bylo právě to, že pochází z Bruntálu. „Když jsem dělal výběrové řízení na správce stanice, ptali se mě při pohovoru: jaké máte zkušenosti se sněhem? Hned jsem pohotově odpověděl: jsem z Bruntálu, co potřebujete vědět?“ zavzpomínal dvaatřicetiletý Pavel Kapler na to, jak před rokem vyhrál konkurz na manažera projektu CzechPolar a na správce české antarktické stanice Johanna Gregora Mendela. Stanice leží nedaleko nejsevernějšího výběžku Antarktického poloostrova, na ostrově Jamese Rosse, vybudovala ji zde Masarykova univerzita.

Byla to pro něj výzva, lákadlo dobrodružství i nevšední práce s vědci. Něco zcela jiného než v kanceláři u počítače, nebo v českých luzích a hájích. Má za sebou první sezonu na vědecké stanici. Projekt CzechPolar je šestiletý, a tak 25. prosince odjíždí správce stanice do Antarktidy znovu. Sezona a pobyt vědců na stanici trvá od prosince do března. A tak naši zimu prožije na jižní polokouli, kde bude v tu dobu léto. Ale bude opět v zimě. „Průměrná teplota v době, kdy tam vědci jsou, se pohybuje přibližně od mínus pěti do plus dvou stupňů. Je to příjemnější než bruntálská zima,“ konstatoval Pavel Kapler. Ale opalovací krém potřebuje, venku je tam celý den: „Mažeme se krémy s vysokým faktorem, kdo se nemaže, má druhý den červený nos a pláče. Slunce tam opaluje jako u nás na jaře na horách, dost možná i víc.“

Dalším specifikem letního pobytu blízko jižního polárního kruhu je polární den. Slunce tam sice zapadá, ale jen na velmi krátkou dobu, vlastně se jen na chvíli zešeří, i v tu dobu se dá číst. „Polární prostředí má takové specifikum, že člověka neustále doplňuje energií. To znamená, že pracujeme šestnáct hodin denně, čtyři hodiny se bavíme a čtyři spíme. Tím, že je tam stálé světlo, není problém od osmi ráno do půlnoci pracovat,“ prozradil Pavel Kapler.

close zoom_in

Krajina je holá, jen skála a led. Ale je úžasná a má své kouzlo. „Myslel jsem si, že mi budou chybět stromy, ale poměrně brzy jsem si zvykl a krajinu jsem si oblíbil,“ potvrdil Kapler. Vědci na ostrově provádí řadu měření a výzkumů. Sbírají paleontologické nálezy; zkamenělin je celá řada, v uplynulé sezoně našli dva plesiosaury. Tím, že tam není tráva, jsou zkameněliny snadno k nalezení. Některá místa jsou porostlá mechy a lišejníky. Češi jim začali říkat „Krakonošovy zahrádky“, zde provádí botanické výzkumy. Na ostrově je i „rybník“, ten pojmenovali Rožmberk. Malému „rybníčku“ říkají Dulánek.
Život na stanici je strohý a náročný. Nejteplejším místem je kuchyňka, tam je někdy i rekordních osmnáct stupňů a proto jsou vědci rádi, když na ně připadne služba. V loňské sezoně byl problém s ohřevem vody, průměrný počet sprchování za dva měsíce je přibližně šestkrát. Ale v zimě vše funguje jinak.

Vědci jedí konzervy, dovezli si mražené maso a ryby. „Na Antarktidu se nesmí vozit žádná drůbež a žádná vejce. Ani žádné pěstování rostlin nebo chov zvířat není tolerován. Tuším, že německá stanice dostala za šnytlik v truhlíku za oknem asi sto tisíc dolarů pokuty,“ dodal bruntálský polárník. Na další sezonu na stanici se už teší. A je náležitě pyšný na to, že Češi mají příležitost zkoumat Antarktidu díky vlastní vědecké stanici. Tu šanci totiž nemá zdaleka každý.