V roce 2000 byl odstaven poslední reaktor na nátlak západoevropských zemí. Někteří zaměstnanci v uzavřené radioaktivní zóně dále pracují na likvidaci a pozorování elektrárny. Z exkurzí do uzavřené radioaktivní zóny se stává nová forma adrenalinové turistiky. Neuvěřitelné zážitky a hlavně unikátní fotografie si letos přivezl z Černobylu Tomáš Herentin z Krnova, který o svém dobrodružství přednášel v čajovně Ninive.

„Okolo elektrárny jsou dvě zóny, 10 a 30 kilometrová. Ve vnitřní zóně platí úplný zákaz pohybu s výjimkou exkurzí a zaměstnanců elektrárny. Já jsem získal od jednoho českého cestovatele kontakt na zaměstnance elektrárny Miče, který dokáže díky svým kontaktům zajistit pro cizince speciální povolení ke vstupu. Dnes v komplexu elektrárny pracuje na tři tisíce lidí. Přestože jsme se s Mičem hodně sblížili, nikdy nám neprozradil, na čem konkrétně v Černobylu pracují,“ vysvětluje Herentin jak se do uzavřeného Černobylu dostal.

Nejzajímavějším místem jeho cesty bylo mrtvé město Pripjať, ve kterém před černobylskou tragédií žilo na čtyřicet tisíc lidí.

„Bylo to na svou dobu mimořádně moderní město, mělo například jeden z prvních supermarketů v Sovětském svazu. Dnes jsou tam opuštěné hotely, bazény, sportoviště, sídliště, školy i školky a dokonce i lunapark s ruským kolem, který měl být slavnostně otevřen v květnu 1986. Reaktor vybuchl o týden dřív. Ve školkách a školách byl celodenní provoz, aby tam mohli přespat děti zaměstnanců elektrárny, když rodiče šli na noční směnu. Jsou tam tisíce prázdných bytů v takovém stavu, jak je obyvatelé před dvaceti lety ve spěchu opustili. Řekli jim, že je to nácvik evakuace, ať si s sebou vezmou do autobusů jen doklady a šperky. Ti lidé se domů už nikdy nevrátili a jen zvláštní komando přijelo postřílet domácí zvířata. Dnes se už do Pripjatu odvažují první turisté a první bezdomovci tam už začínají rabovat,“ popisuje tajuplnou atmosféru Černobylu Herentin.

Odvážného turistu čeká u vstupu do zakázané zóny poučení kde se může pohybovat bez obav, kde se vystavuje riziku radiace, a co se smí fotit a co ne. „Dekontaminované bezpečné koridory vedou po hlavních silnicích. Do bytů můžeš na vlastní nebezpečí, ale před přírodou nás varovali, přestože vypadá normálně a žije tam plno zvířat, třeba ptáci a lišky. V nádržích nikdo neloví ryby, takže tam žijí hejna obřích třímetrových sumců. Při odchodu každého návštěvníka sjedou dozimetrem. Zdravotníci u rentgenu pracují v prostředí do 35 mikrorentgenů, v Černobylu se radiace obvykle pohybuje v hodnotách kolem 45. Kolem sarkofágu nad vybuchlým reaktorem jsou ale tak vysoké hodnoty, že i pracovník ve speciálním skafandru se tam smí pohybovat maximálně patnáct minut. Ve vnější zóně je dědina, do které se starší lidé po havárii vrátili. Na život si nestěžují, protože dostávají finanční dávky a vozí jim nezávadné potraviny. Lidé se tam pomalu začínají vracet, a už vznikly i pololegální dekontaminační firmy, které vám okrajových částech za 200 dolarů vyčistí libovolný dům, aby byl jakž takž obyvatelný,“ uzavírá Herentin.