Je to příležitost připomenout životní příběh oslavenkyně, která prožila století velkých dějinných události pohledem obyčejného člověka a jeho rodiny.

Narodila se v Kostelci, kde bydlela se svými rodiči v areálu továrny bratří Dudelů. Otec zde byl zaměstnán jako strojník. „Díky krásnému okolí měla pěkné dětství. Často vzpomínala, jak se v létě koupali v řece a u náhonu a v zimě tam bruslili, jak pořád byli venku,“ uvedl její syn Zdeněk Zebiš, když maminka slavila stovku.

Paní Hildegarda Zebišová (uprostřed) při oslavě svých stých narozenin před dvěma lety.
Paní Hildegarda z Krnova oslavila 102 let. Kolo jí už rodina zakázala

Základní školu absolvovala paní Hildegarda v Kostelci a po jejím skončení pokračovala klášterní školou pro dívky, která se nacházela v Hlubčické ulici v budově, kde dnes sídlí Charita. Jelikož kromě domácích prací se dívky ve škole učily také vést účetnictví nebo psát na stroji, získala po škole práci v účtárně firmy Tuchhaus Schulhaber, zásilkového obchodu s textilem v krásném domě na krnovském Hlavním náměstí 22.

Změna nastala po Mnichovu. Židovský obchodník Adolf Schulhaber opustil Krnov, čímž si ale život nezachránil a byl zavražděn nacisty v koncentračním táboře.

Paní Hildegrada si našla práci na radnici v matrice, kde pracovala po celou dobu 2. světové války. Proč nemusela rodina po Mnichovu opustit Sudety a mohla zůstat v Krnově, vysvětlil Zdeněk Zebiš: „Babička byla z Milotic, a když sloužila ve Vídni, poznala tam dědu. Po první světové válce nebylo ve Vídni moc dobře a v Miloticích měli rodiče babičky statek, tak se rozhodli přestěhovat sem a už tu zůstali. Protože děda měl rakouské občanství, odsun se na ně nevztahoval.“

Slavnostní návrat sochy Panny Marie z Dachau do Krnova se uskuteční 23. června v kostele sv. Martina v rámci mše, která začíná v 18 hodin. Kněz požehná madoně v 19 hodin.
V Krnově uctí blahoslaveného Anděla z Dachau i madonu

Po válce paní Zebišová pracovala jako administrativní pracovnice ve firmě Sedia, předchůdkyni nábytkářských závodů UP Krnov, ale jen do jejího znárodnění v roce 1947. V tomto roce se vdala za Josefa Zebiše, technického úředníka ve Strojosvitu, a přestěhovala se z Kostelce do Krnova do Jiráskovy ulice, kde má trvalé bydliště dodnes.

Po narození dvou dětí, chlapce a dívky, byla v domácnosti. Od roku 1967 do 80. let pracovala jako obchodní referentka zahraničního obchodu v Investě AG, pozdějším Strojimportu. Po smrti manžela v roce 1988 pobývala většinu času střídavě u syna a dcery, kteří emigrovali do Německa. Každé léto ale trávila v Krnově. Od prosince 2017 žije v Domově pro seniory Krnov.

V Krnově byla odhalena pamětní deska, která připomíná takzvaný hladový pohod z června 1945. Při něm bylo v rámci divokého odsunu přinuceno tři tisíce krnovských Němců k pěšímu pochodu do Králík. Na 300 jich zahynulo.
Památník obětem hladového pochodu

„Maminka celý život sportovala. Její vášní bylo lyžování. Tomu se věnovala nejen v Kostelci na Bezručově vrchu, ale jezdila do Jeseníků, Karlovy Studánky, na Praděd. Lyžovala do pozdních let, i kolem devadesátky si ještě vyjela na běžkách. Celý život také jezdila na kole, už v mládí se z Kostelce dopravovala do práce jen na kole a kolo jsme jí zakázali, když měla 93 nebo 94 let, protože bourala. Ráda rovněž plavala a ještě po devadesátce chodila na krnovské koupaliště. Byla to známá trojka: paní Čechová, paní Velkoborská a maminka, trávily tam vždy celá dopoledne. Ráda cestovala, měla hodně přes osmdesát, když sama procestovala Evropu a navštívila i Izrael nebo Jordánsko. S radostí se starala o zahrádku, kde měla krásnou skalku,“ popsal už dříve na oslavě stých narozenin široké spektrum aktivit Hildegardy Zebišové její syn. Předpokládá, že hlavně činorodost a pohyb na čerstvém vzduchu byly maminčiným receptem na dlouhověkost.