Kým jste si přál být jako malý?

Popelářem. Líbilo se mi, jak jsou popeláři na vzduchu a jen tak si jezdí zavěšení na autě.

Jak jste se vůbec rozhodl stát uměleckým kovářem? Proč zrovna taková nevšední profese?

Původně jsem se učil na zámečníka. Na učňáku jsme dostali zadání vyrábět svícen na nějakou tamní soutěž, donesli jeden svícen jako vzor a všichni ten svůj udělali podle něj, mě napadlo ho udělat trochu jinak. Pravda je, že jsem nevyhrál, ale byl jsem originální.

V té době si moje sestra koupila v Bruntále byt a potřebovala ho vybavit. Vyrobil jsem jí věšák na oblečení. No a od té chvíle se to začalo vyvíjet, udělal jsem jí stoleček na televizi a spoustu dalších bytových doplňků. Potom už si i další známí ode mě přáli nechat vyrobit nějaké věci, ale pořád jsem to ještě bral jako koníček, byla to spíš taková umělecká zámečničina.

A dlouhá léta jsem pracoval jako zámečník všude možně, naposled ve firmě na výrobu kontejnerů. Pak přišla v roce 2009 krize a mě propustili z práce. Abych se mohl nadále věnovat divadlu, měl jsem vidinu založit si vlastní zámečnictví.

Kamarád mě ale přesvědčil, že mou hlavní profesí by měl být spíš kovář, protože mi to podle něj jde, nechal jsem se jím nakonec ukecat. Jelikož mi všichni říkají přezdívkou Gury nebo Guru, vznikl podle ní i název mého kovářství ve Světlé Hoře.

Co vás vedlo k založení divadelního souboru Záplata?

V minulosti mě tato myšlenka ani moc nelákala, ale jednou jsme šli takhle s kamarády na chatu a přede mnou ležel kus uschlého stromu. Snažil jsem se ho uklidit, ale nakonec tím způsobem, že to vypadalo, jako bych se s ním rval.

Kamarády to pobavilo a řekli mi, že mám herecké nadání. Té myšlenky jsem se chytil a nastoupil do divadelního souboru Magnet v Bruntále, potom přestoupil do souboru Iluze a nakonec se mi naskytla příležitost založit vlastní divadlo, na název souboru přišel můj kamarád Peťa Habčák.

Jak vám jde skloubení profese kováře s hraním v divadle?

No hrozně těžko. Ze začátku jsem podnikal a pracoval hlavně kvůli tomu, abych se mohl věnovat divadlu, ale momentálně se nacházím v takové fázi, že je pro mě bohužel někdy na prvním místě spíše práce.

Jak relaxujete?

Tak například při poslechu hudby nebo u sledování televize. Rád si taky zajdu na pivko s kamarády.

Co bylo pro vás asi nejdůležitějším okamžikem v životě?

Hodně významným přelomem bylo úmrtí mého otce v roce 2009, to byl hroznej rok, musel jsem se odstěhovat, potom ta již výše zmíněná ztráta práce, málem mi sebrali řidičák… no prostě moc věcí najednou. Začal mi tehdy trochu jiný styl života.

Když už teda jsme u stylu života. Jaké je vaše oblíbené jídlo? A kdo u vás doma vaří?

Nejradši mám fazolové gulášky, vlastně jakýkoli guláš z luštěnin. Potom kuře na různé způsoby. Ale mým nejoblíbenějším jídlem je pivo. U nás doma vaříme tak různě. Někdy vaří přítelkyně, někdy já a někdy zajdeme na oběd za mojí mamkou.

Zmínil jste se o hudbě. Jakou rád posloucháte? Pomáhá vám třeba při práci?

Poslouchám vlastně všechno. Mám docela velký záběr, co se týče poslechu hudby. Poslouchám například rock, pop, oblíbeným žánrem je pro mě metal, hlavně styl gothic metal (hudba kombinující metalové nástroje a prvky s ženským vokálním výstupem podobným až téměř opernímu zpěvu, texty jsou zasazeny hlavně do středověku nebo do náboženských témat – typickým příkladem je kapela Nightwish – poznámka redakce) nebo taky folk.

Ano, samozřejmě při práci hudbu rád poslouchám.

Ladislav GureckýDatum narození: 1979
Bydliště: Světlá Hora
Povolání/profese: zámečník/kovář, ve vlastním kovářství Guru ve Světlé Hoře
Vzdělání: zámečník
Rodina/osobní život: starší bratr a sestra, žije v dvougeneračním domě s přítelkyní a matkou, kocour Papánek