Lékaři jí nechtěli dávat planou naději, že Ivánek, který při porodu půl hodiny nedýchal, přežije. Dopadlo to dobře. Dnes má Zuzana tři děti. Zdravého půlročního Ondráška, zdravého osmiletého Jarečka a čtyřletého Ivánka, který má trochu jiné dětství a jiné potřeby, než u dětí v jeho věku bývá běžné. Také má skvělého tatínka Ondřeje.

Ivánek sám dýchá, někteří jsou na tom hůř

Ivánek se umí krásně smát, ale jako kvadruplegik nejspíš chodit ani mluvit nikdy nebude. V současnosti je velkým snem rodičů posílit Ivánkovo tělo tak, aby bylo připravené přejít z kočárku na vozíček.

Zatím Ivča bez opory nesedí, jen bezvládně padá. „Jsme rádi, že Ivánek sám dýchá a sám jí mixovanou stravu. Známe děti, které jsou na tom hůř,“ shodují se rodiče Zuzana a Ondřej.

Radují se z dětí. Nestěžují si na osud. Nenadávají. Berou život takový jaký je.

Martínek musí podstoupit léčbu, která stojí sto milionů.
Malý Martínek, který trpí vzácným syndromem, se odletěl léčit do Francie

Zuzka s Ondrou dlouho vymýšleli, jak skloubit potřeby zdravých dětí, práci, zdravotní problémy Ivánka a finance, než se odhodlali příběh své rodiny zveřejnit. Prostřednictvím platformy donio.cz požádali veřejnost o podporu sbírky Pomoc pro Ivánka.

Nutně potřebuje neurorehablitace. Nejbližší jsou až v Ostravě. Pojišťovny řadu procedur a pomůcek neproplácí.

Čekání na zázrak není reálný cíl

Ivánek určitě své okolí vnímá, protože reaguje na stejné podněty stejným způsobem. Směje se, když mu pustí jeho oblíbenou písničku. Miluje znělky televizních novin a seriálu Ulice. Bývá ale také smutný. Vydrží dlouho plakat a nespí. Jak mu ale pomoct, když nemůže rodičům ani lékařům říct, co ho bolí nebo trápí?

„Nestěžujeme si. Bereme věci, jak jsou. Člověk se z toho nesmí hroutit. Vím, že Ivánek chodit asi nebude, tomu nevěřím. Může se stát zázrak, ale čekání na zázrak není reálný cíl,“ říká Zuzana, která si váží toho, jakou oporu pro celou rodinu představuje tatínek Ondřej, jenž jako skladník pracuje v třísměnném provozu. Rodina musí chod domácnosti zorganizovat tak, aby se tatínek s Ivánkem navzájem nebudili.

Panoramatická Stezka Valaška pod vrcholem Tanečnice na Pustevnách v Beskydech dne 18. února 2020.
Půjdete letos? Dobročinná výzva 32 vrcholů Beskyd startuje, o co přesně jde

Otec navíc musí sladit svou práci s cestami do Ostravy, kde se Ivánkovi věnují specialisté Arcady a Pokroku. Zuzana si totiž netroufá ve velkoměstském provozu usednout za volant.

Spolupracovnice Deníku fotila miminka v porodnici

Zuzku Burešovou známe v Deníku velmi dlouho jako externí spolupracovnici krnovské redakce. Vedla zde rubriku Čtenář reportér. Miminka, která před lety fotografovala pro Deník v krnovské porodnici, dnes už mají občanský průkaz, a možná i elektronickou občanku.

Mezi přáteli má Zuzka řadu vozíčkářů. Už při studiu na krnovské průmyslovce věděla, že práce s postiženými ji baví a naplňuje, tak se stala dobrovolnicí. Rozhodla se studovat obor uměleckého zpracování textilu, protože chtěla po maturitě dělat s postiženými ruční práce jako svou profesi.

Při bouračce málem umřela

Už v dětství Zuzka Burešová na vlastní kůži poznala prostředí rehabilitací a nemocnic. Jako osmiletá holčička po těžké autonehodě u Brantic málem přišla o ruku.

Malotřídka v Malé Morávce leží v srdci Jeseníků. Nabízí dětem ranní lyžovačku a otužování. Ředitelka Eva Vraspírová běhá sněhem bosa, aby v otužování šla dětem příkladem. 22. ledna 2024
Škola v Jeseníkách zavedla lyžovačku a otužování. Ředitelka běhá sněhem bosa

Slezinu jí lékaři už nezachránili. „Jeli jsme s mamkou po hlavní, když do nás na křižovatce Radim – Brantice zboku napálilo auto. Pár těžkých bouraček se v těch místech stalo před námi i po nás. Málem jsem umřela. Měla jsem kost v mozku, vzali mi slezinu. Chtěli mi amputovat pravou ruku, ale naštěstí mi ji zachránil štěp z nohy. Díky té bouračce a úrazům mezi postiženými funguju od malička. Vím, jak co prožívají, co cítí. Právě od nich jsem se naučila nebrečet, nenadávat a brát osud tak, jak to přišlo,“ vysvětluje Zuzka Burešová, jak ji formovalo dětství mezi handicapovanými.

Hudba Ivánka rozveselí, hlavně basy

Zuzka má ráda klávesové nástroje a Ondra chodil na kytaru, takže občas spolu doma muzicírují. Už vědí, co Ivánkovi zahrát, aby mu bylo do smíchu.

„Má rád výrazné zvuky. Obrovským zážitkem pro něj byl kurz bubeníka Ivo Batouška. Ivan miluje basové tóny, takže mu typické dětské písničky moc nesedí. Zamiloval si hudbu korejského seriálu Hra na oliheň, takže to u nás hraje už dva roky furt dokola. My ji už nemůžeme ani slyšet, ale Ivča je u ní šťastný,“ doplnila Zuzka na téma hudba v rodině.

Osudový vztah přes seznamku

Těžko si představit harmoničtější rodinné prostředí, než jaké společně vytvořili Zuzka s Ondrou. Jak se ti dva vlastně poznali?

Dětská lékařka. Ilustrační foto.
Dětská pohotovost v Bruntálu skončila loni. Krnov její zrušení neočekává

„Když mi první vztah nevyšel, nastěhovala jsem se do Zátoru. Právě tam jsem potkala tohoto skvělého chlapa. Uvědomila jsem si, že už nechci být na všechno sama, tak jsem ze zvědavosti koukla na seznamku. Ondra to měl podobně. Bydlel pět minut pěšky ode mě, oba jsme byli Zátoráci, ale neznali jsme se. Už jsme spolu pět let. Jsme šťastní, že nám to vyšlo,“ vzpomíná mamka Zuzka, jak se s taťkou Ondrou dali dohromady.

Ondra má příbuzné u Prahy, což je důvod občas s Ivánkem vyrazit na cesty. Miluje, když mu voda nadnáší tělíčko, tak si rodina plánuje výlety třeba na Slapy.

„Peníze, které by se podařilo vybrat, budou použity na rehabilitace, neurorehabilitace, zdravotnické, rehabilitační, senzorické a relaxační pomůcky, pořízení klasického či zdravotního kočárku. Dále na doporučené lázně, solné jeskyně, wellness, hippoterapii, canisterapii, doplňky stravy, vitaminy, zinzino oleje, rybí oleje a další terapie, služby, nebo pomůcky pro zlepšení kvality života Ivánka,“ informuje Zuzana Burešová potenciální dárce, kteří by chtěli přes donio.cz podpořit sbírku Pomoc pro Ivánka.