Most, který by díky svým autorům, legendárním bratrům Kleinovým, mohl být chloubou Krnova a lákadlem pro vlastivědně zaměřené turisty z celého světa, dnes vypadá smutně a už ani pořádně neplní svou funkci. Už šest let je na tomto mostě v havarijním stavu z bezpečnostních důvodů omezena doprava, takže chodci, cyklisté i auta mohou využívat pouze střed mostovky.
Koroze sice sžírá celou konstrukci mostu, ale nejvíce se podepisuje na havarijním stavu rámů, do kterých jsou zasazené pochůzné rošty určené pro pěší.
„O rekonstrukci mostu jsme uvažovali v letošním roce, ale ukázalo se, že v projektu z roku 2007 jsou některé záležitosti nedořešené. Například jde o návaznost mostovky na sousední plochy. Díky použití moderních materiálů by byla níž než okolí. Problematické je i řešení pochůzných ploch z mřížoviny, což není právě šťastné s ohledem na ženy v botách na podpatcích nebo pro ty, kteří tudy potřebují projít se psy. Chybí v něm také veřejné osvětlení, které je součástí mostu," vypočítává nedostatky původního projektu místostarosta Michal Brunclík.
Most bude dočasně uzavřen
Kromě dopracování projektu oprav bude třeba také aktualizovat vyjádření správců sítí a zajistit občanům a podnikatelům přístup k nemovitostem a provozovnám. „V průběhu rekonstrukce totiž bude most zcela mimo provoz. Vzhledem k tomu, že průjezd na Opavskou ulici je zaslepený, prakticky dojde k úplné izolaci několika domů od jediné příjezdové komunikace," popsal hlavní komplikace místostarosta s tím, že alternativní přístupové možnosti město Krnov teprve musí projednat s majiteli okolních soukromých pozemků, Ředitelstvím silnic a dálnic ČR a dopravní policií.
„Mám za to, že letos vše dovedeme ke zdárnému konci a v příštím roce se do rekonstrukce už konečně pustíme," dodal místostarosta.
Technické parametry nýtovaného mostu, který byl vyroben v roce 1900 v železářském podniku bratrů Kleinových v Sobotíně, dodnes připomíná tato pamětní tabule. Most je příkladem kvalitního technicko-estetického řešení mostní stavby se secesním tvaroslovím. foto: Deník/Fidel Kuba
Podle původní projektové dokumentace by oprava měla stát kolem osmi milionů korun. Ocelový nýtovaný most dlouhý asi 15 metrů byl v roce 2007 vyhlášen kulturní památkou. Byl vyroben v roce 1900 v železářském podniku bratrů Kleinů v Sobotíně. Je členěn na střední část určenou dopravním prostředkům a dvě postranní části pro chodce.
Most je příkladem zachovalého kvalitního technicko-estetického řešení mostní stavby se secesním tvaroslovím. Svým umístěním, funkčním významem a elegantním vzezřením tvoří jednu z dominant výstavby Krnova na přelomu 19. a 20. století. Opravu mostu komplikuje nejen fi nanční náročnost a to, že se jedná o kulturní památku, ale také skutečnost, že jde o jedinou možnou příjezdovou komunikaci k několika nemovitostem.
Heslo 'Svorností k vítězství' si Kleinové dali do erbu
Bratři Kleinové jsou dnes téměř neznámí, přestože jejich osudy přímo volají po zfi lmování nebo literárním zpracování. Byl by to příběh o tom, jak se ze zámeckých zahradníků stali šlechtici, oceláři, vizionáři, podnikatelé, konstruktéři, průkopníci železnice a boháči. Jejich rodové heslo „Concordia et Labore" neboli „Svorností k vítězství" dlouho zdobilo štít jindřichovského pivovaru. foto-repro: archiv Dalibora Zlomka
Železný most v Krnově u pošty je kulturní památka, která připomíná podivuhodný příběh bratří Kleinů. Kleinové v 19. století budovali železnice a mosty po celé Evropě a začali s těžbou uhlí na Ostravsku. Jsou typickým příkladem průmyslníků, kteří za své smělé projekty byli povýšeni do šlechtického stavu.
Významnou stopu zanechal tento rod také v Jindřichově a v Jeseníkách. Kleinové mají rodinnou hrobku v Sobotíně, kde na svém panství založili železárny, svého času nejvýznamnější v rakousko-uherské monarchii. Jak se vlastně Kleinové stali šlechtici, oceláři, konstruktéry, podnikateli, uhlobarony a staviteli železnic? Jak dokázalo šest statkářských synků vybudovat mocné impérium Gebrüder Klein neboli Bratři Kleinové?
Začalo to na zámku, jako v pohádce
Svůj rodinný podnik Kleinové vybudovali od píky. Začalo to jako v pohádce, když tři bratři získali místo zahradníků v zámeckém parku v Lednici, kde jim byly kromě zeleně svěřovány také různé vodní stavby. Jejich dílo Lednici proslavilo, takže se jim hrnuly další zakázky na vodní a silniční stavby. Když v roce 1836 získala společnost Severní dráha císaře Ferdinanda první koncesi na stavbu železnice, bratři Kleinové byli u toho.
