Hora Ketil leží v jednom z mnoha fjordů a vypadá jako obří zub z jediného kusu žuly. Horolezeckou výzvou je kolmá a místy i převislá skalní stěna vysoká 1450 metrů. Pro srovnání slavný fotogenický skalní masiv El Capitan má ubohých 900 metrů.

Expedice s Ivanem Foltýnem byla teprve třetí v historii, která zdolala Ketil přímo středem západní stěny takzvanou Katalánskou cestou. Byli to první „Čechoslováci“, kteří tudy prošli. „Dá se říct, že jsme Ketil zdolali až na druhý pokus. Ten první v roce 2009 nám nezmařilo počasí, ale špatná navigace. Loď nás kvůli nedorozumění vyložila v jiné části fjordu, než jsme chtěli.

V létě teploty na jihu Grónska vystupují až patnáct stupňů nad nulu, takže pobřeží je pokryté neprostupným borůvčím a trnitými keři vysokými přes dva metry. Ketil jsme sice měli na dohled, ale v takových podmínkách je nadlidský úkol přestěhovat základní tábor o patnáct kilometrů. Tak jsme zvolili náhradní program, a zdolat Ketil jsme se vrátili o dva roky později,“ popsal první expedici Ivan Foltýn.

Katalánská cesta je dlouhá nekonečných 37 lanových délek. Lezecká klasifikace VIII/A2 znamená velmi vysokou lezeckou obtížnost plus nutnost překonávat převisy po nýtech či skobách. Během několikadenního výstupu nikde nenajdete ani kousek rovného místa k přenocování vleže. Znamená to namísto skutečného spánku odpočinek při zavěšení v sedacím úvazku.

Cesta nahoru znamená tři dny lezení prakticky nonstop, od čtyř hodin ráno až do půlnoci. Takový způsob lezení je možný jen v polárních oblastech, kde takzvaný polární den nabízí horolezcům světlo nepřetržitě ve dne i v noci. „Zaskočilo nás, že letos léto přišlo do Grónska opožděně a led nestačil roztát. Neměli jsme vybavení na lezení v ledu, protože jsme čekali skálu. Místo maček jsme měli jen trekové boty. Hodně nás zdrželo, že jsme museli sekat stupy do ledu a překonávat trhliny než jsme došli pod stěnu,“ popsal Ivan Foltýn první nesnáze.

Bylo nutné šetřit každé deko zátěže, proto výprava měla omezené zásoby. „Měli jsme litr vody na osobu a den, patnácticentimetrový salám pro všechny tři a bagetu, která se rozdrobila dřív, než se nám ji podařilo nakrájet. Jen jednou se nám ve stěně podařilo najít místo, kde jsme po kapkách nachytali asi litr vody. Není divu, že každý z nás během výstupu shodil minimálně šest kilo,“ popsal Ivan Foltýn horolezecké stravování.

Po třídenním výstupu stěnou na hřeben čekal ještě náročný sestup v podobě dvacetihodinového slaňování. Navíc se zhoršilo počasí a horolezce střídavě trápil déšť a sníh. Přestože v okolních údolích není o horolezce nouze, na obrovskou stěnu Ketil si jen tak někdo netroufne.

close zoom_in

Grónský Ketil je nejen extrémně náročná výzva pro každého horolezce, ale také nádherná hora. Vypadá jako zub z jediného kusu žuly. Její vrcholek leží v nadmořské výšce přes dva tisíce metrů.

Na první pohled sice Ketil působí jako kompaktní blok, ale v tak nepředstavitelně vysoké a široké stěně se co chvíli uvolní nějaký kámen nebo kus ledu, zvlášť když se slunce opře do horní části. Většina horolezců dává přednost technicky extrémnímu lezení na kompaktnějších a bezpečnějších skalách v okolí.

„Mezi mými dosavadními horolezeckými výkony patří Ketil k těm nejtěžším. Těžko lze ale porovnávat lezení ve skále na Ketil jehož vrchol leží řádově dva tisíce metrů nad mořem například s himalájskými expedicemi,“ dodal Ivan Foltýn, který má za sebou takové výkony jako Mt. Mc. Kinley na Aljašce, prvovýstup třistametrovým ledopádem Mollisfosen v Norsku, který nebyl nikdy předtím pokořen, náročné výstupy v Alpách i na Pamiru i himalájské expedice na Pumori, Ama Dablamu nebo Kusum Kanguru.

Samozřejmě k životním výkonům patří také cesta severní stěnou na Everest, byť skončila ve výšce 7500 metrů.

A kam se Ivan Foltýn chystá příště? „Je stále těžší uvolnit se z práce a dát dohromady dost peněz na další výpravu, takže přemýšlím o něčem kratším a levnějším, co mi ale přinese stejné zážitky. Ohlížím se po bolívijských šestitisícovkách a po lezení na Krymu. Uvidíme,“ nechal nahlédnout do svých plánů Ivan Foltýn.