Zastaralé vodovodní řady většinou tlak mrazu nevydrží, popraskají, a vytéká z nich voda tam, kam nemá. V případě, že se voda dostane až na povrch, okamžitě namrzá a vytváří ledové plotny, které mohou ohrožovat nejen chodce, ale i motoristy.

Sněhová nadílka v době mrazů nahrává vodařům. Působí jako izolační vrstva, takže nedochází k tak hlubokému promrzání zeminy.

Na druhou stranu však sněhové bariéry komplikují lokalizaci vodovodu a vyhledávání poruch.

„Hledání poruchy v mnoha případech začíná tak, že je nutné odklidit sníh v místech, kde se nacházejí armatury a teprve potom je možné začít hledat samotné místo úniku vody,“ popisoval Jaroslav Jouza, ředitel vodohospodářské společnosti VaK Bruntál.

Vodovody rády zamrzají

Nejzávažnější problém, který se přímo dotýká samotných odběratelů vody, však představuje zamrznutí vodovodní přípojky nebo nedostatečně zaizolovaného vodoměru. K zamrznutí vodoměru, a jeho poškození mrazem, dochází nejčastěji v nevytápěných sklepech nebo šachtách, kdy majitelé nemovitostí podcení sílu mrazů a dostatečně nezajistí vodoměr proti jeho působení.

„Mrazem roztržený vodoměr nebo přípojka může připravit majitelům nepříjemné překvapení, když z poškozené přípojky dojde k zaplavení sklepa a navíc se musí takto lehkovážný odběratel připravit na nemilou skutečnost, že bude muset uhradit náklady na opravu přípojky nebo vodoměru a uhradit i vodné za takto uniklou vodu,“ uvedl ředitel Jouza.

Horší variantou je, když dojde k zamrznutí přípojky v zemi. I když ve svých vyjádřeních ke zřízení vodovodní přípojky upozorňují vodaři budoucí odběratele na nutnost umístit potrubí do nezámrzné hloubky, minimálně do hloubky sto padesáti centimetrů, často tento požadavek zůstane nevyslyšen a majitelé nemovitostí uloží svou přípojku příliš mělce.

Při větších mrazech k zamrznutí dojde často v nočních hodinách, kdy jsou největší mrazy a přitom minimální odběry vody. Přípojka zamrzne v místě, kde je nejnižší vrstva zeminy.

Takovéto případy se pak velmi těžce řeší a nebývá výjimkou, že lidé zůstanou bez vody celý zbytek zimy, až do jara, kdy dojde k rozmrzání země a uvolnění ledové zátky v přípojce.

Udrželi ceny vodného

Oproti jiným vodárnám byl Vak Bruntál schopen udržet stejnou základní cenu vodného jako v roce 2011. K jediné změně došlo u sazby daně z přidané hodnoty. Tu byli nuceni vodaři navýšit o čtyři procenta jako všichni ostatní.

„Domnívám se, že byla kalkulace ceny vodného pro rok 2012 pro odběratele vody příjemným překvapením,“ komentoval Jouza.

Cena vodného a stočného se podařila udržet na úrovni šedesáti korun za tisíc litrů, ve zbytku republiky se přitom stává běžnou cena v rozsahu pětasedmdesáti až osmdesáti korun. Cena vodného a stočného, účtovaná společností VaK Bruntál, tedy patří k nejnižším v republice. I přes to by měla společnost dosáhnout v roce 2012 dostatečného zisku k tomu, aby mohla pokračovat v obnově zastaralé vodovodní sítě ve své správě.

Postupem času se i na ekonomických výsledcích společnosti ukazuje, že dlouhodobě prosazovaný názor zástupců obcí, volených do orgánu VaK Brunál i přes nesouhlas a výtky některých jedinců, byl správný. „Samotnou praxí se potvrzuje, že nejvhodnějším způsobem provozování vodovodů a kanalizací je stav, kdy tento strategický infrastrukturní majetek, včetně vlivu na výši vodného a stočného, je pod plnou kontrolou obcí,“ dodal ředitel Jouza.