Žádná vyšší kategorie už není. V krnovském skateparku, kde kdysi s freestylovou koloběžkou začínal, je Petr dnes už nejstarší. Pro partu mladších kluků, kteří zde denně drandí na kolech a koloběžkách, je Strnadel borec. Sportovní vzor, přirozená autorita a něco mezi kamarádem a trenérem.
„Já a trenér? To ani ne. Jsem spíš takový taťka, protože v mém věku tady už nikdo jiný nejezdí. Nejstarším koloběžkářům je tu čtrnáct let. V osmnácti už mezi nimi působím jako veterán a pamětník. Já sám trenéra nemám, tak to v tomto sportu nefunguje. Prostě jsem v devíti letech popadl svou první koloběžku a byla to láska na první pohled. Od té doby tady jezdím takřka denně,“ popsal Strnadel jak funguje krnovské základna scooteringu a podobných sportů.
„Jsem tu sice doma, ale s rostoucí výkonností už mi Krnov pomalu přestává stačit. Když chci pilovat něco náročného, musím do Pardubic nebo do Karviné. Tam mají koloběžkáři výborné podmínky a vyhlášená in-line hřiště,“ představil svou vášeň koloběžkář Petr Strnadel.
Jak se dostat na mistrovství na koloběžce?
Skákání a ježdění na koloběžce není sport, kde člověk může porovnávat svou výkonnost s ostatními v sekundách, metrech nebo gólech. Hodnotí se čtyři oblasti. Originalita, obtížnost triků, čistota jízdy a něco jako choreografie, jak předvedené prvky na sebe navazují. Jak se koloběžkář nominuje na mistrovství ČR?
Podívejte se, co na koloběžce dokáže Petr Srnadel:
„Komunita kolem koloběžek ví, že už jezdím dlouho a znám dost náročné triky. Vidí, že mám zkušenosti i sponzory na to, abych mohl závodit s nejlepšími. V kategorii do 15 let jezdí jen amatéři, pak už jsou jen kategorie profesionálů,“ vysvětlil Petr Strnadel s tím, že ke koloběžkářským závodům samozřejmě patří silné emoce. Hlavně ty pozitivní.
„Je to o fair play. Ať vyhraje ten nejlepší z nás. Sice při závodech jedeme proti sobě, ale současně jsme kamarádi, kteří se sjeli z celé republiky, navzájem se znají a podporují. Když jede kámoš, tak mu přeju, ať všechno zvládne, i když je to vlastně můj soupeř. Všichni chceme vidět, ať to zajede dobře. Všichni máme totální radost, když zvládne těžký trik. Když nevyhraju, je to pro mě motivace, ať jsem příště stejně dobrý jako vítěz. O tom to je,“ uvedl Strnadel.
Ze své generace zůstal Petr v Krnově sám
Kamarádi vrstevnící, se kterými Strnadel před lety začínal, většinou už s koloběžkou sekli a věnují se něčemu jinému. „Mladší generaci máme v Krnově jistou, ale ta moje se už rozprchla na školy a podobně do světa. Proto tady v osmnácti letech už působím jako pamětník,“ směje se Petr Strnadel, který jako student opavské podnikatelské školy zatím neplánuje v dohledné době opustit Krnov.
Jak vlastně vzniká taková závodní jízda? „Nemám konkrétní prvek, na který bych byl hrdý a toužil ho předvést, abych udělal dojem. Vymýšlím jízdu jako celek. Přemýšlím, co dokážu předvést a jak zapojit, co nového jsem se právě naučil. Když už se mi povede zkombinovat zajímavé prvky, pak to ještě musím dobře zajet,“ popsal Strnadel jak připravuje závodní jízdy.
Medaile, diplomy a trofeje
Sbírka trofejí Petra Strnadela není příliš obsáhlá, ale pár medailí a pohárů tam je.
„V koloběžkách se to dřív moc nenosilo. To až poslední dobou se na závodech rozdávají medaile. Před pár lety zpátky byly odměnou pro vítěze hlavně značkové komponenty na koloběžky plus diplom. Mistrovství ČR v Pardubicích je to zatím nejvýš, co jsem kdy na koloběžce dosáhl. Uvidím, kam mě čas zavane. Třeba se dá ještě postoupit někam výš. Uvidíme. Budu na tom a na sobě pracovat,“ slibuje Strnadel.
Jak to funguje? Přijdeš a jezdíš
Ke koloběžkám patří, že všechno kolem nich funguje spontánně a svobodně. Aspoň v Krnově. „Tady na krnovském in-line hřišti se nemusíš nikam hlásit nebo evidovat. Přijdeš a jezdíš. Jen sem občas nakoukne městská policie, jestli se třeba nejezdí bez přilby. Upozorní kluky na podobné detaily a pravidla, ale něco jako stálý dohled správce tady není. Je tu asi provozní řád, ale pro mě to vždy bylo takové freestyle prostředí, kde se všechno vyvíjí a funguje samovolně,“ vysvětluje Petr Strnadel.
Psali jsme již dříve:
Primárně sice jezdí s přilbou, ale při rozježdění a lehkých bezpečných tricích ví, co si při své výkonnosti může dovolit i bez helmy. Zatím se mu úrazy až na dva zlomené prsty vyhýbají.
Brusle, kola, skejty a koloběžky
Krnovský skatepark funguje dvacet let. Před tím se skejťáci, bikeři, koloběžkaři a in-line bruslaři mezi sebou hádali o hřiště s překážkami v Kostelci, nebo si postavili vlastní překážky v remízu u řeky Opavy.
„Zpočátku se také tady koloběžkáři dohadovali s lidmi, co jezdí na skejtech nebo na kolech, ale dnes už je tento problém vyřešen. Dokážeme se navzájem respektovat, protože jsme vlastně jedna komunita. Jezdíme na stejném místě, tak se zdravým rozumem musíme dohodnout na pravidlech. Tak to má být,“ hodnotí soužití s příbuznými sporty Petr Strnadel, který by svou koloběžku už asi neměnil. Žádný jiný sport ho nezaujal.
Kam se poděl krnovský hydrant?
Chloubou krnovského skateparku od počátku bývala překážka v podobě hydrantu. Ten ale nedávno někam zmizel. „Firmy do svých skateparků rády postaví neobvyklou překážku, aby ho nějak odlišily od ostatních. V případě Krnova to byl právě hydrant. Ten není moc častý. Sice jsme ho přeskakovali jen s několika pokročilejšími kamarády, ale všem teď tady nějak chybí. Byli jsme na něj zvyklí. Kluci, co tu ten den jezdili, si jen na chvíli odskočili do města, a když se vrátili, hydrant byl fuč. Nevíme proč a kým byl odstraněný. Tedy aspoň já to nevím. Je možné, že to někdo odmontoval jako železo do sběru, nebo že hydrant někomu vadil. Byla to pro mě dost klíčová překážka,“ prozradil Petr Strnadel, co je nového v krnovském skate parku.
