Sadista, který nabodává na strom rejsky, hraboše, myšice a krtky není člověk, ale pták - ťuhýk šedý. Není těžké ho poznat mezi ostatními ptáky, protože vypadá jako maskovaný bandita. Přes oči má černou pásku podobně jako Zorro mstitel.

Preferuje otevřené oblasti s roztroušenými stromy, keři a lesíky mezi poli, takže se mu dobře daří například na Osoblažsku.

„U nás je tento největší zástupce ťuhýků poměrně běžný, takže ani hlodavci napíchnutí na větvích nejsou v zimní přírodě nic mimořádného. Přesto řada lidí netuší, že u nás žije pták, který si staví vlastní krmítka z myší. Jednak jsou málo všímaví, a také myš na stromě nevydrží moc dlouho. Buď myš ťuhýkovi ukradne jiný dravec, nebo ji shodí vítr," zhodnotil projevy ťuhýka šedého bilolog Martin Bodešinský z krnovského Střediska ekologické výchovy.

Z ptačích predátorů si každý hned vzpomeneme na sokola, poštolku, káně, orla nebo sovu, ale málo už se ví, že vynikajícím dravcem je také největší zástupce ťuhýků. Ťuhýk šedý loví nejen drobné hlodavce, ale dokáže zabíjet i jiné ptáky až do velikosti kosa.

Dospělý ťuhýk šedý zdolá i mladého potkana. Dokonce byly zaznamenány případy napadení koroptví ťuhýky. Ve spižírně na trnkovém keři najdeme přišpendlené i kobylky či ještěrky.

„Ťuhýk u nás dnes žije celoročně, ale původně to byli tažní ptáci. Není typickým dravcem, protože většinu roku mu stačí rostlinná potrava, semena, plody a hmyz. S blížící se zimou přechází na lov, protože bílkovina z masa je energeticky bohatší. A protože potravinová nabídka je nejdřív bohatá a pak velmi omezená, naučil se s ní hospodařit. Aby u nás dokázal přezimovat, musel nejdřív zvládnout napichování úlovků na větvě, aby měl zásobárnu na horší časy," dodal Bodešinský.

Ťuhýk nejraději zimuje na křovinatých místech mezi poli a loukami, kde má úkryt i loviště. Na kořist útočí obvykle rychlým náletem z vyvýšeného místa, ale občas loví i za letu. Kořist zabíjí svým silným zobákem. Ulovené rejsky a myši nabodává na trny keřů nebo zakliňuje do vidlic stromů v okolí svého hnízda. Umožňuje mu to silný zobák s hákovitě zahnutou horní čelistí.

Na ní má ťuhýk takzvaný zejk neboli ostrý výběžek sloužící k usmrcení kořisti stiskem. Když drží hraboše v zobáku, má dostatečně silný stisk, aby způsobil oddělení krčních obratlů. Zejk mají kromě ťuhýků už jen sokolovití dravci.

Odhaduje se, že v české republice žijí dva až čtyři tisíce ťuhýků šedých. Přestože u nás se po velkých výkyvech počet ťuhýků stabilizoval, jeho celoevropská populace se ztenčuje. V českém červeném seznamu ohrožených druhů je ťuhýk šedý veden v kategorii „druh zranitelný".