Pěknou závěrečnou tečkou za letošní sezonou bruntálských vodních záchranářů byla jejich asistence při natáčení českého filmu. Spolu se svými kolegy z jednotky dobrovolných hasičů ze Dvorců vodní záchranáři zajišťovali bezpečnostní servis filmovému štábu, který zde pořizoval záběry pro nový český snímek Tichý společník. Na Slezské Hartě natáčeli známí herci Klára Issová, Bolek Polívka, Pavel Řezníček a Jozef Polievka.

V roce 1998 na Slezské Hartě natáčel francouzský režisér Luc Besson svůj historický velkofilm Johanka z Arku. Po jednadvaceti letech břehy opět obsadili filmaři, aby jen o pár stovek metrů dál točili scény pro český snímek Tichý společník režiséra Pavla Göbla. A bruntálští vodní záchranáři s dobrovolnými hasiči ze Dvorců byli u toho po celou dobu natáčení.

„Zajišťovali jsme vše po stránce bezpečnosti na vodní hladině, požární bezpečnosti a včetně technického zabezpečení při přesunech na vodní hladině a vlastním natáčení,“ shrnul Milan Střelec, předseda Vodní záchranné služby Bruntál – Slezská Harta.

Natáčení probíhalo v pátek 6. a v sobotu 7. září, všemu ale předcházela dlouhodobá příprava, shánění nezbytných povolení od Povodí Odry a souhlasu od hrázného na přehradě. Filmaři potřebovali potápěčskou výbavu pro Pavla Řezníčka, což zajistil bruntálský potápěč Tomáš Koňařík. Vodní záchranáři filmařům poskytli své dvě základny na Hartě a dvě mola, při vlastním natáčení byli k dispozici s dvěma čluny, s třetím tu byli dvorečtí hasiči. Čtvrtá loďka si ve filmu zahrála.

Závěr letošní sezony bruntálských vodních záchranářů byl výjimečný, zajišťovali bezpečnostní servis filmařům, kteří točili na Slezské Hartě záběry pro film Tichý nepřítel. Na Hartě natáčeli herci Klára Issová, Bolek Polívka, Pavel Řezníček a Jozef PolievkZávěr letošní sezony bruntálských vodních záchranářů byl výjimečný, zajišťovali bezpečnostní servis filmařům, kteří točili na Slezské Hartě záběry pro film Tichý nepřítel. Na Hartě natáčeli herci Klára Issová, Bolek Polívka, Pavel Řezníček a Jozef PolievkAutor: Deník / Dalibor Otáhal

Den před příjezdem filmařů jim záchranáři připravovali místa pro kempové vozy a zajišťovali celou lokalitu, kde měl filmový štáb své zázemí. A to vše až do takových detailů, jako bylo ohniště z kamenů a s pořádnou zásobou dřeva. To obětavě dovezl z vlastních zásob záchranář Petr Vlk z Meziny.

Vlastní natáčení zabralo pouze dva dny, na Hartě se točily jen některé záběry na vodě a na břehu, jinak se většina filmu točila ve Zlínském kraji na uherskobrodsku. Bruntálští vodní záchranáři jsou ale rádi, že se ve filmu objeví i záběry ze Slezské Harty a snad trochu pomohou k zviditelnění kraje.

„Spolupráce s herci a celým štábem byla velmi příjemná a samotné natáčení bylo velmi profesionální. Věříme, že film přispěje k propagaci našeho regionu,“ řekl Milan Střelec.

Záchranáři se na filmovém plátně neobjeví, tedy spíše nepůjdou vidět. Když například filmaři natáčeli slovenského herce Jozefa Polievku, jak sedí na pramici uprostřed přehrady, je vodní záchranář, který s člunem a Polievkou na místo doplul, schován na dně pramice. Ve filmu našlo uplatnění i jinak dosud nevyužité molo u Meziny postavené pro elektroloď. Na molo, které stálo na suchu, se vynesla pramice a filmaři zde pořizovali záběry z podhledu. Ve filmu bude mít divák pocit, že se na loď dívá od vodní hladiny.

Na břehu u soutoku Černého potoka s Moravicí herci Bolek Polívka a Jozef Polievka hází žabky na hladině. Další záběry se točily nedaleko přímo na molu bruntálských vodních záchranářů, tady je scéna Pavla Řezníčka v potápěčské výbavě, s ním je tu Polívka a Polievka a Klára Issová.

Na břehu u mola byl postavený obytný přívěs, kde scény natáčel Jozef Polievka a mezi natáčením s ním strávili vodní záchranáři dlouhé chvíle při družném povídání. Natáčelo se i na druhém břehu u karloveckého kostela. Celý štáb a veškerou techniku tam dopravili záchranáři a hasiči na člunech. Filmaři pořizovali i záběry Harty z letícího dronu.

Film bude uveden do kin v roce 2020. Jeho autorem i režisérem je Pavel Göbl z Uherského Brodu. Tichý společník vznikl nejdříve jako scénář a získal ocenění od nadace RWE. Pak jej Pavel Göbl přepsal do knižní podoby. Novela získala cenu Magnesia Litera a nominaci na cenu Josefa Škvoreckého.