Plastika nabízela kromě pozemních schovávaček a labyrintů pro nejmladší mrňata také poměrně snadný výstup na Kohoutova záda. Překonat závrať a vylézt Kohoutovi na ocasní pera, nebo dokonce až na hlavu, to už byl náročnější kousek, který nezvládne každý.

Parkurové přeskoky z kohoutovy hlavy na ocas několik metrů nad zemí, to už je výzva jen pro hledače adrenalinu. Dokazovat si svou odvahu na Kohoutovi celé půlstoletí patřilo k dospívání v Krnově.

Přestože se na Kohoutovi nikdy nestal skutečně závažný úraz, faktem je, že se nejedná o bezpečnou atrakci. Děti při výstupu do několikametrové výšky nemají horní jištění jako třeba na horolezecké stěně. To je důvod, proč Kohout po celkové rekonstrukci formálně změnil statut z dětské prolézačky na umělecké dílo.

„Zatímco nové prvky na hřišti splňují přísné evropské normy a jsou dětem plně k dispozici, plastika Kohouta, která sloužila jako průlezka od roku 1961, už normám EU nevyhovuje. Podle nich už bude plastika považována za umělecké dílo, a proto je vstup na Kohouta už jen na vlastní nebezpečí," informovala o novém statutu Kohouta mluvčí radnice Dita Círová v Krnovských listech.

POZNÁMKA: Sochař Jirava

Když jsem hledal, co o prolézačce Kohout zapsali kronikáři, zaskočilo mě, že někdy zmiňují autora Miroslava Jiravu jako krnovského sochaře a jindy o něm psali jako o pražském umělci. Jak to tedy je?

Sochař Miroslav Jirava se narodil roku 1931 v Praze. Poprvé se oženil během studia se spolužačkou, ale manželství se rozpadlo pro odlišné názory na socialismus a Sovětský svaz. V roce 1958 se Jirava oženil s krnovskou restaurátorkou starých tisků Alenou Genserhovou.

Proto si kromě ateliéru v Nuslích zřídil i zimní ateliér v Krnově. Od těch dob ho prameny zmiňují jako pražského i krnovského umělce.

Jirava se těšil z narození dcery Lucie, připravoval první výstavy a pracoval na dvou monumentálních sochách pro Krnov: na prolézačce Kohout a fontáně Rodina. Při tom zjistil, že velké sochy potřebují obrovské prostory, tak si pořídil legendární mlýn pod hradem Okoř.

Když v roce 1965 vzalo za své i druhé, „krnovské" manželství, bylo Jiravovi 34 let. Počítal, že už zůstane starý mládenec, ale básník Václav Hrabě mu představil mladičkou slečnu Sidonii. Po jejím boku Jirava prožil čtyři desetiletí a v roce 2002 skonal v jejím náručí.

Bylo to v mlýně pod Okořem, který Jirava proměnil v galerii Harmonie. V roce 1968 totiž na protest proti okupaci vyhodil z okna keramiku rudoarmějce a od těch dob svůj talent většinou uplatnil jen na zahradě mlýna.