Armáda spásy působí v Krnově rovných třicet let. Jejím prvním projektem v roce 1994 byl právě azylový dům v ulici Čsl. armády, který dodnes souží jako východisko z těžké životní situace. Právě zde byla dokončena rozsáhlá modernizace.

Cílem Armády spásy bylo nabídnout v Krnově bydlení, které klientům simuluje běžný domov. Pomáhá k rychlejšímu návratu z dočasného azylu do běžného života.

25 maminek a 50 dětí za rok

Azylový dům v Krnově má kapacitu 30 lůžek, z toho 9 pro matky a 21 pro děti. Každoročně poskytne pomoc přibližně 25 matkám a 50 dětem. Doba covidu připomenula, že také v azylových zařízeních je potřeba počítat s vyššími hygienickými standardy a s řešením případných epidemií.

„Bydlení v bytových jednotkách více simuluje běžný, samostatný život, než pobyt na pokoji s více klientkami a jejich dětmi. Maminky jsou pak více motivovány k učinění kroků směrem k vlastnímu bydlení. A to je přesně to, o co se Armáda spásy dlouhodobě u svých klientů, nejen v azylových domech, snaží,“ říká ředitel sociálních služeb Armády spásy v Krnově Jiří Ivanov.

„Přicházejí k nám většinou na doporučení Oddělení sociálně právní ochrany dětí, a to zejména kvůli nevhodným podmínkám bydlení pro děti, neplacení nájmu, nákladů za energie, násilí v rodině, zneužívání, nezralosti nebo přechodu z dětského domova,“ doplnil ředitel Ivanov.

Aby Armáda Spásy přiblížila veřejnosti život v azylovém domě, zveřejnila skutečný příběh paní Ivy, která jako maminka s dětmi bydlela v první zrekonstruované bytové jednotce. Dokázala si s podporou Armády spásy uspořádat svůj rodinný život i finance, takže už se z azylového domu odstěhovala do běžného městského bytu.

Skutečný příběh: paní Iva bydlela s dětmi ve stanu

Paní Iva bydlela v bytě s naprosto nevyhovujícími podmínkami pro výchovu dětí, a proto dostala u Oddělení sociálně právní ochrany dětí doporučení hledat vhodnější byt. To se jí ale nedařilo.

Protože bylo léto, přestěhovala se s dětmi do stanu. Vlastní rodina jí nepomohla. Otec dětí neplatil výživné a navíc měla dluhy. Tato situace byla nad její síly, proto kontaktovala sociální pracovnici v azylovém domě Armády spásy.

Urychleně byla přijata a začala aktivně spolupracovat na řešení své situace. Se sociální pracovnicí nastavily konkrétní kroky, které postupně řešila.

Pracovníci Armády spásy jí pomáhali například při komunikaci s policií ohledně výživného, které otec neplatil. Žena tak následně alimenty exekučně vymáhala.

O děti se řádně starala, zajistila jim volnočasové aktivity, aktivně řešila jejich zdravotní stav, přípravu do školy a školky. Četla svým i ostatním dětem pohádky. Zajistila si veřejnou službu, zapojila se také do projektu úřadu práce ÚP Příležitost. Řešila své dluhy a řádně platila ubytování v azylovém domě.

Bydlela v první zrekonstruované bytové jednotce. Během pobytu se jí podařilo zlepšit vztahy s vlastní matkou a sestrou, také si našla zaměstnání. Po čase odešla do sociálního bytu města, kde ji ještě po nějaký čas pracovníci Armády spásy podporovali. Stále pracuje a řádně pečuje o své děti.

Zápis v kronice města Krnova 1994

Začátkem června 1994 navštívil major William van der Harst starostu města Krnova, aby získal informace o pracích na objektu na ulici Československé armády, kde má být zřízeno Centrum sociální péče.

To má poskytnout domov bezdomovcům a osamělým matkám s dětmi. Adaptace bývalého domova textilního učiliště pokračuje dobře.

Další středisko Armády spásy vzniká na Opavské ulici. V budově, kde byla kdysi hospoda a pak mateřská škola, kterou vystřídala družina 3. základní školy, se připravuje otevření denního centra.

Starají se o to manželé Nieuwlandovi z Holandska, kteří již v Krnově bydlí na Vodní ulici. Předpokládají, že zde budou působit asi pět let. Při pracích pomáhají také klienti pobočky Armády spásy v Ostravě, kteří tak rádi splácejí pomoc jim věnovanou.