Patří mezi nejvýznamnější stavby spojené s historií města Bruntálu. Právě u něj bylo zaznamenáno první sídlo kolonizátorů.

Archeologické nálezy

Archeologickými nálezy bylo v tomto místě doloženo osídlení z konce 12. nebo počátku 13. století.

V roce 1974 byly zjištěny základy kamenné hradby u vnitřního příkopu, vnější příkop a starší základy vnějšího opevnění, na kterém dnes stojí hradební zeď hřbitova; v roce 2002 bylo pod současnou sakristií nelezeno devět římských denárů, mohutná tři metry tlustá zaoblená kamenná románská zeď a uprostřed jí ohraničeného prostoru hrob dřevěný sarkofág z mohutného kmene již pouze se stínovým otiskem pohřbeného. Další nálezy dokládající jeho velikost byly učiněny v roce 2011.

Opevněný kostel

Kostel byl postaven uprostřed opevněného místa, jak o tom svědčí i dosud viditelné valy a příkopy kolem něj.

Představoval jednoduchý půdorys i jednolodní architekturu, zakončenou presbytářem se sakristií na severní straně. Z této etapy se kromě zdiva dochoval především výrazně profilovaný kamenný portál datující stavbu do let 1240 až 1260, později opatřený erby ze 14. století, patřící knížeti Mikuláši II. Opavskému a Ratibořskému a knížeti Janu I. Opavskému a Ratibořskému.

Vysoce kvalitní pozdně románská stavba z poloviny 13. století, která pravděpodobně nahradila starší objekt z roku 1213, byla následně goticky přestavěna v první čtvrtině 15. století, nejpozději v roce 1419. Tehdy dosáhl kostel rozměry 40 krát 20 metrů. Do dnešní doby se z této přestavby dochovaly gotické úpravy východní části, ze kterých jsou zajímavé především reliéfy kamenných konzol klenby znázorňující býka, ženu, lva, orla, adoranta a anděla a také unikátní nástěnné malby na stěnách, zobrazující biblické postavy a výjevy. Malby byly objeveny v roce 1994 a překvapují neobvyklou kvalitou a monumentalitou.

Přestavby kostela

První barokní přestavba se dotkla kostela někdy před rokem 1655.

Kostel představoval rozměrnou budovu s vysokou dvoupatrovou věží zakončenou barokní bání a korouhví, vystupující z fasády nad hlavním vstupem. Na vysoké střeše lodi a presbytáře byly umístěny dvě šestiboké sanktusní věžičky s korouhvemi a z jihu k presbytáři přiléhá přízemní čtyřboká přístavba s vysokou střechou. Tato byla umístěna nad studní dochované do dnešních dnů. Hlavní loď má pouze jedno nízké, ale již barokní okno.

Při poslední zásadní přestavbě kostela v roce 1787, kdy dosáhla délka kostela 43,7 metrů, nabyl kostel současný vzhled. Byla přestavěna kostelní loď a značně zvýšena, zazděná gotická okna v sakristii, byla prolomena nová okna se segmentovými záklenky, hlavní loď směle zaklenuta valenou klenbou s výsečemi a vybudována zděná hudební kruchta. Zazděním vítězného oblouku bylo kněžiště posunuto blíže k lodi a z původního kněžiště byla zřízena sakristie, kde byla ponechána i původní břidlicová dlažba. Nová mramorová dlažba byla položena v kněžišti, v hlavní lodi byla dlažba cihlová pod lavicemi a černobílá mramorová v průchodech mezi nimi. Z té doby pochází i většina vnitřního zařízení.

close zoom_in

Kostel prošel v dalších letech ještě několika menšími úpravami. Poslední zásadní úprava byla uskutečněna v roce 1902, kdy byla předlážděna hlavní loď a podvěžní vstupní prostor, stěny opatřeny nástěnnými malbami, vyměněna okna za kovová, pověšena nová velkoformátová Křížová cesta, namalovaná opavským malířem Paulem Assmannem, osazeny nové varhany a instalovány plastiky. V exteriéru byly omítkou podtrženy zdvojené pilastry a liseny patra věže.

Nádhera takto upraveného kostela byla ve druhé polovině 20. století překryta monochromními nátěry v interiéru a břízolitové omítce fasád. Pouze nad oltářem byl ponechaný fragment výmalby. Byla zbořena také márnice. Areál hřbitova ohraničený stále kamennou zdí získal parkovou úpravu.

Ľubica Mezerová