První byli také u toho, když se na Ostravsku začalo těžit uhlí. Věřili v budoucnost železnice, která byla něčím novým a neznámým. Jejich vizionářství bylo základem úspěchu. Rodinný podnik Kleinů vybudoval na 3500 kilometrů železničních tratí v českých zemích, Rakousku, Německu, Polsku a Rumunsku.
K nejvýznamnějším budovaným úsekům na našem území patřily například trati Praha – Olomouc, Ostrava – Opava nebo Šternberk – Šumperk – Hanušovice. Potomci bratří Kleinů podnikatelský a technický talent ani vizionářství a píli příliš nepodědili. Většina z nich volila bezstarostný život zbohatlíků a užívali si šlechtických rozmařilostí.
Láska a pivovar v Jindřichově
Je jasné, že od těžby uhlí, hutnictví a stavby železnic měli Kleinové už jen krůček k výrobě krásných a technicky dokonalých mostních konstrukcí, jaké známe z Krnova. Jak se ale Kleinové dostali k pivovarnictví? Tím, kdo dal jindřichovskému pivovaru dnešní podobu, byl baron Albert Klein von Wiesenberg, kterého s Jindřichovskem propojilo pouto lásky. Pojal totiž za choť Amelii Langerovou pocházející z Damašku.
Slavná svatba se odehrála roku 1841 v Třemešné. O třicet let později baron Klein koupil celé jindřichovské panství i pivovar, který spolu se svým synem Friedrichem rozšířili o lihovar. Posledním majitelem jindřichovského pivovaru byl vnuk barona Kleina Dr. Adalbert Klein, který jej nechal zrekonstruovat a převést na akciovou společnost Slezský pivovar a sladovna, Jindřichov, Slezsko. Adalbert Klein pro pivovar vybudoval tříkilometrový vodovod. Ječmen a brambory na pivo a líh sklízel na vlastních polích.
Rod Kleinů z Wiesenbergu vlastnil jindřichovské panství, zámek a pivovar až do roku 1945, kdy jim byl celý majetek na základě Benešových dekretů zkonfiskován. Pokusy dál vařit v Jindřichově pivo postupně zkrachovaly. Bývalý pivovar sloužil jako sklad hnojiv a krmiv. V dobách, kdy na jindřichovském zámku sídlil ústav sociální péče (ÚSP) pro mentálně postiženou mládež, pokoušel se opuštěný pivovar nějak využít.
Bohužel nedostatek financí přinutil ÚSP pivovar vrátit Pozemkovému fondu ČR a od té doby už jen chátrá. Nedochoval se v něm ani erb pánů z Wiesenbergu s latinským nápisem „Concordia et Labore" neboli „Svorností k vítězství", který býval na fasádě nad varnou.
Stopa Kleinů v Jeseníkách
S naším regionem byl spjatý také baron František II. Klein von Wiesenberg (1824–1882), který významně ovlivnil oblast Jeseníků. Zůstala nám po něm například Baronská cesta s vyhlídkou nad Sobotínem nebo chata Františkova myslivna na hřebeni Jeseníků. Pro již neexistující kapli nad Vřesovou studánkou zakoupil oltářní obraz.
Takzvaný Opavský most svým umístěním, funkčním významem a elegantním vzezřením tvoří jednu z dominant Krnova a připomíná jeho rozkvět na přelomu 19. a 20. století. Takto vypadal v roce svého vzniku, kdy auto ještě bylo nedostupným luxusem. foto: archiv MěÚ Krnov
Opavský most a za ním hotel postavený v roce 1912.
Komentář: Most je památka a chlouba Krnova Není most jako most. Ten, kterým roku 1900 mistři oceli, bratři Kleinové, propojili Krnov s opavskou výpadovkou, je secesně krásný. Evokuje noblesní dobu na sklonku rakousko- uherského mocnářství, kdy celý náš region bohatl díky rozmachu textilního průmyslu a prožíval nebývalý rozkvět. Most je nejen technickou památkou, ale je také vzpomínkou na zašlé časy, kdy se dělaly věci nejen užitečné a bezpečné, ale současně také zajímavé z estetického hlediska. Je vizitkou bratří Kleinů, kteří navzdory své genialitě, úspěšnosti a soudržnosti po sto letech téměř upadli v zapomnění. Těžko bychom hledali srovnatelné podnikatele, inženýry a vizionáře, kteří poprvé v historii propojili významná evropská města železniční sítí. Ani my nežijeme ve špatné době, ale co z ní zbude za sto let? Které stavby vybudované za našeho života budou naši potomci obdivovat a chránit je jako technické či architektonické památky? Když už sami nedokážeme postavit nic zajímavějšího než tuctový most na Říčním okruhu nebo Kaufl and, tak bychom aspoň odkaz ze sobotínské dílny bratří Kleinů měli zachránit před korozí a neúprosným zubem času a předat ho potomkům v odpovídajícím stavu. |