Slavnostní program začal ve Smetanových sadech. ,,Osudy předků se tímto prolínají s každodenností dnešních Krnovanů. V neděli 6. května 1945 začala nová epocha dějin Krnova,“ řekla ve svém projevu starostka Krnova Alena Krušinová.
Pak za doprovodu pěveckého sboru Ars Voce položila spolu s tajemníkem města Igorem Kozelkem a místostarostkou Renatou Ramazanovou věnec k památníku obětem válek a násilí.
Akce pokračovala na hřbitově, kde po zpěvu státní hymny krátce promluvila také místostarostka Renata Ramazanová. Na setkání byli pozváni také pamětníci z řad Českého svazu bojovníků za svobodu Miluše Zedníčková, Emílie Kubínová, Alžběta Zdražilová, Štefan Kopčan a Andrej Doboš.
Konec války si v Krnově připomněli také polští partneři zastoupení starostou Hlubčic Janem Krówkou. Čestnou stráž drželi krnovští skauti společně s polskými harcery.
(bk)
Dnes si připomínáme osvobození Krnova
Krnovsko osvobodila od nacismu 6. května 1945 pevnostní brigáda, která bývá označována jako Dněstrovská obranná skupina. Velitele osvobozeneckých sil generálmajora Ivana Nikolajeviče Vinogradova, který vedl svá vojska od Stalingradu až do Krnova, připomíná pamětní deska na budově s cukrárnou na krnovském Hlavním náměstí. Přestože ve srovnání s mnoha krvavými bitvami na cestě od Stalingradu do Prahy byly boje na Krnovsku celkem bezvýznamná epizoda, několik desítek padlých rudoarmějců je pochováno v Krnově.
Vinogradov boje na Krnovsku podrobně popsal ve svých pamětech. Útvar, kterému velel, byl vytvořen v prosinci 1942. Jeho původním posláním byla obrana pozic u Stalingradu, takže v době vzniku měla defenzivní jednotka velmi omezenou manévrovací schopnost. Zajímavé je, že na vlastní úspěchy, spojené s ústupem německých vojsk a rychlým postupem fronty, nebyli tito specialisté na obranu připraveni.
Tak se stalo, že když Vinogradovova skupina zaujala bojové postavení na levém břehu Opavy a plánovala útok ve směru Krnov, Čaková a Milotice, musela se vyrovnat s tím, že vozatajstvo zůstalo asi 250 kilometrů za frontou. Sověti neměli k dispozici tažnou sílu k dopravě děl a těžké techniky. Vinogradov vydal rozkaz svým mužům, aby během noci vlastníma rukama vytlačili děla do palebných postavení. Současně vytvořil skupiny, které se snažily zrekvírovat německým sedlákům koně.
Němci už v březnu 1945 evakuovali z Krnova civilisty a vybudovali obrannou linii se zákopy na pravém břehu Opavy. Předsunuté pozice měli i na polské straně řeky. Brody byly zaminovány, opevněné město mělo v ulicích barikády, protitankové zátarasy, a v domech se skrývala maskovaná palebná centra. Ráno 6. května začala silná dělostřelecká a minometná palba na německé pozice. Tři prapory Ruské armády pod palebnou clonou překročily řeku a vnikly do Krnova od Papírového Mlýna. V místě zničeného mostu na Petrovické ulici sjely dva tanky do řečiště a vytvořily improvizovaný most.
Vinogradov ve svých pamětech komentoval obsazení Krnova takto: „Úspěch útoku byl dán zkušenostmi vojáků, z nichž mnozí bojovali už čtvrtý rok. Dokázali bojovat i s ukořistěnou zbraní, obsluhovat jakoukoliv techniku a ovládali i ženijní práce a odminování. Po krátkém pouličním boji fašisté opouštěli město a vyhazovali za sebou do povětří silnice i mosty, aby zdrželi náš postup. Útok začal ráno, a kolem poledne měli Sověti Krnov pod kontrolou. Počet padlých při osvobozování Krnova není přesně znám, ale v sedmi hrobech před gymnáziem bylo pochováno nejméně 26 rudoarmějců.
Pro Krnovsko a Osoblažsko je vzpomínka na události před více jak šedesáti lety specifická také tím, že kromě obnovení Československé státnosti a záchrany české národní existence přinesly po sedmi stoletích téměř stoprocentní výměnu německého obyvatelstva za české. Závěr války zde zanechal nevratné stopy. Opakované bombardování a dělostřelecké útoky vymazaly z mapy celé ulice a změnily tak navždy staletími vytvářenou tvář mnoha měst a obcí.
Asi před týdnem vyšla v Deníku zpráva, že někdo na poli u Slezských Rudoltic našel granát. Jako by nám Bůh chtěl připomenout, že to není zas tak dávno, co v našem domově zuřila strašná válka a prolévala krev.
