Krnovská nemocnice je hrdá na to, jak dokázala zvládnout neobvyklý případ pacienta uštknutého kobrou. Je hrdá právem, protože u nás i ve světě uštknutí kobrou často končí tragicky. Zástupci krnovské nemocnice představili novinářům pacienta, který je už kromě oteklé a lehce necitlivé ruky úplně fit, a zase se může věnovat naplno svému největšímu hobby: chovu jedovatých hadů.

Případ s dobrým koncem

„Jsem šťastný, že se tu dnes scházíme u případu s dobrým koncem. Názorně ukazuje, jak je náš centrální příjem dobře propojený se všemi specializovanými pracovišti. Je také důkazem, že připravenost na neobvyklé exotické případy není jen výsadou nejznámějších pražských nemocnic," řekl v úvodu ředitel nemocnice Ladislav Václavec a pak představil slavného pacienta Vojtěcha Dzika i primáře oddělení ARO Mariana Olejníka, který dohlížel na jeho léčbu.

Terarista ukázal oteklou ruku

„Teď už do nemocnice jezdím jen na běžná vyšetření a celkově se cítím výborně. Ruka je sice ještě oteklá, trochu necitlivá a méně pohyblivá, ale už to nebolí a rychle se mi vrací cit v prstech. Věděl jsem, že ať už je chovatel sebeopatrnější, při každodenním styku s jedovatými hady je statisticky pravděpodobné, že dříve nebo později ho něco takového může potkat," představil se Vojtěch Dzik, který se herpetologii a teraristice věnuje víc než třicet let. Dobře ví, že uštknutí není pochybení hada, ale teraristy.

Krnovská nemocnice představila novinářům teraristu a herpetologa Vojtěcha Dzika, kterého uštkla kobra monoklová. Vyláčil se téměř bez následků, jen má oteklou ruku a v ní sníženou citlivost.

Co cítí člověk, když je smrt na dosah?

Každý chovatel hadů je na takovou situaci teoreticky připravený, ale když k uštknutí opravdu dojde, je těžké zachovat rozvahu a nepanikařit.

„Hlavou mi prolétlo plno myšlenek a pocitů, ale musel jsem se soustředit jen na to, jak přivolat pomoc dřív, než ztratím vědomí. Nejdůležitější bylo předat někomu kontakty na lékaře Valentu, který je přední český specialista na hadí séra a bude přesně vědět, jak postupovat u kobry monoklové. Kontaktoval jsem také zkušeného kolegu teraristu, který byl poblíž, aby se postaral o hady," popsal Vojtěch Dzik, co prožíval v situaci, kdy měl smrt na dosah. Patnáct minut po uštknutí začal ztrácet vědomí.

Po ochrnutí hrozilo udušení

Hadí jedy se dělí do tří základních skupin. Neurotoxické přeruší přenos vzruchů z nervové soustavy do svalů, takže člověku ochrnou i dýchací svaly a nastane smrt udušením. Další typy jedů způsobí zástavu srdce nebo rozkládají červené krvinky. Kobra monoklová má neurotoxický jed.

„V případě kobry monoklové jsme měli výhodu v tom, že má pouze jeden typ jedu, takže jsme se mohli soustředit na jeden okruh problémů. Jedná se o neurotoxický jed, takže jsme bojovali především za udržení dýchání pacienta. K ochrnutí a úplnému zablokování svalů u něj došlo asi dvě hodiny po uštknutí. Z reakce organismu bylo zřejmé, že dostal opravdu velkou dávku jedu," popsal průběh otravy primář Marián Olejník.

Poslední vzpomínkou Vojtěcha Dzika po uštknutí bylo, jak ho záchranáři nakládají do sanitky, pak upadl do bezvědomí. Když se po několika dnech probral na krnovském ARO, měl už to nejhorší za sebou.

Chybou byla roztržitost

Vojtěch Dzik se na své milované kobry nezlobí, a dokonce se jim v duchu omluvil, že je vyprovokoval k útoku. „Stalo se to v době svlékání, kdy bývají hadi dost nervózní. Když krmím kobry obojkové, bývají samec a samice odděleni. Mou chybou bylo, že jsem se věnoval jen samici, která bývá agresivnější. Protože samec bývá podstatně klidnější a navíc ležel opodál stočený v klubíčku, spoléhal jsem na to, že nic nenasvědčuje možnému útoku," vysvětlil Dzik, proč na okamžik pustil samce ze zřetele. Svou chybu si uvědomil, až když se mu had zakousl do ruky. „V první chvíli jsem ještě měl naději, že z jeho strany půjde jen o výstražné kousnutí na zastrašení vetřelce, které může proběhnout i bez vypouštění jedu. Když jsem ale viděl, jak se zuby v ráně začal takzvaně přikusovat, bylo mi jasné, že je se mnou zle, protože mi právě pumpuje do krve jed," rekapituloval své zážitky na rozhraní života a smrti klidným hlasem chovatel.

Kobra monoklová, která uštkla chovatele Vojtěcha Dzika z Dětřichova nad Bystřicí, hrozila pohledem i při fotografování.

„Had chrání své teritorium, jak to umí nejlépe, ostatně jako každý jiný živočich. Byla to jen moje chyba, že jsem si včas neuvědomil, že jsem pro něj vetřelec," vysvětlil Vojtěch Dzik, proč se na své jedovaté miláčky nemůže zlobit.

Kromě kobry zvládli i mambu

Ředitel krnovské nemocnice Ladislav Václavec připomněl podobný případ s dobrým koncem, když v Úvalně došlo k uštknutí teraristy černou mambou. I tento obdobný případ uštknutého chovatele skončil šťastně. „Také tento chovatel přežil uštknutí mambou téměř bez následků, ale občas k nám ještě chodí na kontrolu na neurologii. Někdy totiž může dojít v místě uštknutí k drobnému lokálnímu odumírání tkáně," připomenul Václavec s tím, že na některé zákroky mohou být krnovští lékaři opravdu hrdí.

Například nedávno zachránili operací člověka, který měl přímo v srdci třícentimetrovou bodnou ránu. „Ztratil sice víc jak pět litrů krve, ale dokázali jsme ho zachránit," uzavřel Václavec.