Ve čtvrtek 14. února  se slaví romantický svátek zamilovaných a jejich patrona sv. Valentýna, který tajně oddával zamilované páry. O tom, že láska kvete v každém věku a každém místě bez ohledu na sociální prostředí svědčí také náš příběh o zamilovaném páru z Armády spásy v Krnově.

Znají se už od dětství, chodí a žijí spolu řadu let a rádi by spolu uzavřeli manželství. Není to vlastně nic mimořádného. Přesto je jejich příběh jiný než obvykle. Jedná se totiž o snoubence, kteří bydlí v Azylovém domě Armády spásy v Krnově.

Známost od dětství

Znají se už od dětství, chodí a žijí spolu řadu let a rádi by spolu uzavřeli manželství. Není to vlastně nic mimořádného. Přesto je jejich příběh jiný než obvykle. Jedná se totiž o snoubence, kteří bydlí v Azylovém domě Armády spásy v Krnově.

Paní Věra Horníčková pochází původně z Jeseníku. S rodiči celé dětství cestovala po republice. Pan Jiří Charvát se narodil v Olomouci, ale většinu života strávil v Šumperku. Tady je opět svedly cesty osudu a několik měsíců žili ve zdejším azylovém domě. Pan Jirka poté odjel do Azylového domu v Krnově a čekal, až za ním jeho přítelkyně přijede.

O ruku požádal na nádraží

„Loni na podzim jsem koupil krásnou růži a šel jsem přítelkyni požádat o ruku. Když vystoupila z vlaku na krnovském nádraží, šel jsem jí naproti a hned jsem se jí zeptal, jestli si mě vezme. A ona souhlasila," řekl pyšně Jiří Charvát hned na úvod našeho setkání. „Poprvé jsem ji požádal o ruku už v roce 2010. Tehdy však z plánovaného data svatby v dubnu 2011 sešlo. Svatba nakonec nebyla, protože přítelkyni umřela babička. Nehodilo se, aby byla hned po pohřbu svatba, a tak jsme obřad odvolali," dodal Jiří.

Před svatbou na úřad

Snoubence Věru a Jirku z Azylového domu v Krnově však čeká do svatby ještě dlouhá cesta. Sami přiznávají, že přesný termín ještě neznají. „Jsme oba nemocní, nemáme práci. Přítel Jirka pobírá sociální dávky, já jsem v invalidním důchodu. A oba bydlíme v azylových zařízeních. Nemáme dost peněz na placení nájmu v nějakém bytě. Před svatbou musíme dořešit problémy s různými povoleními a potvrzeními pro úřady," povzdechla si Věra Horníčková.

„Protože máme oba trvalé bydliště v Šumperku, je potřeba nejprve změnit pro oba trvalý pobyt tady do Krnova. Moc se nám v Krnově líbí. Je to krásné město a jsou zde moc příjemní lidé. Chtěli bychom zde zůstat natrvalo. Navíc jezdit cokoli vyřizovat na úřady do Šumperku je strašně daleko a stojí to hodně peněz na jízdenkách," podotkla paní Věra.

Nemalou část problémů tvoří také dořešení invalidního důchodu pro Jirku, který trpí občasnými záchvaty epilepsie. S vyřizováním dokumentů pomáhá oběma klientům sociální pracovnice Tereza Kurková nebo Anna Pončová z Armády spásy. Oba klienti zařízení jsou proto v nelehké situaci. Než se vezmou, musí zvážit, zda díky sňatku nepřijdou o část sociálních příspěvků. Dalo by se říct, že současná sociální politika výrazně preferuje svobodné žadatele o dávky. V okamžiku sňatku totiž dojde ke společnému posouzení příjmů obou manželů a to se okamžitě negativně promítne do vyplácených dávek.

Známost od peřinky

Padesátiletý snoubenec Jirka se poprvé setkal se svou nevěstou už v dětství. „Známe se opravdu odmalička. Přítel mě držel v náručí poprvé už jako miminko. Když jsem byla miminko, strčili mě do náruče Jirkovi. Tomu tehdy bylo asi pět let. V našich rodinách se říkalo, že nás tehdy jako děti zasnoubili. Asi jsme si souzeni," řekla se zamilovaným pohledem paní Věra.

Ta se pochlubila svými třemi dětmi. Třiadvacetiletý syn Honza už pracuje jako svářeč, sedmnáctiletá Kristýna se učí na cukrářku a dvanáctiletá Verunka chodí zatím do základní školy. Děti s nimi v Krnově nežijí. Kočovný život po Azylových domech není to pravé prostředí pro výchovu dětí.

Jak šel život, neustále se paní Věra s Jiřím potkávali a zase rozcházeli. Naposledy se setkali v Armádě spásy v Šumperku. Odtud odešel Jiří v dubnu 2012 do Armády spásy v Krnově. „Začal jsem zde žít a moc se mi tu líbilo. Tak jsem volal Věře, že musí přijet za mnou. Tehdy jsme se neviděli půl roku. Když jsem přijel loni na konci září za Věrou na návštěvu do Šumperku brečela radostí, že mě zase vidí. Chvíli trvalo, než za mnou mohla přijet, protože nebylo v Krnovské Armádě spásy místo, ale dočkali jsme se. Od té doby jsme stále spolu," řekl Jiří Charvát.

Růže pro lásku

Láska nebývá jednoduchá ale dokáže pomoci překonávat nástrahy života.

„Překonali jsme spolu spoustu problémů. I závislost na alkoholu. Navzájem se držíme, pomáháme si a hlídáme se. Přítel Jirka chodil zpívat do Krnovského sboru Armády spásy. Tak dlouho do mne mluvil, že umím zpívat a ať se nestydím, až jsem tam začala chodit taky. Spolu chodíme na bohoslužby i na biblické hodiny každé úterý, které jsou v Azylovém domě. Snad se nám časem podaří najít si společné bydlení. Zatím musíme bydlet každý v jiné části budovy. Ale vlastně to ani moc nevadí. Hlavně, že můžeme být spolu a vidíme se každý den," řekla paní Věra a pohladila po ruce svého přítele.

Pak se domluvili, že si na oběd uvaří čočkovou polévku a je potřeba ještě něco koupit v obchodě. S plány na zbytek dne jsme se rozloučili a vyrazili každý po svých starostech. Oba zamilované snoubence můžete zahlédnout při každodenních procházkách Krnovem. Drží se za ruce, povídají si nebo se jen tak prochází. Někdy, když našetří pár korun, zajdou si na zákusek, nebo do květinářství pro další růži. To aby láska stále kvetla dál.

Anna Dohnalová