Sběratelé starožitností jsou ochotní platit tisíce korun za dobové reklamy „Ludvík Marx Milotice“, „Ludwig Marx Milkendorf“ nebo „Marxův smalt na podlahy“.

V Miloticích nad Opavou takový sběratelský poklad mají přímo na fasádě. Původní nápis „Ludvík Marx Továrna na laky“ byl za Protektorátu přemalován stejným nápisem v němčině. Nebo to byl německý nápis po válce překrytý českým?

Bez bližšího ohledání to nezjistíme. Jiná tajemství objekt Marxovy továrny už vydal. Recept na bylinný likér se našel v tajné skrýši ve stropě společně s plechovkou pravého Marxova laku.

Fabrika z loveckého zámečku

Lovecký zámeček v Miloticích postavili Lichtenštejnové. Před sto lety rodina Ludvíka Marxe přestavěla zámeček na  světoznámou fabriku. Rodina Františka Tomčaly zde vybudovala školu s internátem a restaurátorské dílny.Lovecký zámeček v Miloticích postavili Lichtenštejnové. Před sto lety rodina Ludvíka Marxe přestavěla zámeček na světoznámou fabriku. Rodina Františka Tomčaly zde vybudovala školu s internátem a restaurátorské dílny.Zdroj: Deník/František Kuba

Objekt se jménem Ludvíka Marxe byl původně empírový lovecký zámeček. Později zde fungovala barvírna látek Trion. Od ní zámek koupila Marxova věhlasná chemička. Dnes areál slouží jako Renova, tedy škola, internát a restaurátorské dílny pod jednou střechou. Komplex Renovy je zrovna na prodej. Renova koupila známou léčebnu Ozon na Ježníku a plánuje stěhování z Milotic do Krnova.

Restaurátoři začínali na chalupě

Renova je od roku 2000 zapsaná v seznamu škol. Jako jediná v kraji učí obor uměleckořemeslné zpracování dřeva a restaurátorské práce. Za oprýskanou původní fasádou milotického zámku – fabriky – školy se skrývá moderní zařízení.

Lovecký zámeček v Miloticích postavili Lichtenštejnové. Před sto lety rodina Ludvíka Marxe přestavěla zámeček na  světoznámou fabriku. Rodina Františka Tomčaly zde vybudovala školu s internátem a restaurátorské dílny.Lovecký zámeček v Miloticích postavili Lichtenštejnové. Před sto lety rodina Ludvíka Marxe přestavěla zámeček na světoznámou fabriku. Rodina Františka Tomčaly zde vybudovala školu s internátem a restaurátorské dílny.Zdroj: Deník/František Kuba

Jak vlastně začal příběh Renovy? Rodina restaurátora Františka Tomčaly jezdila z Bruntálu do Milotic na chalupu. „Část chalupy jsme předělali na restaurátorskou dílnu. Pak se nám zakázky pro starožitníky rozjely tak, že garážové podnikání už nestačilo. V roce 1995 k nám do Milotic začali jezdit učni na praxi, aby viděli, jak se restauruje nábytek a dřevěné starožitnosti. Proto jsme se začali zajímat o areál bývalého zámku, který byl před sto lety přestavěný na továrnu,“ vzpomíná František Tomčala

„Částečně byl tehdy využívaný jako sklady, ale zbytek byl prázdný. Původně jsme chtěli jen vedlejší objekt, ale majitelé nám řekli: buď všechno nebo nic. Když jsme koupili zámek, byl v hrozném stavu. Už ho chtěli bourat. Když zjistili, jak je demolice nákladná, raději přistoupili na prodej,“ doplňuje Tomčala jak zrození Renovy souvisí se záchranu milotického zámečku.

