Luděk Pavézka: Tvůrčí práce mi vyhovuje

Je absolvent katedry designu Zlín Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, zároveň také zakládajícím členem a prvním prezidentem Asociace designérů Moravy a zakládajícím členem Unie výtvarných umělců ČR. Co na sebe sochař prozradil
v následujícím rozhovoru?

Když jste byl dítě, čím jste chtěl být?

Neměl jsem vyhraněný názor 
a popeláře jsem v Karlovicích nikdy neviděl.

Jaký jste byl žák?

Asi průměrný. Sem tam byla
 i čtyřka, hlavně z češtiny. 
V učení jsem měl vyznamenání, a tak jsem prošel střední i vysokou školou. Asi mě to více bavilo.

Proč děláte práci, kterou máte?

Po vyučení v Dřevokombinátě ve Vrbně pod Pradědem jsem šel na vojnu. Nejstarší bratr Zdeněk byl designér – a to se mně také líbilo. Tak jsem se přihlásil na SUPŠ do Uherského Hradiště, a protože jsem nechtěl ve fabrice dělat nástěnky, zkusil jsem se přihlásit na VŠUP do ateliéru profesora Kováře 
v Gottwaldově. Bylo mně tenkrát 26 roků a bylo to „na poslední chvíli". Potom by to už nešlo. Po absolvování v roce 1981 jsem byl „externí designér na volné noze".

Byly chvíle, kdy jste s tím chtěl seknout?

Ne. Je to tvůrčí a ne jednostranná práce. Nikdy mě nenapadlo, že bych chtěl dělat něco jiného. Později jsem začal tvořit „volné" umění a pořádat výstavy sobě i jiným výtvarníkům.

Kde nejvíc naberete síly, jak relaxujete?

Rád sporuji – jezdím na kole, na běžkách a v 55 letech jsem se opět postavil na sjezdovky.

Vzpomenete si na seznámení se svou životní partnerkou?

S mojí první manželkou a matkou mých synů jsem se seznámil ve folklorním souboru Hradišťan. Se současnou partnerkou na kole.

Děti, to jsou starosti i radosti…

Když jsem pracoval na volné noze, moc jsem si jich neužil, ale teď mně dělají opravdu radost. Synové jsou dospělí, dělají krásnou a užitečnou práci a dost mně pomáhají.

Sportujete? Který sport vás baví?

Jak už jsem říkal, je to pro mě relaxace – kolo, běžky, turistika a sjezdovky aspoň jednou ročně v Itálii, kde jsou široké sjezdovky…

Jaká kulturní událost vás v poslední době zaujala?

Nic konkrétního nemám, ale koncert Jarka Nohavici na Holešovské Regatě byl opravdový zážitek, na který se nezapomíná.

Máte nějaké oblíbené místo?

Přestože teď žiji ve Zlíně, jsem pořád „Hradišťák". Tam jsem postavil dům s ateliéry, měl jsem tam nejplodnější roky života a je to krásné, klidné a kulturní město. Také jsem pořád „Karlovičák". Pozoruji, jak se mění tvář obce po tom, co vypadli z „radnice" neschopní starostové a otěže vzaly do rukou ženy, které chtějí, aby jejich děti žily v krásném prostředí. Změna je patrná na první pohled.

Co byste v životě nechtěl zažít?

Asi podraz, který mně připravili moji společníci, když jsme měli reklamní společnost.

Která historka vás v poslední době pobavila?

Asi z letošní dovolené v Řecku. Měli jsme celodenní výlet na oslech. Můj se jmenoval Kristián. Bylo nás 22 „jezdců" z několika zemí. A přestože nemluvím anglicky, loučil jsem se se svým oslem anglickým výkřikem „Kristiáne, miluji tě!". Všichni asi „zamáčkli slzu".

Vaše nejoblíbenější jídlo? Vaříte si ho sám?

Rád vařím. Nejraději grilovanou zeleninu a jako přílohu jakékoli maso. Také námořnický guláš, protože se podlévá červeným vínem.

Co děláte, když na vás přijdou chmury?

Nebrečím … S přáteli si otevřu dobré moravské víno, anebo jdeme do sauny.

Který moderní přístroj byste oželel?

Asi televizor. Přihlouplé dlouhotrvající seriály a reality „show" nemusím, a jinak tam nic není.