Fabrika ze zámku

Lovecký zámeček v Miloticích postavili Lichtenštejnové. Před sto lety rodina Ludvíka Marxe přestavěla zámeček na  světoznámou fabriku. Rodina Františka Tomčaly zde vybudovala školu s internátem a restaurátorské dílny.Lovecký zámeček v Miloticích postavili Lichtenštejnové. Před sto lety rodina Ludvíka Marxe přestavěla zámeček na světoznámou fabriku. Rodina Františka Tomčaly zde vybudovala školu s internátem a restaurátorské dílny.Zdroj: Deník/František Kuba

Nejdřív byl v Miloticích v letech 1790 až 1810 postaven empírový lovecký zámeček Lichtenštejnů. S příchodem manufaktur a průmyslové revoluce získala šlechtické sídlo opavská firma Trion, která barvila látky a vyráběla mýdla. Od ní zámek koupil nejvýznamnější evropský výrobce barev a laků Ludvík (Ludwig) Marx.

Před první světovou válkou přestavba změnila milotický zámek ve skutečnou továrnu. „Předpjatý beton s armaturami pochází z éry Ludvíka Marxe, který v Miloticích rozšířil chemickou výrobu. Díry ve stěnách jsou po transmisích a hřídelích parního stroje. Shodou okolností tady Marx vyráběl věci, které my restaurátoři potřebujeme dodnes: šelaky a kostní klíh. A vlastně občas potřebujeme i kořalku, která se tu taky vyráběla,“ směje se František Tomčala.

Recept a lak ze skrýše

Po druhé světové válce chemická výroba v Miloticích ještě dobíhala, než byla veškerá technologie převezena do Ústí nad Labem, aby se začlenila do Spolchemie.

„Našli jsme dokumenty, do jakých kolosálních rozměrů se tady rozvinula předválečná výroba. Jeli na plné pecky, protože zásobovali laky a barvami celou Evropu. Marxův smalt, kterým se natíraly podlahy, byl špičkový výrobek, který znal v Evropě každý. Vymysleli nový systém laků, takže značka Ludvík Marx Milotice byl ve své době všeobecně známý pojem. Našli jsme při rekonstrukci tajnou skrýš ve stropě a v ní Marxův lak v pětikilové plechovce. Stačilo ho zředit a brácha si s ním natřel chalupu. I po těch letech fungoval perfektně,“ uvedl František Tomčala.

Lovecký zámeček v Miloticích postavili Lichtenštejnové. Před sto lety rodina Ludvíka Marxe přestavěla zámeček na  světoznámou fabriku. Rodina Františka Tomčaly zde vybudovala školu s internátem a restaurátorské dílny.Lovecký zámeček v Miloticích postavili Lichtenštejnové. Před sto lety rodina Ludvíka Marxe přestavěla zámeček na světoznámou fabriku. Rodina Františka Tomčaly zde vybudovala školu s internátem a restaurátorské dílny.Zdroj: Deník/František Kuba

Vzpomínky plné emocí

Proč by někdo schovával lak ve stropě? „Nejspíš si koncem války preventivně připravili skrýš pro své know how. Blížila se fronta a nikdo nevěděl co bude. Majitel fabriky musel kolaborovat s Němci, tak se obával, že pro Čechy a Sověty bude zrádce. Kromě plechovky laku jsme ve skrýši našli už jen knihu s recepturou na bylinkový likér typu Praděd nebo Becherovka, co se taky vyráběl v Miloticích. Z Marxových chemických receptur se tu nedochovalo nic. Zřejmě to vzal s sebou, když se rozhodl pro útěk. Byla u nás v roce 1998 na návštěvě jeho vnučka, aby ukázala dědečkovu továrnu svým vnukům. Probudilo to v ní spoustu vzpomínek a emocí, takže setkání s minulostí oplakala,“ doplnil František Tomčala.

Setkání s pamětníky

Hovořil také s českými dělníky, kteří v milotické chemičce pracovali po válce. „Ti vzpomínali, jak na dva metry kolem baráku roztál sníh, jaké ten parní stroj vydával obrovské teplo. Taky se u nás zastavil syn zdejšího strojníka, který se v Miloticích narodil. Jako Němec musel narukovat do války, a pak ho v roce 1942 zajali u Stalingradu. Stalin ho pustil až s posledními zajatci v roce 1953,“ uzavřel vyprávění František Tomčala.